Charakteristika lokality:
Úsek Babiččina údolí od zříceniny Rýzmburk po Staré Bělidlo, cca 1 km západně od obce Žernov.
Neživá příroda:
Geologie: Úpa je zde zaříznuta do různých typů usazených hornin. Kromě svrchnokřídových sedimentů jsou zde též zastoupeny arkózy a slepence svrchního karbonu. Plošinu nad údolní hranou místy pokrývají pleistocenní říční štěrky. Pozoruhodný je holocenní výskyt travertinu (pěnovce) na bázi vápnitých svrchnokřídových sedimentů zejména v části pod Rýzmburkem, kde pěnovcové těleso dlouhé více než 100 m a široké 50 m zaujímá spodní část svahu. Geomorfologie: Kocléřovský hřbet ve stř. a v. části Zvičinsko-kocléřovského hřbetu má ráz ploché vrchoviny, rozsáhlý nesouměrný kuželovitý hřbet směru V-Z s dílčími elevacemi, vzniklý na destruované vrcholové části křídové antiklinály až flexury při j. okraji Podkrkonošské pahorkatiny. Reliéf: Část tzv. Babiččina údolí na dolním toku Úpy. Jde o úzké údolí se dvěma výraznými zakleslými meandry (pod Rýzmburkem a při Pohodlí – mezi Bílým a Červeným mostem). Nadmořská výška území se pohybuje od 285–360 m n. m. Pedologie: Převažují luvizemě modální. Krajinná charakteristika: Zaříznuté údolí Úpy se dvěma výraznými zakleslými meandry; pestré zastoupení lesních i lučních biotopů, místy výskyt pěnovce.
Kvalita a význam:
Nejhodnotnějším biotopem jsou suťové lesy, které jsou vázány na strmé svahy s občasnými výchozy skal (se štěrbinovou vegetací – výskyt kapradiny laločnaté (Polystichum aculeatum)). Významné je poměrně časté zastoupení pěnovcových pramenišť (zejména v části pod Rýzmburkem) s charakteristicky vyvinutým mechovým patrem a s inkrustacemi vápence. Na jediném místě se vyskytuje fragment lučního pěnovcového prameniště, kde pěnovce vytváří soustavu terásek s miniaturními jezírky. Hluboce zaříznuté údolí Úpy vytváří i přes nízkou nadmořskou výšku příznivé mikroklimatické podmínky pro rozšíření rostlinných druhů typických pro submontánní a montánní polohy, např. pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), kebrlík lesklý (Anthriscus nitida), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium) aj. Častý je výskyt nitrofilních druhů vázaných na živiny bohatý zvětralý substrát. Méně svažité lesní partie včetně nivních poloh byly pozměněny výsadbami stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin (zejména smrk, modřín, borovice lesní, méně jedle obrovská, douglaska tisolistá, borovice vejmutovka); v některých místech převládají čisté monokultury jehličnanů. Luční porosty v nivě Úpy jsou většinou zkulturněné a botanicky velmi chudé. Nejhodnotnější jsou svahové ovsíkové louky na tzv. Bílém kopci, které místy mají charakter suchých trávníků (výskyt vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) a prvosenky jarní (Primula veris). Ze zoologického hlediska je významný výskyt druhů: ledňáček říční (Alcedo atthis), konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V lesích se vyskytují např. krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (A. gentilis), holub doupňák (Columba oenas), výr velký (Bubo bubo), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), s. malý (D. minor), linduška lesní (Anthus trivialis), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), l. bělokrký (F. albicollis), sýkora parukářka (Parus cristatus), křivka obecná (Loxia curvirostra) aj. Babiččino údolí patří k druhově bohatým malakozoologickým lokalitám. Většinou jde o prvky lesní a lužní, na opukových skalách i druhy skalní a teplomilné. Zoogeograficky je významný výskyt vláhovky karpatské (Monachoides vicina). Území je zároveň významnou kulturně - historickou památkou v návaznosti na život a dílo Boženy Němcové.
Péče:
Lesní porosty na prudkých svazích nad Úpou, jsou poměrně málo ovlivněny nevhodnými lesnickými zásahy (výsadba smrku, holoseče) z důvodu menší přístupnosti a nevhodnosti pro produkční lesní hospodaření (omezení lesního hospodaření v těchto porostech na výběrný způsob). Méně svažité lesní partie včetně nivních poloh jsou ohroženy pasečným způsobem hospodaření a obnovou nevhodnou dřevinnou skladbou (smrk, modřín, borovice lesní, méně jedle obrovská, douglaska tisolistá, borovice vejmutovka). Skalní výchozy a prudší svahy jsou ohroženy erozí (řícení a sesouvání horniny, půdotok). Převážná část luk v nivě byla pozměněna dosevem jetelotravních směsek, silným hnojením, nadměrným kosením. Méně přístupné a zamokřené louky nejsou často obhospodařovány, což se projevuje degradací porostů (expanze konkurenčně zdatnějších rostlin, zarůstání náletem dřevin apod.). Tento jev je patrný i u jediné plochy s výskytem lučního pěnovcového prameniště, která je navíc ohrožena převodem na lesní půdu (v minulosti nezdárně zalesněna smrkem, borovicí). Břehové a kontaktní porosty včetně říční náplavů jsou ohroženy invazí křídlatky japonské (Reynoutria japonica), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), méně štětince laločnatého (Echinocystis lobata), které místy vytváří rozsáhlé porosty. Babiččino údolí je turisticky atraktivní lokalitou, což se projevuje zvýšenou návštěvností zejména v letním období (turistické, naučné stezky, cyklostezky).
