Charakteristika lokality:
EVL Peklo u Nového Města nad Metují se nachází na soutoku Metuje a Olešenky v podhůří Orlických hor asi 0,7 km až 4,7 km SV od Nového Města nad Metují. Jedná se o výrazný krajinný útvar hluboce zaříznutého epigenetického údolí řeky Metuje a levostranného přítoku Olešenky. Údolí byla zahloubena do fylitového pláště krystalického jádra Orlických hor za současného výzdvihu oblasti.
Neživá příroda:
Geomorfologicky lokalita patří v rámci provincie Česká vysočina ke Krkonošskojesenické soustavě (IV), IVB Orlické podsoustavě, k celku IVB-3 Podorlická pahorkatina, podcelku IVB-3A Náchodská vrchovina ke dvěma okrskům: údolí Metuje na území EVL a svahy na levém břehu Olešenky do k okrsku IVB-3A-4 Ohnišovská pahorkatina, zatímco svahy údolí na pravém břehu Olešenky vč. údolí Brodku patří k okrsku IVB-3A-3 Sedloňovská vrchovina. Lokalita Peklo je tvořena hluboce zařízlými údolími Metuje a jejím levostranným přítokem Olešenky, hloubka údolí dosahuje až 200 m. Rozpětí nadmořské výšky je od 300 m (Metuje na J okraji lokality) do 564 m (Kozí hřbet nad údolím Olešenky). Údolí Metuje se táhne přibližně ve směru severovýchod – jihozápad a orientace svahů je převážně severozápadní nebo naopak jihovýchodní. Údolí Olešenky má směr východ-západ a orientace svahů je jižní nebo severní. Pro území je příznačná značná rozmanitost georeliéfu. Na svazích jsou velmi časté ostré hřbety a roklinky drobných přítoků Metuje a Olešenky, dále se vyskytují třetihorní žokovité balvany a izolované skály typu tor, čtvrtohorní mrazové sruby, balvanová moře a proudy, čtvrtohorní kryoplanační terasy a nivační sníženiny, svahové úpady a suťová pole. U Nového Města nad Metují se charakter údolí výrazně mění, údolí tvoří plochá niva o šířce 100–200 m, která je ohraničena 10–20 m vysokými kolmými stěnami turonských slínů. Na úpatí těchto stěn se vyskytují různě velké suťové kužele. Metuje i Olešenka mají převážně přírodní charakter se štěrkovitými a kamenitými koryty. Na území lokality mají poměrně velký spád a peřejnatý charakter. V Metuji se místy vyskytují mohutné balvany a skalní útvary, vzácně jsou přítomny i štěrkové náplavy porostlé vegetací.
Geologické podloží území tvoří několik typů hornin různého stáří. Převažují metamorfované horniny svrchního proterozoika: novoměstské fylity (muskoviticko-biotitické a chloritickomuskovitické fylity a drobové fylity provázané vložkami minet, zelených břidlic, metalydidů a kvarcitů). Severovýchodní část území je pak tvořena granodiority novohrádeckého masivu a červenavě zbarvenými sedimenty prvohorního stáří (permské slepence a brekcie). Nejvíce rozšířen je hrubozrnný narůžovělý granodiorit, který na povrch vystupuje v podobě velkých balvanů v řečišti Olešenky a skalních útvarů na svazích Kozího hřbetu. Podél západního okraje lokality v horní části svahu údolí Metuje se dále vyskytují horniny spodního turonu (druhohorní), kterými jsou spikulovské slínovce a slínovce s příměsí jehlic hub (opuky). Při horním okraji svahu tyto horniny vystupují místy na povrch v podobě malých stěn, na jejichž úpatí se vyskytují suťové plochy. Čtvrtohorní sedimenty jsou zastoupeny úzkým lemem fluviálních štěrků a písků podél Metuje a Olešenky a dále svahovými hlinitokamenitými uloženinami, kamenitými až blokovými sutěmi, výplavovými kužely a štěrkopískovými akumulačními terasami. Lesní půdy jsou převážně kambizemě (kambizem typická a mezotrofní v květnatých bučinách, kambizem oligotrofní v acidofilních bučinách, kambizem districká v druhotných smrkových porostech na stanovištích bučin, kambizem rankerová na přechodech bučin do suťových lesů). V suťových lesích převažuje ranker typický a kambický. Ve svahových úžlabinách s potůčky a prameništi se nachází glej kambický, na něhož navazuje glej pseudoglejový, pseudoglej kambický čí kambizem pseudoglejová. V nivě Metuje a Olešenky se nacházejí fluvizemě. V sekundárních smrkových porostech během dvou až tří generací dochází k výrazné pedochemické degradaci.
Kvalita a význam:
Území se vyznačuje vysokou rozmanitostí a jemnou mozaikou ekologicky velmi odlišných stanovišť a vysokou druhovou bohatostí. Lokalita Peklo je jedinečným územím s komplexem přirozených a polopřirozených lesních společenstev, kterými jsou zejména acidofilní a květnaté bučiny a suťové lesy. Významná je svou rozlohou i diverzitou také skalní vegetace na četných skalních útvarech a balvanitá moře. Geologický podklad a členitý reliéf s inverzními polohami také umožňují výskyt společenstev bohatých na submontánní a montánní druhy.
Omezení:
Buxbaumia viridis – viz Obecné zásady.
Péče:
Vzhledem k tomu, že se jedná o převážně lesní území, hlavním faktorem negativně ovlivňujícím tuto lokalitu je současné lesní hospodaření, díky němuž je část původních lesních porostů přeměněna na smrkové monokultury. Při nešetrném holosečném způsobu hospodaření dochází na silně exponovaných svazích k erozi, která výrazně znesnadňuje opětovné zalesnění. Část přirozených lesních porostů má vlivem špatného hospodaření narušenou přirozenou věkovou strukturu. V místech, kde se lesní porosty nenachází na silně exponovaných svazích, je přirozené zmlazování dřevin ovlivněno okusem zvěře. Společenstva řeky Metuje a jejích břehů jsou částečně ovlivněna její regulací. Podél Metuje byly také ojediněle zjištěny invazní druhy rostlin: Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica. Luční enklávy jsou ohroženy dvěma faktory: absencí obhospodařování nebo naopak jeho přílišnou intenzifikací (intenzivní pastva, eutrofizace). Většina travních porostů je zde pravidelně obhospodařována, ladem jsou ponechány pouze prudké svahy a silně podmáčené polohy. V současné době nebyly na lokalitě pozorovány žádné vlivy, jež by nějakým způsobem ovlivňovaly přítomnou populaci druhu Buxbaumia viridis. Místo výskytu tohoto mechu se nachází v těsné blízkosti cesty, po níž vede turistická značka, potenciálně by bylo možné uvažovat o ohrožení populace vandalismem kolem procházejících lidí, tento vliv ale prokázán nebyl.
