Charakteristika lokality:
Opukové stráně protažené v SZ-JV směru mezi obcemi Řepníky a Střemošice, navazující z V na Střemošice.
Neživá příroda:
Geologie: EVL je budována písčitými a spongilitickými slínovci středního turonu (opuka).
Geomorfologie: Z převážné části se EVL rozkládá na strmém čelním svahu kuesty vraclavské antiklinály a části mírného týlového svahu z tence deskovitě rozpadavých slínovců mírně skloněných k SZ. Na výchozech v zářezu silnice je pestrá mozaika mikroforem výběrového zvětrávání a odnosu. Podle geomorfologického členění České republiky lze území zařadit do soustavy Česká tabule, podsoustavy Východočeská tabule, celku Svitavská pahorkatina, podcelku Loučenská tabule, okrsku Vraclavský hřbet.
Pedologie: Převládají parendzina typická a kambizem na hlinitokamenitých zvětralinách, případně v lesích kambizem typická.
Krajinná charakteristika: Strmé a mírnější opukové stráně s lučními a lesními společenstvy, obklopené převážně poli. Původně převážnou část lesů Střemošické stráně tvořily dubohabřiny, v současnosti převládají kultury jehličnanů. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 390 až 480 m.
Kvalita a význam:
EVL představuje jednu z nejvýznamnějších botanických a entomologických lokalit v Čechách. Jedná se o jedinou lokalitu střevíčníku pantoflíčku v Chrudimském okrese. Nejhodnotnější jsou bílé stráně s porosty širokolistých suchých trávníků. Území je vyhlášeno jako PR Střemošická stráň, ze severu navazuje PP Kusá hora.
Omezení:
Kosení či přepásání luk 1x za rok, odstranění náletu dřevin. Nehnojit luční porosty. Obnova nepůvodních smrkových monokultur směrem k přirozené dřevinné skladbě. Pro zachování populace střevíčníku pantoflíčku je potřebné postupné prosvětlování porostu a převod smrkové monokultury na smíšený listnatý les (za současného omezování buřeně na takto vzniklých světlinách). V lesních porostech na místech výskytu střevíčníku není možné provádět holosečný způsob hospodaření. Na stanovištích s nízkým počtem jedinců (do 5 ks) je třeba uvažovat o posilování populací, tyto práce však musí provádět specializovaná pracoviště.
Péče:
Luční porosty byly zřejmě v minulosti extenzivně pasené, popř. 1x ročně kosené, v současnosti jsou většinou ponechány bez obhospodařování o čemž svědčí jejich postupné zarůstání křovinami. Možná je i budoucí expanze Calamagrostis epigejos, jak je zřejmé z okolních porostů. Porosty je třeba jednou ročně nebo alespoň jednou za několik let pokosit, popř. provádět extenzivní pastvu (kozy). Nadměrným kosením a hnojením stepních porostů s Bromus erectus v minulosti docházelo k přechodu společenstva na ovsíkové louky (subas. salvietosum). Vzácné druhy jako orchideje jsou ohroženy doloženým sběrem a vyrýpáváním. Největším nebezpečím pro lemová společenstva na hlubokých půdách je rozorávání lesních okrajů až k lesnímu plášti (akutní ohrožení sekundárních porostů) a sukcese (zarůstání křovinami). Pro lesní společenstva je největší hrozbou výsadba nepůvodních (nejčastěji) smrkových kultur. Zanikající populace střevíčníku pantoflíčku v podrostu tmavého smrkového lesa je také potenciálně ohrožena sběrem.
