Kvalita a význam:
Krkonoše jsou jediným českým pohořím, jehož biota kontinuálně pokrývají 4 výškové vegetační stupně od submontánního po alpínský vegetační stupeň. To se významně projevilo v průběhu syngeneze a synchorologie krkonošských biot a podmínilo jejich výjimečně vysokou diverzitu. Na základě výsledků multidisciplinárního vědeckého výzkumu byla hřebenová oblast Krkonoš popsána jako arkto-alpínská tundra a představuje unikátní biogeografický fenomén v kontextu celé střední Evropy. Jedná se zejména o ekosystémy nad hranicí lesa a ekosystémy interkalární zóny ledovcových karů s lavinovými svahy, kde se rozkládají populace celkem 29 endemických taxonů na úrovni druhů, poddruhů a variet a 20 taxonů, zařazených do Červeného seznamu ohrožených druhů rostlin České republiky. Krkonoše jako jediné pohoří České republiky zasahují až do alpínského vegetačního stupně (upper alpine belt) a společně s Hrubým Jeseníkem představují jediná dvě česká pohoří, která mají bohatě zastoupené ekosystémy subalpínského vegetačního stupně (lower alpine belt). Přítomné naturové biotopy se vyznačují bohatých zastoupením glaciálních reliktů a krkonošských endemitů, což z přírodního komplexu Krkonoše činí lokalitu NATURA 2000 významnou z hlediska: 1. celonárodního: jediný přírodní komplex této rozlohy a biodiverzity v rámci České republiky, 2. celoevropského: jediný přírodní komplex s výskytem endemických taxonů, zařazených do přílohy II. směrnice č. 92/43/EHS – zvonek český (Campanula bohemica), svízel sudetský (Galium sudeticum), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), hořeček český (Gentianella bohemica). Kromě těchto endemitů představují Krkonoše celosvětově jediné místo výskytu endemického jeřábu krkonošského (Sorbus sudetica) a pohoří výjimečně bohaté na glaciální relikty, dosahujících zde jižní hranici svého celosvětového rozšíření - ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), lomikámen sněžný (Saxifraga nivalis). Druhy přílohy II. směrnice 92/43/EHS: Zvonek český (Campanula bohemica) - celá populace druhu je vázaná na Krkonoše, kde roste roztroušeně na horských a podhorských loukách obhospodařovaných (udržovaných) člověkem a v přirozených alpínských trávnících. Svízel sudetský (Galium sudeticum) - v ČR druh roste pouze v Krkonoších v Obřím dole na 3 mikrolokalitách a dále na několika mikrolokalitách ve Slavkovském lese. Několik lokalit je polské straně Krkonoš. Celková populace není příliš početná a roste na několika desítkách čtverečních metrů. Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) - nominátní poddruh je endemitem Krkonoš, jedná se o glaciální relikt, vzdálený 2500 km od nejbližších oblastí výskytu v arktické severovýchodní Evropě. Roste vzácně na prameništích a podmáčených ekotopech v subalpínském a alpínském stupni. Hořeček český (Gentianella bohemica) - v Krkonoších roste na dvou lokalitách. V Albeřických lomech je populace poměrně silná a perspektivní. Druhá lokalita v Černém dole má velmi slabou populaci a nalézá se v ochranném pásmu KRNAP. V České republice má druh sice několik desítek lokalit, ale je silně na ústupu. Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) - štoly v Herlíkovicích představují jedinou lokalitu v ČR, kde tento druh pravidelně (ale v malém počtu) zimuje.
Charakteristika lokality:
Zvláštní biogeografická poloha Krkonoš uprostřed středoevropské krajiny učinila z tohoto pohoří významnou vývojovou křižovatku, kde se v průběhu čtvrtohorního zalednění opakovaně setkávala severská a alpínská biota. To se odráží ve vysokém počtu glaciálních reliktů, endemitů a ve výrazné rozmanitosti horských ekosystémů. Alpínské trávníky, subarktická rašeliniště, porosty kleče, ledovcové kary, květnaté horské louky, mokřady, horské smrkové a smíšené lesy, přípotoční olšiny a nivy reprezentují biodiverzitu, která nemá v českých pohořích obdoby. Podle fytogeografického členění náleží Krkonoše do oblasti středoevropské lesní květeny (Hercynicum) a společně s Rýchorami jsou v podoblasti sudetské flóry (Sudeticum). Velké převýšení mezi údolními a vrcholovými polohami (400 až 1602 m n. m.) společně s pestrou mozaikou různých forem reliéfu a stanovištních podmínek se projevuje ve výrazném vertikálním členění biomů v rámci 4 vegetačních výškových stupňů. •Stupeň submontánní: mezi 400 až 800 m n. m. - listnaté a smíšené lesy. •Stupeň montánní: mezi 800 až 1200 m n. m. - smrkové lesy a květnaté horské louky. •Stupeň subalpínský: mezi 1200 až 1450 m n. m. - severské smilkové louky, klečové porosty a subarktická rašeliniště. •Stupeň alpínský: mezi 1450 až 1602 m n. m. - kamenité sutě a mrazem tříděné půdy s lišejníkovou tundrou. Z Krkonoš je popsáno přes 1250 druhů cévnatých rostlin, které se vyskytují celkem v 68 biotopech uvedených v Katalogu biotopů České republiky. Z toho je 12 biotopů prioritních naturových: R3.1, R3.2, R3.3, S2A, A7, T2.1, T2.2, T2.3B, L2.1, L2.2A, L4, L9.2A
