Charakteristika lokality:
Prameniště jižně od Smědavy, na rozvodí Hnědé Smědé a Černé Desné. Nadmořská výška lokality činí přibližně 850-900 m.
Neživá příroda:
Základní charakteristika: Zrašelinělé úžlabiny s vrchovištěm U Studánky a východní úpatí hory Jizery (1122 m n. m.) s přechodem horských bučin do klimaxových smrčin. Geologie: Horninové podloží tvoří výrazně porfyrická, hrubě a středně zrnitá biotitická žula krkonošsko-jizerského masívu. Kvartérní pokryv představují ložiska přechodové až vrchovištní rašeliny se slabě vyvinutými podložními písčitými deluvii. Geomorfologie: Lokalita je součástí Jizerské hornatiny. Reliéf: Severojižní osu území tvoří ploché pramenné úžlabiny na rozvodí Hnědé Smědé (na severu) a Černé Desné (na jihu). Na západě zasahuje nejnižší stupeň východního úbočí hory Jizery. Pedologie: Hlavním půdním typem v oblasti jsou podzoly kambické. Krajinná charakteristika: Relativně zachovalé přírodní biotopy v okolí nejvyššího bodu silnice Bílý Potok-Souš obklopené komplexy mladých lesů a pasek po imisní katastrofě z 80. let. Pohledovou dominantou je hora Jizera, s příkrým východním svahem pokrytým balvanovými rozpady a silně poškozenými zbytky původních smrčin, níže přecházejících do horských bučin. Lesnická typologie: V uvedeném území jsou zastoupeny lesní typy 6.- 8. LVS, 6R1 (svěží rašelinná smrčina šťavelová), 7R2 (kyselá rašelinná smrčina borůvková), 7K3 (kyselá buková smrčina třtinová), 7N1 (kamenitá kyselá buková smrčina s kapradí osténkatou a třtinou chloupkatou), 8R1(vrchovištní smrčina suchopýrová), 8R3 (vrchovištní smrčina borůvková) a 8G3 (podmáčená smrčina třtinová).
Kvalita a význam:
Ekologicky významný menší komplex rašelinných a podmáčených smrčin s hodnotným vrchovištěm U Studánky. Toto vrchoviště není dosud chráněno formou maloplošného zvláště chráněného území, což se odráží i na dosavadním způsobu hospodaření v okolních lesích.
Omezení:
Management uveden ve výčtu jednotlivých biotopů.
Péče:
Podobně jako další lokality v centrální části Jizerských hor, bylo i toto území zasaženo imisními škodami, gradacemi hmyzích škůdců a následnou živelnou těžbou dřeva zejména v 1. polovině 80. let. Vzhledem k menší míře poškození zde však byla významná část lesa zachována, k úplnému vytěžení porostu ale došlo v okolí vrchoviště U Studánky. Nepříznivým jevem jsou i početné výsadby geograficky nepůvodních jehličnatých dřevin v okrajové části lokality. Provoz na blízké silnici je minimální a nemá významný negativní vliv na ekosystémy.
