Charakteristika lokality:
Rychnovský vrch na východním okraji obce Rychnov cca 10 km jjv. od Lanškrouna.
Neživá příroda:
Geologie: Jedná se o výraznou kuestu, která je tvořena křídovými sedimenty – pískovci a slínovci. Na úpatí Z svahů vrchu pak podloží tvoří červené permské sedimenty, pískovce a slepence. Geomorfologie: Moravskotřebovská kotlina - sz. část Moravskotřebovské pahorkatiny; tektonicky a litologicky podmíněná kotlina v povodí Moravské Sázavy. Reliéf: Členitý pahorkatinný reliéf. Centrem lokality je hřbet Rychnovského vrchu (541 m n. m.), na který navazují stráně s převážně nelesní vegetací na západním úpatí vrchu, částečně lesní komplex Rychnovského lesa na východním úpatí hřbetu. Hřbet Rychnovského vrchu je orientován ve směru SSZ – JJV. Hřbetem probíhá několik zlomů. Hlavní hřbet je na vrcholu tvořen dvěma souběžnými hřebínky, mezi nimiž je několik sníženin, v nichž dochází ke hromadění srážkové vody, takže ve vrcholové části vrchu jsou dvě jezírka, která pouze v sušších obdobích roku vysychají. Pedologie: Převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Jde o členité území, tvořené v centrální části hřbetem Rychnovského vrchu; s dominantními porosty květnatých bučin a zachovalými společenstvy svahových luk.
Kvalita a význam:
Hlavní součást vegetace Rychnovského vrchu tvoří květnaté bučiny. Několik porostů si zde zachovalo složení blízké přirozenému. Květnaté bučiny zde převážně náleží do as. Dentario enneaphylli-Fagetum, místy s výskytem strdivky jednokvěté (Melica uniflora), jedle bělokoré (Abies alba), s bylinným patrem tvořeným převážně bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), pitulníkem horským (Galeobdolon montanum), netýkavkou nedůtklivou (Impatiens noli-tangere). Nejzachovalejší staré porosty jsou v 143410/12,22,95 a 144306/34. V posledně uvedeném segmentu lze na plošinách zaznamenat i porosty, které se blíží květnatým jedlinám as. Saniculo-Abietetum. Pro lokalitu je charakteristický vysoký podíl lípy v porostech květnatých bučin, který je důsledkem dřívějšího lesního hospodaření. V některých porostech je lípa dominantní dřevinou. Na rozdíl od smrku však porostům spíše prospívá. V porostech květnatých bučin se sníženou reprezentativností zpravidla ve stromovém patře převažuje smrk, v bylinném patře ostružiníky. Porosty dubohabřin tvoří většinou lesíky mezi polními kulturami s velmi narušeným podrostem (vliv eutrofizace). Suťové lesy (as. jilmových javořin Mercuriali-Fraxinetum) mají často druhově bohaté bylinné i stromové patro - česnek medvědí (Allium ursinum), dymnivka dutá (Corydalis cava), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). Na vrcholu Rychnovského vrchu se tyto svahové lesy blíží teplomilnější as. habrových javořin Aceri-Carpinetum. Acidofilní bučiny tvoří pouze menší porosty s výrazným zastoupením smrku a chudým bylinným patrem. Luhy představují většinou druhově bohaté porosty as. Arunco sylvestris-Alnetum, místy přecházející v as. Stellario-Alnetum či Carici remotae-Fraxinetum (výskyt bledule jarní (Leucojum vernum), oměje vlčího moru žláznatého (Aconitum vulparia), česneku medvědího (Allium ursinum), prvosenky vyšší (Primula elatior)). Poměrně velké plochy ovsíkových luk jsou na SZ svazích Rychnovského vrchu. Některé porosty jsou druhově pestré, jiné s nižší reprezentativností vznikly postupným dosycováním lučními druhy z obnovovaných intenzivních luk. V prostoru dančí farmy se vyskytují poháňkové pastviny, které se vyvinuly vlivem pastvy z ovsíkových luk (místy expanze třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Na Z svazích Rychnovského vrchu jsou poměrně hojné zapojené porosty křovin (trnka, hloh a růže). V rozvolněných porostech jsou i společenstva lesních lemů svazu Trifolion medii a druhy svazu Arrhenatherion. Ostatní nelesní společenstva jsou zastoupena fragmentárně jako porosty střední až horší kvality (degradace v důsledku nekosení, eutrofizace apod.). Pestrý je výskyt ohrožených druhů: orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), ostřice odchylná (Carex appropinquata), o. trsnatá (C. cespitosa), o. Davallova (C. davalliana), chrpa luční ostroperá (Centaurea jacea subsp. oxylepis), čarovník alpský (Circaea alpina), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), hnilák lysý (Monotropa hypophegea), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), starček potoční (Tephroseris crispa), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), rozrazil horský (Veronica montana aj.).
Péče:
Nejvýznamnějším faktorem, který negativně ovlivňoval a stále ovlivňuje území je lesní hospodaření. To změnilo původní dřevinné složení a věkovou strukturu téměř ve všech segmentech, i v těch nejzachovalejších. Na lokalitě byly porosty obnovovány holosečným způsobem a často uměle zalesňovány především smrkem. Výjimkou jsou pouze plochy na strmějších svazích, kde byly vysazovány i bukové porosty. Listnaté porosty zůstaly zachovány jen v méně přístupném terénu. Na lokalitě nyní zůstalo několik posledních porostů starých bučin, nyní jsou ovšem postupně káceny. V přístupnějších polohách V od Rychnovského vrchu nyní převažují porosty s převládajícím smrkem (nahradily porosty původních kyselých bučin a doubrav). Lesní hospodaření silně snížilo podíl jedle v porostech stejně tak jako i dalších dřevin – javor klen, jilm horský, dub. Výjimkou je v některých porostech lípa, jejíž podíl se místy zvýšil. Dalším závažným negativním faktorem jsou vysoké stavy spárkaté a černé zvěře, které se projevují na poškozování přirozeného zmlazení listnáčů a jedle a na erozi půdy v porostech suťových lesů. V kontaktu s polními kulturami je patrná místní eutrofizace porostů. Luční porosty na Z svazích Rychnovského vrchu se částečně kosí, část plochy se využívá jako pastvina pro daňky.
