Krkonoše

Křoviny s borovicí klečí a pěnišníkem; druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech); aktivní vrchoviště; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; rašelinný les; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita hořečku mnohotvarého českého, svízele sudetského, všivce krkonošského, zvonku českého; evropská suchá vřesoviště; alpínská a boreální vřesoviště; subarktické vrbové křoviny; silikátové alpínské a boreální trávníky; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; horské sečené louky; přechodová rašeliniště a třasoviště; silikátové sutě horského až niválního stupně; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; středoevropské subalpínské bučiny s javorem a šťovíkem horským; acidofilní smrčiny; lokalita vranky obecné

Charakteristika lokality: Přírodní komplex Krkonoše představuje nejvyšší část středoevropských hercynských pohoří. Tvoří horský hraniční val mezi Českou a Polskou republikou, státní hranice probíhá v délce 40 km mezi sídelními útvary Harrachov na západním okraji a Žacléřem na východním okraji. Přesná geografická poloha: Východní Čechy, 50 st. 54‘N, 15 st. 30‘E. Pohoří spadá pod biogeografickou provincii 2.32.12 (evropské středohory). Výškové rozpětí: 400–1602 m n. m.

Neživá příroda: Geologie: Geologicky patří Krkonoše společně s Jizerskými horami do jediného celku, zvaného krkonošsko-jizerské krystalinikum, kde převažují krystalické břidlice (svory, fylity, kvarcity) starohorního až prvohorního stáří, do kterých v karbonu pronikl mohutný žulový pluton (biotitická hrubozrnná až porfyrická žula) tvořící převážnou část hraničního hřbetu. Geomorfologie: Největší část území náleží do celku Krkonoše, především do podcelků Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy méně do Vrchlabské vrchoviny; jižní a západní okraj leží v celku Krkonošské podhůří - v Železnobrodské vrchovině a Podkrkonošské pahorkatině. Reliéf: Krkonoše jsou přibližně 40 km dlouhé a 20 km široké, jejich georeliéf je tvořen jednak starými zarovnanými povrchy, jednak hluboce zaříznutými údolími, které byly formovány pleistocenními ledovci a sněžníky. Nejvyšší vrchol Sněžka svou nadmořskou výškou 1602 m sice nedosahuje vysokohorské elevace, avšak vrcholová oblast Krkonoš (mezi 1300 až 1600 m n. m.) představuje krajinu s četnými subarktickými a vysokohorskými prvky jakými jsou alpínská hranice lesa, subarktická rašeliniště, ledovcové kary, sněhové a zemní laviny, skalní výchozy typu tors a široká mozaika mrazem tříděných forem reliéfu (periglaciální sutě, kryoplanační terasy, polygonální a brázděné půdy). Pedologie: Především podzoly kambické, v nižších polohách kambizemě dystrické. Krajinná charakteristika: Krkonoše jsou nejvyšším pohořím České republiky; součást Vysokých Sudet – řetěz geologicky starých prvohorních nevápencových středohor. Velmi rozsáhlé, rozmanité území s nadmořskou výškou 450-1602 m n. m., zahrnující jak staré zarovnané povrchy, tak vrcholové partie Krkonoš a hluboce zaříznutá údolí. Četné subarktické a vysokohorské prvky, periglaciální jevy. Klima Krkonoš odpovídá mírnému klimatickému pásmu s výrazným vlivem Atlantického oceánu a převládajícími západními větry. Podnebí má výrazný oceánicky charakter, průměrná roční teplota ve vrcholových polohách Krkonoš se pohybuje mezi 0 oC a +1 oC a celoroční množství srážek dosahuje 1200–1600 mm. Výška sněhové pokrývky kolísá mezi 100 až 300 cm a ve vrcholových polohách se udržuje až 180 dní v roce. Takové podmínky korespondují s klimatem horských oblastí Střední Skandinávie.

Kvalita a význam: Krkonoše jsou jediným českým pohořím, jehož biota kontinuálně pokrývají 4 výškové vegetační stupně od submontánního po alpínský vegetační stupeň. To se významně projevilo v průběhu syngeneze a synchorologie krkonošských biot a podmínilo jejich výjimečně vysokou diverzitu. Na základě výsledků multidisciplinárního vědeckého výzkumu byla hřebenová oblast Krkonoš popsána jako arkto-alpínská tundra a představuje unikátní biogeografický fenomén v kontextu celé střední Evropy. Jedná se zejména o ekosystémy nad hranicí lesa a ekosystémy interkalární zóny ledovcových karů s lavinovými svahy, kde se rozkládají populace celkem 29 endemických taxonů na úrovni druhů, poddruhů a variet a 20 taxonů, zařazených do Červeného seznamu ohrožených druhů rostlin České republiky. Krkonoše jako jediné pohoří České republiky zasahují až do alpínského vegetačního stupně (upper alpine belt) a společně s Hrubým Jeseníkem představují jediná dvě česká pohoří, která mají bohatě zastoupené ekosystémy subalpínského vegetačního stupně (lower alpine belt). Přítomné naturové biotopy se vyznačují bohatých zastoupením glaciálních reliktů a krkonošských endemitů, což z přírodního komplexu Krkonoše činí lokalitu NATURA 2000 významnou z hlediska: 1. celonárodního: jediný přírodní komplex této rozlohy a biodiverzity v rámci České republiky, 2. celoevropského: jediný přírodní komplex s výskytem endemických taxonů, zařazených do přílohy II. směrnice č. 92/43/EHS – zvonek český (Campanula bohemica), svízel sudetský (Galium sudeticum), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), hořeček český (Gentianella bohemica). Kromě těchto endemitů představují Krkonoše celosvětově jediné místo výskytu endemického jeřábu krkonošského (Sorbus sudetica) a pohoří výjimečně bohaté na glaciální relikty, dosahujících zde jižní hranici svého celosvětového rozšíření - ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), lomikámen sněžný (Saxifraga nivalis). Druhy přílohy II. směrnice 92/43/EHS: Zvonek český (Campanula bohemica) - celá populace druhu je vázaná na Krkonoše, kde roste roztroušeně na horských a podhorských loukách obhospodařovaných (udržovaných) člověkem a v přirozených alpínských trávnících. Svízel sudetský (Galium sudeticum) - v ČR druh roste pouze v Krkonoších v Obřím dole na 3 mikrolokalitách a dále na několika mikrolokalitách ve Slavkovském lese. Několik lokalit je polské straně Krkonoš. Celková populace není příliš početná a roste na několika desítkách čtverečních metrů. Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) - nominátní poddruh je endemitem Krkonoš, jedná se o glaciální relikt, vzdálený 2500 km od nejbližších oblastí výskytu v arktické severovýchodní Evropě. Roste vzácně na prameništích a podmáčených ekotopech v subalpínském a alpínském stupni. Hořeček český (Gentianella bohemica) - v Krkonoších roste na dvou lokalitách. V Albeřických lomech je populace poměrně silná a perspektivní. Druhá lokalita v Černém dole má velmi slabou populaci a nalézá se v ochranném pásmu KRNAP. V České republice má druh sice několik desítek lokalit, ale je silně na ústupu. Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) - štoly v Herlíkovicích představují jedinou lokalitu v ČR, kde tento druh pravidelně (ale v malém počtu) zimuje.

Omezení: V celé lokalitě je nutné provést revizi sítě hřebenových turistických cest a eliminovat nebo vhodně vyřešit úseky, kde dochází k mechanickému poškozování sešlapem (např. budováním vyvýšených povalových chodníků s vyloučením koncepce pevných sypaných cest). V případě nutnosti je třeba snížit počet návštěvníků v kritických obdobích, aby nedocházelo k poškození povrchu nebo rušení fauny (zavedení vstupného, přechodné uzávěry, navedení turistů na jiné cesty apod.) Na většině lokalit je nutno uměle rekonstruovat původní dřevinnou skladbu z autochtonních zdrojů. U druhů přílohy II. směrnice o stanovištích je třeba stanovit management individuálně pro každou lokalitu. Rámcově lze shrnout péči o druhy následovně: Zvonek český (Campanula bohemica) - lokality na primárním bezlesí (alpínské trávníky nad horní hranicí lesa a ledovcové kary) nevyžadují žádné managementové zásahy. Naopak na lokalitách vzniklých lidskou činností (louky v montánním stupni) je pro zachování zvonku českého a celkové druhové rozmanitosti těchto luk nutné pokračovat v tradičních způsobech hospodaření, případně je obnovit. Základní typem péče o tyto lokality je pravidelné kosení - 1x ročně (výjimečně 2x ročně při příznivých stanovištních podmínkách). Častější kosení luk je nežádoucí. Vhodná je také kombinace kosení a extenzívní pastvy (v případě pastvy je důležité ustájit zvířata mimo přírodovědně nejhodnotnější části luk). Na pozemcích dlouhodobě pouze kosených je potřebné provést občasné pohnojení louky statkovými hnojivy (v žádném případě však ne minerálními hnojivy) nebo kompostem z místní biomasy - doporučený interval hnojení 1x za 4-7 let. Mulčování (pouze jednorázově) je vhodné výhradně při obnově hospodaření na dlouhodobě opuštěných loukách; na tomto typu lokalit je rovněž nutné vyřezat náletové dřeviny, příp. provést likvidaci invazních nebo expanzivních rostlinných druhů (např. šťovíku alpského (Rumex alpinus), starčeku Fuchsova(Senecio fuchsii)). Účinná je v tomto případě aplikace chemického přípravku šetrného k životnímu prostředí, např. Roundupu. Svízel sudetský (Galium sudeticum) - na lokalitách, které jsou ohroženy zarůstáním je možné odstraňovat konkurenční byliny (ručním vytrháváním, extenzívním kosením, místy též pastvou) a vyřezat nadměrně stínící dřeviny (smrk). Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) - v současné době nevyžaduje žádný management, naopak je třeba vyloučit veškeré aktivity. Hořeček český (Gentianella bohemica) - je třeba zachovat stávající obhospodařování. Zejména pravidelně narušovat travní drn pastvou a vláčením.

Péče: Mimořádně vysoká druhová a stanovištní diverzita Krkonoš je i přes statut národního parku pod dlouhodobým intenzívním tlakem lidské činnosti. Vlivy dlouhodobé imisní zátěže z 2. poloviny 20. století se zde kumulují s dopady vysoké návštěvnosti tohoto pohoří, které patří mezi nejvyhledávanější horské masívy střední Evropy (návštěvnost Krkonoš dosahuje 5 až 7 milionů pobytových dnů za rok) se všemi přímými i vedlejšími nežádoucími dopady na krajinu a přítomné habitaty. Jedná se zejména o: • doznívání vlivů dlouhodobé imisní zátěže (acidifikace půdního a vodního prostředí, snížená plodivost a zhoršený zdravotní stav lesních dřevin, zmenšování velikosti populací kriticky ohrožených taxonů), • v rámci snah o nápravu odlesněných částí bylo v letech 1873–1914 zalesněno klečí 457 ha a další zalesnění klečí proběhlo v období 1952 až 1994. U výsadeb po roce 1952 není původ osiva vždy zaručen, před rokem 1952 bylo používáno osivo alpské provenience. Všechny výsadby jsou přesně evidovány, nicméně potenciální nebezpečí genetické koroze zde existuje, • problematika geograficky nepůvodních dřevin: výsadby druhů: smrk pichlavý (Picea pungens), smrk omorika (Picea omorika), borovice pokroucená (Pinus contorta), borovice Murrayova (Pinus murrayana) a olše zelená (Alnus alnobetula) (před rokem 1992) jsou průběžně redukovány, • nedostatečná péče o květnaté horské louky, • vzrůstající tlak na realizaci různých stavebních a podnikatelských aktivit ve zranitelných typech prostředí, • pronikání dopravních prostředků do stále vyšších poloh Krkonoš, • neadekvátní rozvoj sportovních, zejména lyžařských areálů a provozování nových sportovních a turistických aktivit (cykloturistika, paragliding, rogala, horolezectví, adrenalinové sporty, sněžné skútry), • nedodržování návštěvního řádu (zejména ve II. a I. zóně KRNAP) vedoucí k poškozování vegetace mimo značené turistické cesty, pronikání a expanze alochtonních druhů až do nejvyšších poloh Krkonoš, hromadění odpadků, eutrofizace půdního a vodního prostředí a následné nežádoucí změny vegetačního krytu. Zranitelnost druhů uvedených v příloze II. směrnice č. 92/43/EHS: Zvonek český (Campanula bohemica) - na loukách udržovaných člověkem rychle mizí při absenci pravidelného a tradičního obhospodařování. Nesnáší ani silné hnojení. Negativní vliv může mít také případná další výstavba rekreačních objektů a lyžařských vleků, dále může být zvonek ohrožen sukcesními změnami v okolí cest (změny pH, nástup konkurenčně silných rostlinných druhů). Populace v Rudné rokli by mohla být ohrožena zarůstáním lokality smrky a Calamagrostis arundinacea, na Labské louce rozrůstáním umělých klečových výsadeb. V přirozených typech vegetace je druh méně ohrožen než na obhospodařovaných loukách. Svízel sudetský (Galium sudeticum) - populace svízele sudetského v Čertově zahrádce a Čertově rokli se jeví jako stabilní - jediným významným vlivem na tento druh je disturbance vegetace v důsledku občasných sesuvů půdy a pádů sněhových lavin (tyto přírodní činitele však zatím znamenají spíše pozitivní vliv na popisovaný druh, neboť narušování půdního povrchu umožňuje udržení tohoto konkurenčně slabého druhu na lokalitě). Naopak případné zvýšení sportovního využívání lokality (např. horolezci) by mohlo znamenat ohrožení druhu. Populace v Rudné rokli se jeví zatím víceméně jako stabilní, nicméně vzhledem k její velikosti a zjišťovaným sukcesním změnám ve vegetaci (zarůstání populace smrky a třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea)) zde existuje reálné riziko ohrožení, případně zániku této populace. Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) - druh není bezprostředně ohrožen, pouze lokalita u Luční boudy má zvýšený turistický ruch a zvýšený sešlap by se mohl na populaci negativně projevit. Hořeček český (Gentianella bohemica) - bude-li zachováno stávající pravidelné obhospodařování, není lokalita Albeřické lomy bezprostředně ohrožena.