Charakteristika lokality:
Území se nachází na západním okraji Brna, přibližně 1,4 km SV od Popůvek, mezi Augšperským potokem a silnicí vedoucí z Veselky do Žebětína.
Neživá příroda:
Geologie: Geologický podklad je tvořen především granity, granodiority a diority, které jsou překryté mocnou vrstvou spraše.
Geomorfologie: Území spadá do celku Bobravská vrchovina podcelku Lipovská vrchovina. Západní okraj Bosonožského hájku zasahuje do okrsku Omická vrchovina. Nižší východní část přechází do tektonicky podmíněné sníženiny geomorfologického okrsku Žebětínský prolom. Jedná se o úzkou protáhlou sníženinu, vzniklou ve vyvřelinách brněnského plutonu, vyplněnou neogenními sedimenty.
Reliéf: Svahy s převažující jihovýchodní orientací, které jsou rozbrázděné množstvím erozních rýh, koryt a strží. Výškový rozdíl dna strží a horních erozních hran dosahuje přes 10 m. Nejvyšší bod území o výšce 368 m n. m leží ve středu severní poloviny území, nejnižší bod 300 m n. m. leží ve východní části lokality. Neexistuje zde žádná vodoteč. Zvýšené jarní a podzimní srážky jsou z území odváděny erozními rýhami a stržemi do Aušperského potoka. Územím vede celá řada lesních pěšin, lesních a úvozových cest.
Pedologie: V půdním pokryvu převládají kambizemě, ojediněle doplněné luvizemí.
Krajinná charakteristika: Jedná se o lesní komplex listnatého lesa ojediněle s menšími travnatými palouky navazující na zahrádkářskou kolonii.
Kvalita a význam:
Jedná se o příklad zachovalé hercynské dubohabřiny (L3.1) výmladkového typu s četnými druhy subxerofilních doubrav a výskytem řady zvláště chráněných a ohrožených rostlin s početně významnou populací střevíčníku pantoflíčku. Bosonožský hájek je jednou z nejvýznamnějších mykologických lokalit na Moravě s výskytem více než 300 druhů hub včetně vzácných a zvláště chráněných taxonů.
Omezení:
Cílem managementu je postupná likvidace černých skládek, zajištění kontejnerů na odpad a jejich vyvážení. Splachům živin z polí, které způsobují nitrifikaci a ruderalizaci při severním a severovýchodním okraji území lze zabránit vytvořením zeleného zásakového pásu. Tuhý odpad ze strží je nutno vyvézt mimo lokalitu. U jižní strže s výskytem střevíčníku odvážet odpady pouze dnem strže. Dalším problémem je lokální výskyt geograficky nepůvodních dřevin hlavně trnovníku akátu. Z ostatních jsou to modřín evropský, pajasan žláznatý nebo smrk ztepilý. Tyto dřeviny je nutné odstranit, nahradit výsadbou dubu zimního (Quercus petraea), eventuálně habru obecného (Carpinus betulus) nebo ponechat jako bezlesí.
Péče:
Hlavním negativním faktorem je velké množství černých skládek odpadu, a to především na západním okraji území, kde lesní porost sousedí se zahrádkářskou kolonií. Lokalita je potenciálně ohrožena šířením akátu a invazí netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Splachy živin z okolních polí způsobují nežádoucí nitrifikaci a ruderalizaci okrajových částí v blízkém sousedství nejsilnější populace střevíčníku pantoflíčku.
