Březinka
- ISOP Portál
- Územní ochrana
- Chráněná území
- Karta území
Extenzivní sečené louky nížin až podhůří; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita čolka velkého
Toto území spravuje
Charakteristika lokality: Zájmová lokalita se nachází na východ od města Náchoda, v oblasti mezi Bělovsí a Dobrošovem. Na východě je ohraničena státní hranicí s Polskou republikou. Lokalita je charakteristická pestrou škálou geomorfologických tvarů (svahy, údolí, strže, starý lom), které generují pestrou, mozaikovitou skladbu biotopů. Převažují louky a lesy s minimálním zastoupením vodních ekosystémů (několik tůní a dva významnější potoky o délce cca 1,4 km). Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 348 – 595 m n. m.
Neživá příroda:
Geomorfologie: Podle regionálního členění reliéfu se zájmová oblast nachází v provincii Česká Vysočina, soustavě Krkonošsko-jesenické, podsoustavě Orlické, celku Podorlická pahorkatina, podcelku Náchodská vrchovina a na hranici dvou okrsků - Sedloňovské vrchoviny a Ohnišovské pahorkatiny. Území EVL zaujímá stráně průlomového údolí Metuje. Jedná se převážně o západně, severozápadně a severně orientované svahy o sklonu (5) 10 – 15 (20)°. Ty jsou dále rozčleněny tektonicky podvázanými úzkými údolíčky s vodními toky ve směru jihovýchod - severozápad, místy charakteru erozních strží, místy s výplněmi splachových depresí. Výrazně členitý je pohraniční hřbet v severovýchodní části lokality, kde se vyskytují i četné skalní útvary (mrazové sruby permských slepenců). Pestrý geomorfologický reliéf tak generuje rozmanitou mozaiku biotopů.
Geologie: Horninová skladba lokality je poměrně pestrá. Ve východní, střední a západní části lokality převažuje výskyt načervenalých permských slepenců. V dolních částech údolí se vyskytují kvartérní hlíny, písky a štěrky, v horních částech údolí již štěrky absentují. Přibližně uprostřed lokality jsou ve směru SV-JZ uloženy úzké pásy porfyritů spodního paleozoika, kdy severní pás byl těžen v bývalém lomě Běloves a jižní výchoz v bývalém lomě cca 400 m severo-severozápadně od pevnosti Dobrošov. Ve střední a horní části luk na jihu EVL se táhnou široké pásy hornin omezené tektonickými poruchami, jež jsou tvořeny metadrobami až fylity neoproterozoika, spodního paleozoika. Na jihovýchodě EVL, zhruba ve 100 m širokém pásu ve směru JV-SZ na úrovni výstupní stanice sjezdovky se směrem k lomu táhne tektonicky jednou přerušený pás fylitu ze stejného období. V louce asi 100 m nad lomem se od JZ na SV nachází cca 20 m široký a 250 m dlouhý pás kvartérního karbonátu.
Pedologie: Na lokalitě převažují kambizemě dystrické, částečně jsou zastoupeny kambizemě modální.
Hydrologie:Lokalita se nachází v povodí řeky Metuje (číslo hydrologického povodí 1-01-03). V zájmovém území se nacházejí dva malé vodní toky vlévající se zleva do řeky Metuje. První z nich, Bavorův potok, pramení v jihovýchodní části zájmového území a vlévá se zleva do řeky Metuje v jejím 37,303 ř. km. Druhý, bezejmenný tok, pramení v jižní části zájmového území a vlévá se taktéž zleva do řeky Metuje v jejím 36,172 ř. km.
V minulosti bylo patrně bez příslušných souhlasů vybudováno několik vodních ploch (dva u manipulačního skladu nad Montací, jeden v mokřadu u samoty Náměrka, jeden v nivě Bavorova potoka). Všechny jsou nevyužívané, opevnění břehů se na některých místech rozpadá, ale existují na nich výpustné objekty se sypanými hrázemi, některé mají trvalou hladinu nebo jsou součástí přírodě hodnotných mokřadů.
V dolní etáži bývalého lomu v Bělovsi se vyskytuje trvalá vodní plocha o rozloze 1523 m2 s výskytem zvláště chráněných druhů vodní flóry i fauny. Levý přítok Bavorova potoka na severní hranici EVL byl v minulosti skoro celý zatrubněn a vlastní tok Bavorova potoka v části narovnán. V celé EVL se nachází 8 zjištěných pramenních vývěrů.
Krajinná charakteristika: Pestrá mozaika lučních a lesních ekosystémů.
Kvalita a význam: Jedná se o druhově bohaté ovsíkové louky. Na lokalitě se rovněž vyskytuje řada zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Na lokalitě se také vyskytuje stálá, stabilní a početná populace čolka velkého (Triturus cristatus).
Péče: Pro existenci luk má rozhodující význam sečení. V současnosti je převážná většina jejich ploch pravidelně obhospodařována. Negativně se však projevuje hnojení a dosévání cizorodými rostlinami: jetel (Trifolium sp. div.), svéřep měkký (Bromus mollis). Negativně se projevuje i absence sečení na některých loukách, které tak degradují a přecházejí v X7. to se týká především vlhkých pcháčových luk. Značná část lokality je tvořena lesy. Proto rovněž lesnictví zde má značný dopad na kvalitu biotopů. Bohužel lesnictví se projevuje značně negativně a porostů přírodě blízkých se vyskytuje minimum.
Předměty ochrany
Extenzivní sečené louky nížin až podhůří; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita čolka velkého
Stanoviště
Druhy
Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení