Orlice a Labe

smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem a psinečkem; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion; bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, jilmem habrolistým, jasanem ztepilým nebo jasanem úzkolistým podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie; lokalita bolena dravého, klínatky rohaté, vydry říční

Charakteristika lokality: Niva toku Orlice od soutoku Tiché a Divoké Orlice (Čestice, Žďár nad Orlicí) po východní okraj Hradce Králové. Řeka Orlice od Malšovic až po soutok Divoké a Tiché Orlice, Divoká Orlice až po Doudleby nad Orlicí, Tichá Orlice až po Choceň. Tok Labe od Sezemic po soutok s Orlicí v Hradci Králové.

Neživá příroda: Geologie: Geologický podklad tvoří horniny sv. křídy - vápnité jílovce a slínovce zčásti písčité, slínovce spongilitické a spongility, pískovce spongilitické, překryté štěrkopískovými náplavy. Místy je podloží tvořeno bezkarbonátovými hlinitopísčitými usazeninami. Geomorfologie: Široká říční niva s vodním tokem. Reliéf: Na celém území převládá rovinatý terén s minimálním rozpětím nadmořských výšek (kolem 240 m). Niva je zřetelně oddělena v sv. směru silnicí I/11 (Hradec Králové - Žamberk), z J, JV, částečně ze S nivu obklopuje rozsáhlý komplex hradeckých a chvojenských lesů. Pedologie: Převažují půdy hnědé, nivní a oglejené. Krajinná charakteristika: Část dolního meandrujícího toku Orlice s charakteristickou skladbou lužních a nivních společenstev. Nížinné toky. Orlice v horní části převážně v neupraveném přírodním korytě, aktivně meandrujícím, dno neupravené, písčité, břehy často podemleté, ve vodě množství spadlých stromů, křoviny rostoucí do vody. V dolní části Orlice a horní části Labe břehy upravené. V úseku Labe od jezu ve Vysoké po soutok s Loučnou v přirozeně revitalizovaném korytě, dno neupravené, kamenité (místy skalní výchozy a prahy), břehy porostlé hustou vegetací, keře až do vody, mnoho stromů v korytu.

Kvalita a význam: Jedná se o velmi zachovalou a funkční nivu toku Orlice s přirozeným meandrujícím korytem, četnými slepými rameny a charakteristickou lužní a nivní vegetací. Tok Orlice mimo intravilán města Hradce Králové je minimálně regulován zásahy do koryta (pouze kamenné záhozy v nejvíce erodovaných částech – v místech ohrožení zástavby v obcích apod.). Povodňové průtoky výrazně ovlivňují erozní činnost toku. Vznikají meandry, odstavují se nová slepá ramena, zatímco ve starých ramenech probíhá proces zazemňování. Niva Orlice představuje významný a rozsáhlý ekosystém s fungujícími přírodními procesy a vysokou diverzitou sukcesních stadií. Díky přeměně většiny ploch orné půdy na trvalé travní porosty se v posledních letech snížila eutrofizace a nitrifikace břehových porostů. V korytě Orlice se po celé délce nachází štěrkovité až písčité náplavy se sporadickou vegetací - rdesno peprník (Persicaria hydropiper), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Makrofytní vegetaci vodních toků reprezentují roztroušené porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). Velmi cenná jsou slepá ramena a tůně v nivě Orlice s výskytem řady ohrožených druhů. Zpravidla se jedná o vodní plochy s vyšší druhovou diverzitou vodních makrofyt, např. bublinatka jižní (Utricularia australis), růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum), voďanka žabí (Hydrocharis morsus–ranae), řezan pilolistý (Stratiotes aloides), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), rdest ostrolistý (Potamogeton acutifolius), rdest alpský (P. alpinus), rdest dlouholistý (P. praelongus), žebratka bahenní (Hottonia palustris), stolístek přeslenitý (Myriophyllum verticillatum), stolístek klasnatý (M. spicatum), hojně stulík žlutý (Nuphar lutea) apod. Na bahnité substráty zazemněných slepých ramen a rybníků je vázána eutrofní vegetace, k jejím dominantám patří žabník jitrocelový (Alisma plantago–aquatica), žabník kopinatý (A. lanceolata), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), rdesno peprník (Persicaria hydropiper), rukev obojživelná (Rorippa amphibia), halucha vodní (Oenanthe aquatica), šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) aj. Rozsáhlé monocenózy podél břehů Orlice (pásy až do 10 m šířky), ale i v podmáčených terénních depresích v nivě toku hojně tvoří říční rákosiny s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a ostřicí Buekovou (Carex buekii). Slepá ramena, podmáčené terénní deprese v nivních loukách a vodoteče doprovází rákosiny eutrofních stojatých vod, vegetace vysokých ostřic - ostřice štíhlá (Carex acuta), o. ostrá (C. acutiformis), o. pobřežní (C. riparia), o. dvouřadá (C. disticha), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea); vlhké pcháčové louky - dominantní pcháč šedý (Cirsium canum), pcháč zelinný (C. oleraceum), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus); vlhká tužebníková lada - dominanta tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Z dalších lučních společenstev jsou významné porosty aluviálních psárkových luk v nivě Orlice (plošně nejvíce zastoupený biotop) a fragmenty bezkolencových luk. Pouze v některých místech se jedná o kvalitní a druhově pestré louky - výskyt bukvice lékařské (Betonica officinalis), čertkusu lučního (Succisa pratensis), žluťuchy lesklé (Thalictrum lucidum), česneku hranatého (Allium angulosum), srpice barvířské (Serratula tinctoria), olešníku kmínolistého (Selinum carvifolia), svízele severního (Galium boreale), rozrazilu dlouholistého (Pseudolysimachion maritimum), řebříčku bertrámu (Achillea ptarmica). Většina ploch psárkových luk je dosévaných nebo zakládaných na dřívějších polích. Střídavě vlhké bezkolencové louky ustupují v důsledku nekosení a eutrofizace. Biotopově významná je lokalita Bělečský písník, kde byl lidskou činností vytvořen umělý ekosystém vytěžené pískovny zaplněné vodou, obnažených písků a podmáčených terénních depresí s probíhajícím procesem rašelinění. Na těchto plochách se hojně vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). Blízká vodoteč je zcela zarostlá potočnicí lékařskou (Nasturtium officinale). Na chudých, obnažených píscích na říční terase Orlice (Štěnkov, Lípa) se nachází různě zapojené porosty psamofilních společenstev - výskyt Hypochoeris radicata, pavince horského (Jasione montana), kuřinky červené (Spergularia rubra), jetele rolního (Trifolium arvense), pelyňku ladního (Artemisia campestris), paličkovce šedavého (Corynephorus canescens), mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum), kostřavy písečné (Festuca psammophila), psinečku tuhého (Agrostis vinealis), chmerku vytrvalého (Scleranthus perennis). Společenstva podléhají velmi rychle sukcesi, zarůstají trávami a náletovými dřevinami. V lokalitě u Štěnkova jsou pravidelně mechanicky narušována (táborová základna), což společenstvu prospívá, ale na druhé straně dochází k eutrofizaci. Z keřových společenstev jsou významné porosty mokřadních vrbin a vrbových křovin hlinitých a písčitých náplavů na podmáčených stanovištích u slepých ramen, rybníků, na podmáčených stanovištích u slepých ramen a v terénních depresích v nivě Orlice - dominanty vrba trojmužná (Salix triandra), v. košíkářská (S. viminalis), vrba popelavá (S.cinerea), v. nachová (S. purpurea), v. ušatá (S. aurita). Z lesních biotopů jsou nejhodnotnější lužní porosty, které se však v území vyskytují fragmentárně. Tvrdé luhy nížinných řek se nachází v partiích, kde dochází v letním období k vysychání půdního profilu do větší hloubky. Z dřevin v porostech dominují dub letní (Quercus robur), jilm vaz (Ulmus laevis), vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Bylinné patro je pestré v jarním aspektu -dymnivka dutá (Corydalis cava), v letním období v něm převládají nitrofilní druhy. Zbytky měkkých luhů nížinných řek s dominantními vrbami - vrbou bílou (Salix alba), v. křehkou (S. fragilis), v. košíkářskou (S. viminalis), v. nachovou (S. purpurea) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) jsou velmi často pozměněny dosadbou dalších dřevin topol kanadský (Populus x canadensis), dub letní (Quercus robur apod.). V místech s vyšší hladinou spodní vody, podél vodních toků se ojediněle nachází údolní jasanovo–olšové luhy s bohatým výskytem jarních geofytů - sasanka hajní (Anemone nemorosa), křivatec žlutý (Gagea lutea), orsej jarní hlíznatý (Ficaria bulbifera). Území je hodnotné i ze zoologického hlediska. Z naturových druhů se zde vyskytuje vydra říční (Lutra lutra), klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), bolen dravý (Aspius aspius), z dalších ledňáček říční (Alcedo atthis), kulík říční (Charadrius dubius), pisík obecný (Actitis hypoleucos). Jde o jeden z mála zachovalých a minimálně narušených vodních toků v České republice. V minulosti existoval i návrh na vyhlášení stejnojmenného CHKO. V současné době území tvoří základ rozsáhlého přírodního parku Orlice, součástí je i řada chráněných území (PCHP Rameno u Stříbrného rybníka, PP Bělečský písník, PP Na bahně, PP Orlice) a registrovaných VKP. Spojená Orlice do Albrechtic a Labe od soutoku s Loučnou představují jedinečnou lokalitu pro stabilní rozmnožující se populaci bolena dravého.

Omezení: Potlačovat sukcesi - likvidace náletových dřevin, občasné mechanické narušení substrátu. Likvidace invazních druhů podél Orlice: netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), slunečnice topinamburu (Helianthus tuberosus), štětince laločnatého (Echinocystis lobata). Pro klínatku: Zachování a ochrana přirozených úseků vodotečí, ochrana vody před znečištěním. Při budování jezů, opravách mostů apod., i jiných úpravách (revitalizacích) toků vytvářet proudné písčité úseky bez vegetace, které jsou vhodné k osídlení larvami.

Péče: Za nejzávažnější problém území lze považovat poškození nivy Orlice, ke kterému došlo v souvislosti s intenzivním zemědělským hospodařením (zničení lužních porostů, rozšiřování polí, luk a pastvin až k břehové hraně Orlice a jejích přítoků, zasypávání slepých ramen nebo jejich intenzivní zazemňování - zčásti přirozené, zčásti podpořené erozí a smyvem ornice při povodňových stavech). Niva Orlice na rozdíl od nivy Labe neztratila svoji retenční i estetickou funkci. Narušení rovnováhy celého ekosystému není tak vysoké (zachování funkčních zbytků lužních porostů, vodních, mokřadních a bažinných ekosystémů slepých ramen, občasných tůní a drobných přítoků). Regulace toku byla provedena pouze v intravilánech sídel, ve zbývajících částech území se úpravy omezily na kamenné záhozy v nejvíce exponovaných místech (erozí ohrožené pozemky v blízkosti zástavby v obcích). Regulace toku v intravilánu HK vedla nejen k narovnání toku, změně průtoků, poškození břehových porostů, ale celkově ke změně vodního režimu v nivě. V posledních letech byla značná část orné půdy v nivě převedena zpět na luční porosty. I přes v minulosti realizovaná odvodňování pozemků dochází k obnově psárkových a pcháčových luk (svazy Alopecurion, Calthion), ve zbytcích lze zaznamenat i společenstva svazu Molinion. Mnoho obnovených luk však v posledních letech zůstává ležet ladem (důsledek zániku zemědělských podniků). Postupně degradují a podléhají šíření expanzivních i invazních druhů rostlin. K dalším negativním jevům v nivě patří nežádoucí výsadba nepůvodních dřevin (Populus x canadensis, Acer negundo, Robinia pseudacacia apod.). Přestárlé stejnověké porosty amerických topolů jsou postupně nahrazovány výsadbou dubu letního, jasanu ztepilého, javoru klenu, lípy srdčité, vrby bílé atd. V souvislosti s intenzivní urbanizací dochází na okraji intravilánu Hradce Králové k záboru zemědělských pozemků v nivě. Tyto plochy slouží k budování nových silničních komunikací, průmyslových a obchodních zón. Vzhledem k velkým zásobám písčitých sedimentů je niva Orlice využívána také k otevírání nových pískoven. Vznikají rozsáhlé vodní plochy, které jsou zásahem do krajiny, ale zároveň představují oligotrofní stanoviště osídlovaná v prvních stádiích sukcese vzácnými rostlinnými společenstvy vázanými na obnažené a chudé písky. K nezanedbatelným negativním činnostem člověka v nivě Orlice patří rybaření, se kterým souvisí zavlékání nepůvodních druhů ryb, používání býložravých ryb k likvidaci vodních makrofyt, zvyšování obsahu živin a celkové narušování rovnováhy ekosystému slepého ramene, rybníka nebo toku. Některé pozemky jsou v poslední době využívány k pastvě skotu, koní. Dochází k intenzivnímu sešlapu a poškozování nivy včetně břehové hrany toku a okusu břehových porostů. Velmi závažným problémem nivy Orlice je intenzivní šíření invazních druhů rostlin, které souvisí nejen s absencí obhospodařování pozemků, ale také s přirozeným vývojem toku, tj. meandrováním, vytvářením nových štěrkových náplavů, lavic, protrháváním ramen apod. Nejrozšířenějším invazním druhem je Impatiens glandulifera, dále Reynoutria japonica, Helianthus tuberosus, Echinocystis lobata, různé druhy celíků apod. Lokalitu ohrožují regulace koryta a vypouštění odpadních vod. Je nevhodné vysazovat bolena dravého z jiných lokalit.