Broumovské stěny

Charakteristika lokality: Mezi obcemi (osadami) Božanov, Martínkovice, Křinice, Hony, Hlavňov, Suchý Důl, Bělý.

Neživá příroda: Geologie: Holocén: fluviální a deluviofluviální hlíny a písčité hlíny. Holocén-pleistocén: deluviální balvanité až blokové sedimenty, deluviální a fluviodeluviální písčitohlinité až hlinitokamenité sedimenty. Střední až svrchní turon (jizerské souvrství): kvádrové pískovce Broumovských stěn, polohy vápnitých pískovců ve slínitoprachovcové facii; vápnité spongilitické prachovce, prachovité pískovce, prachovité slínovce, hlízy vápenců. Cenoman až spodní turon (bělohorské souvrství): vápnité prachovce, prachovité slínovce, prachovité glaukonitické pískovce, spongilitické prachovce s čočkami silicitů. Cenoman (korycanské vrstvy): glaukonitické pískovce. Trias (bohdašínské souvrství): bělošedé pískovce a arkózovité pískovce. Perm (bohuslavické souvrství): rudohnědé pískovce, nafialovělé slepencové pískovce a arkózovité pískovce; dolomitické pískovce až arkózy s hlízami dolomitu. Geomorfologie: Broumovské stěny představují východní, geomorfologicky nejvýraznější část vnějšího pásma kuest Polické vrchoviny. Hřeben Broumovských stěn je ve směru SZ-JV dlouhý asi 12 km a je tvořen jednoduchým asymetrickým hřebenem na severu a skupinou strukturních plošin na jihu, dále k JV za sedlem Machovský kříž geologicky i geomorfologicky zcela shodný terén pokračuje českou částí Stolových hor. Broumovské stěny jsou budovány převážně kvádrovými pískovci středního turonu, jejichž souvrství je ukloněno jihozápadním směrem. V závislosti na tomto úklonu vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné, zato k SV do rovinaté Broumovské kotliny upadá hřeben příkrými skalními stěnami a prudkými svahy s převýšením i přes 300 metrů. Erozí a dalšími procesy postupné denudace terénu byl na Broumovských stěnách obnažen skalní masív, na kterém pak vznikl velice členitý a pestrý pseudokrasový reliéf skalních hřebenů, kaňonů, roklí a soutěsek, fantaskních skalních stěn, věží a také jeskyní a propastí. Další informace viz Kopecký J. a kol. (2001). Nadmořská výška: 438 m (nad Studenou Vodou) – 773 m (Božanovský Špičák). Reliéf: Jeden z dominantních krajinných útvarů Broumovska, výrazný zejména při pohledu z Broumovské kotliny prudkými svahy a stěnami. Pedologie: Půdní podklad tvoří litozemě, podzol arenický, kambizemě arenická a k. typická; v prameništích a kolem potůčků pseudogleje a gleje. Krajinná charakteristika: Skalní oblast kvádrových pískovců s místy dochovanými acidofilními a květnatými bučinami a menšími plochami reliktních borů. Klimatická oblast: Převážná část hřebene a jihozápadní svahy s divokým skalním reliéfem krytým lesními porosty jsou řazeny do klimaticky chladné oblasti a rajonu CH7, jen nejnižší svahy a úpatí spadající k SV-JV do Broumovské kotliny mají řazení do klimaticky mírně teplé oblasti a rajonu MT2 (viz Quitt 1971). Výjimečný mezoklimatický a mikroklimatický charakter vykazují ty části území, kde je skalní terén v husté frekvenci vertikálních puklin a rozsedlin kvádrovitě načleněn do formy charakteru pískovcového skalního města s výškovým rozpětím 10-20 m (a větším). Tento geomorfologický charakter má více částí terénu s vazbou na hřebenové partie Broumovských stěn i Stolových hor (silně načleněnou hřebenovou hranu kuesty) a stejně načleněné okraje strukturních plošin a roklí. V zastíněných částech hlubokých roklí, v rozsedlinách a četných pseudokrasových jeskyních a propastech se tvoří výrazná klimatická inverze, která umožňuje, aby v těchto podchlazených a extrémně vlhkých prostorách setrvával firn a led až do počátku letního období, což je v těchto středních nadmořských výškách mimořádné. Souběžně s hřebenem Broumovských stěn ve směru SZ-JV probíhá hranice výrazného klimatického předělu mezi „českou“ a „slezskou“ (kontinentálnější) klimatickou oblastí. Častý rozpad nízké oblačnosti na tomto rozhraní přináší zvýšené imisní zátěže z ovzduší i ze srážek a negativní ovlivnění lesních ekosystémů, především v návětrných a hřebenových partiích Broumovských stěn. Tyto partie vykazují i vyšší počet dnů s mlhou (z nízké oblačnosti), v zimě s častou tvorbou silných jinovatek a námraz, poškozujících rovněž lesní porosty.

Kvalita a význam: Lokalita je významná především značným zastoupením jednotek S1.2, L5.1 a L5.4, dále pak výskytem jednotky L8.1 a T8.3. V kontextu významu lokality pro ochranu jednotky S1.2, vykazující malý plošný průmět ve srovnání s reálnou plochou skal, je nutno posuzovat celkově vyšší zastoupení jednotky X9A. Vyhlídky dochovaných bučin i borů jsou relativně příznivé. Kvalita bučin je různá. Nalézá se zde několik velmi starých, věkově velmi dobře diferencovaných porostních skupin - až rázu přírodního lesa. Četné jsou však i mladší víceméně stejnověké porosty, obvykle se slabě vyvinutým bylinným patrem, popř. s příměsí smrku, jejichž kvalitu však nebude problémem zlepšit výchovou. Ve starších porostech zpravidla dochází k bohatému zmlazování buku (též vliv příhodných mezoklimatických podmínek na převážně severovýchodních až východních svazích). Omezujícím činitelem mohou být zvýšené stavy spárkaté zvěře (zejména jelen). Maloplošně zastoupené louky jednotek T1.1, T1.5, T1.6 v okrajových partiích lokality u Božanova mají vesměs velmi dobrou kvalitu a vyznačují se výskytem řady ohrožených druhů.

Péče: Značnou plochu mapovaného území bohužel pokrývají druhotné kultury s převahou smrku. Změna jejich druhové skladby bude dlouhodobou záležitostí a bude vyžadovat změnu zaběhnutých hospodářských postupů poškozujících přírodní prostředí (plošné způsoby obhospodařování, používání těžké mechanizace, používání stanovištně nepůvodních dřevin a nepůvodních genotypů, nedodržování ekologicky únosných stavů zvěře atd.). Podmínkou pro zachování a zlepšení stavu lesních biotopů je uplatňování jemných forem hospodaření založené na výběrné seči a přirozené obnově, resp. až ponechání přirozenému vývoji s ohledem na stav porostů. V poslední době jsou některé odtěžené smrkové porosty již obnovovány stanovištně vhodnějšími dřevinami a místy lze pozorovat snahu ponechávat při těžbě výstavky buku a jedle nebo odtěžovat výběrným způsobem smrk. K zajištění výsadeb a přirozeného zmlazení žádoucích dřevin je ovšem třeba jejich důsledné ochrany proti okusu zvěří. Ve sledovaném území lze tuto fázi rekonstrukce původních lesů označit za nejobtížnější a klíčovou. Neúnosně vysoké škody na mladých stromcích buku a jedle byly pozorovány hlavně v té části Broumovských stěn, kde na větších plochách převažují smrkové monokultury a zvěř se selektivně zaměřuje na okus nejméně frekventovaných dřevin. Problém pro obnovu původního druhového složení dřevin (a někdy pro obnovu lesa vůbec) představují rozsáhlé holiny na pískovcových strukturních plošinách: ve skalnatém terénu s mělkým půdním pokryvem dochází k jeho vysychání a následnému narušení či úplné erozi tenké vrstvy půdy a vegetačního pokryvu. Takové podmínky neumožňují přirozené zmlazení stanovištně původních dřevin a ani přímé dosazování jejich sazenic situaci příliš neřeší: trpí suchem a mají minimální přírůst, vysoký podíl jich odumírá. Nejvitálnější je v tomto prostředí bříza. Pokud se budou při probírkách v mladších smíšených porostech dnes řazených do jednotky X9A cíleně podporovat stanovištně původní dřeviny (často přítomné převážně v podúrovni), lze výhledově počítat se zlepšením celkového stavu těchto porostů a jejich převodem do příslušného typu přírodního biotopu (zpravidla L5.1, L5.4). Pasečné hospodaření je rovněž nepříznivé pro rostlinná společenstva jednotky S1.2. a T8.3 - odlesnění vede k osychání povrchu skal a dočasnému ústupu některých složek jejich vegetace. Významným rušivým faktorem je v některých partiích rovněž horolezecká činnost a pěší turistika. Některé další lokálně významné vlivy a ohrožení: V severní části lokality se nachází turisticky exponovaný prostor s chatou Hvězda a kaplí P. Marie Sněžné. Mezi Slavným a Martínkovicemi protíná lokalitu vedení vysokého napětí. Při hranicích lokality u Božanova probíhá těžba v pískovce.