Adršpašsko-teplické skály

Charakteristika lokality: Mezi Teplicemi nad Metují, Adršpachem, Janovicemi a Hodkovicemi u Trutnova.

Neživá příroda: Základní charakteristika: Převážně území NPR Adršpašsko-teplické skály. Rozsáhlé skalní město kvádrových pískovců s reliktními bory, inverzními smrčinami a rašeliništi. Geologie: Tásler [red.] (1995): Střední až svrchní turon (jizerské souvrství): vápnité spongilitické prachovce, prachovité pískovce, prachovité slínovce. Svrchní turon až coniac (teplické souvrství): jemnozrnné pískovce, prachovité slínovce. Coniac (březenské souvrství): křemenné (kvádrové) pískovce. Holocén-pleistocén: deluviální balvanité až blokové sedimenty, deluviální, písčito-hlinité až kamenito-hlinité sedimenty. Holocén (zčásti pleistocén): povodňové hlíny, v podloží štěrky a písky, humolity, deluviofluviální, písčito-hlinité až kamenito-hlinité sedimenty. Geomorfologie: Adršpašsko-teplické skály jsou nejrozsáhlejším skalním městem ve střední Evropě. Jsou tvořeny křemičitými kvádrovými pískovci středního turonu až coniaku. V okrajových částech lokality vystupují na povrch sedimenty jizerského souvrství. Území má charakter tabulové plošiny, která je mírně ukloněna od jihozápadu k severovýchodu a značně narušena tektonickými zlomy. Strukturní plošiny jsou rozčleněny systémem kaňonů, roklí a soutěsek. Skalní věže a stěny dosahují výšek několika desítek metrů. Na svazích bývají vyvinuty rozsáhlé akumulace balvanů. Vyskytují se pseudokrasové jeskyně různých typů a propasti. Teplická jeskyně v Teplických skalách je nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR. Topograficky se území člení na Adršpašské a Teplické skály, oddělené Vlčí roklí, jež protíná území ve směru od bývalé osady Kalousy ke Střmenskému podhradí. Horní částí Vlčí rokle protéká Metuje, pramenící na Kalousech. Metuje protéká dále Adršpašským skalním městem a dále údolím oddělujícím Adršpašsko-teplické skály od vrchů a pahorků Křížový vrch, Lada a Lysý vrch. Nadmořská výška: 475-786 m (vrch Čáp). Obtížně přístupné polohy skal byly využívány i pro stavbu fortifikací - zříceniny středověkých hradů Střmen, Skály (Bischofstein) a Adršpach. Skalní města byla zpřístupňována od počátku 19. století. Objevení hlavní části Teplických skal se datuje po velkém lesním požáru v r. 1824. Další informace viz Vítek (1979, 1986), Tásler et Kotlář (1987), Anonymus (2001). Pedologie: Na kvádrových pískovcích vznikají kyselé, mělké a lehké, hlinitopísčité až písčité půdy s nízkým obsahem živin. V roklích a údolích se místy vytvořila rašeliniště, dnes vesměs porostlá lesem. Krajinná charakteristika: Rozsáhlé skalní město přestavující jednu z hlavních krajinných dominant Broumovska. Součástí lokality je i část nivy Metuje pod Adršpachem a u osady Bučnice, dále pak některé svahové partie přiléhající k oblasti kvádrových pískovců, částečně využívané i jako zemědělská půda. V území je několik umělých vodních ploch, z nichž největší se nachází v bývalé pískovně v severní části území (provozem pískovny došlo k největšímu lokálnímu narušení reliéfu skalní oblasti). Klimatická oblast (Quitt 1971): CH7 Pro území jsou charakteristické chladné inverzní polohy s dlouho vytrvávající sněhovou pokrývkou. Mikroklimatické rozdíly mezi vrcholy skalních věží a dnem soutěsek a roklí jsou velmi ostré a mají zásadní význam pro vegetaci.

Kvalita a význam: Adršpašsko-teplické skály jsou geomorfologickou lokalitou evropského významu. I přes značnou míru ovlivnění člověkem je zde značná koncentrace ochranářsky významných biotopů. Velký rozsah mají především smrkové bory jednotky L8.1, skalní biotopy jednotky S1.2, fytogeograficky a geobotanicky je významný výskyt subalpínské vysokobylinné vegetace (A4.2, A4.3) a přirozených smrčin jednotek L9.1, L9.2, L9.3 v inverzních nebo podmáčených polohách. Z hlediska studia postglaciálního vývoje oblasti jsou velmi cenné zdejší profily rašelin. Dochované zastoupení bučin (L5.1. L5.4) je bohužel nízké. V kontextu významu lokality pro ochranu jednotky S1.2, vykazující malý plošný průmět ve srovnání s reálnou plochou skal, je nutno posuzovat celkově vysoké zastoupení jednotky X9A. Nelesní biotopy (zvl. louky) jsou v území zastoupeny jen na menších plochách v okrajových částech. Stav luk je různý, část je následkem ukončení obhospodařování i jiných vlivů ve značně špatném stavu, část však je dosud kvalitní a vzhledem k poměrně dobré přístupnosti by nemělo být problémem je udržet vhodným managementem. Lokalita je významná i zoologicky (viz oddíl Druhy).

Péče: Vyhlídky většiny přírodních biotopů jsou i přes existenci řady rušivých vlivů relativně příznivé, neboť se jedná o rozsáhlé území s vysokým stupněm legislativní ochrany. Podmínkou pro zachování a zlepšení stavu lesních biotopů je uplatňování jemných forem hospodaření založené na výběrné seči a přirozené obnově, resp. až ponechání přirozenému vývoji s ohledem na stav porostů. V krátkodobém výhledu je třeba eliminovat borovici vejmutovku, jejíž začínající šíření představuje ohrožení společenstev borů. Obnova porostů je v současnosti ztížena zvýšenými stavy spárkaté (zejména jelení) zvěře. Převážnou část mapovaného území bohužel pokrývají druhotné kultury s převahou smrku, většinou však v mozaice s biotopy jednotky S1.2. Změna druhové skladby těchto porostů bude dlouhodobou záležitostí a bude vyžadovat změnu zaběhnutých hospodářských postupů poškozujících přírodní prostředí (plošné způsoby obhospodařování, používání těžké mechanizace, používání stanovištně nepůvodních dřevin a nepůvodních genotypů, nedodržování ekologicky únosných stavů zvěře atd.). V poslední době jsou některé odtěžené smrkové porosty již obnovovány výsadbami s příměsí buku i jedle. K zajištění výsadeb a přirozeného zmlazení žádoucích dřevin je ovšem třeba jejich důsledné ochrany proti okusu zvěří. Ve sledovaném území lze tuto fázi rekonstrukce původních lesů označit za nejobtížnější a klíčovou. Problém pro obnovu původního druhového složení dřevin (a někdy pro obnovu lesa vůbec) představují holiny na pískovcových strukturních plošinách: ve skalnatém terénu s mělkým půdním pokryvem dochází k jeho vysychání a následnému narušení či úplné erozi tenké vrstvy půdy a vegetačního pokryvu. Takové podmínky neumožňují přirozené zmlazení buku a jedle a ani přímé dosazování jejich sazenic situaci příliš neřeší: trpí suchem a mají minimální přírůst, vysoký podíl jich odumírá. Nejvitálnější je v tomto prostředí bříza. Pasečné hospodaření je rovněž nepříznivé pro rostlinná společenstva jednotky S1.2. a T8.3, odlesnění vede k osychání povrchu skal a dočasnému ústupu některých složek jejich vegetace. Snížená přístupnost části území pro lesní mechanizaci se může v budoucnu odrazit ve snahách o rozšiřování či úpravy cestní sítě, zvláště při ohrožení porostů lýkožroutem. Tyto zásahy do terénu je nutno pokud možno minimalizovat. Zvláštní pozornost zasluhují dosud značně opomíjené genetické aspekty managementu lesů. V území se dosud vyskytují původní ekotypy smrku i borovice. Příslušné porosty je třeba obhospodařovat specifickým způsobem a zajistit reprodukci dochovaných genotypů. Při obnově porostů je nutno nahrazovat nepůvodní, kdysi do oblasti importované ekotypy vhodným místním materiálem. Významným rušivým faktorem v nejcennějších partiích skalních měst je horolezecká činnost a pěší turistika. Všechny aktivity tohoto typu vyžadují v území regulaci, neboť mohou vést k poškozování vegetace a rušení fauny. Lokalita se nachází v chráněné oblasti akumulace podzemních vod. V severovýchodní části území probíhá odběr vody podzemní štolou a šikmými vrty směřujícími pod území NPR (TOMA s.r.o.), ovlivnění rezervace se však dle hydrogeologů nepředpokládá - od r. 2000 je zde stav preventivně kontinuálně monitorován.