Charakteristika lokality:
Rašeliniště Jizery se nachází v širokém údolí horní Jizery mezi Vysokým a Středním jizerským hřbetem - téměř od jejího pramene až po místa přibližně 850 m nad soutokem s říčkou Jizerkou. Severovýchodní hranici území tvoří státní hranice s Polskem. Celá lokalita leží v CHKO Jizerské hory, katastrální území: Bílý Potok pod Smrkem, Jizerka, Lázně Libverda. Součástí EVL je NPR Rašeliniště Jizery a PR Rybí loučky.
Neživá příroda:
Geologie: Horninové podloží tvoří výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko jizerského žulového plutonu, stratigraficky řazená do svrchního karbonu (Chaloupský 1989). Ta vystupuje na povrch v podobě jednotlivých balvanů, případně i jejich početnějších seskupení pouze v okrajových, vyzdvižených částech území. Na většině území je žulové podloží překryto kvarterními sedimenty - rašelinou a písčitými štěrky. Rašelina je většinou vrchovištního typu, v dolní části území mnohdy typu přechodného. Mocnost rašeliny se v jádrových územích pohybuje mezi 2 až 3,5 m, místně může být ještě větší (až 5 m). Velmi nápadným fenoménem území jsou náplavové sedimenty lemující tok Jizery a v omezené míře i jejích hlavních přítoků - Krásného, Frýdlantského a Rybího potoka. Jsou tvořeny hrubým pískem, častěji však štěrkem různé zrnitosti a jejich reliéf je stále ovlivňován vodním proudem. Vlivem boční eroze dochází k neustálému překládání toku a vzniku zákrutů až meandrů. Na výsepní straně se Jizera často zařezává do obnažených stěn rašeliny a snižuje tak plošný rozsah vrchovišť. Na jesepní straně jsou pak ukládány ve značném objemu písčité štěrky. V pokročilém stádiu vývoje meandrů dochází k jejich protržení a ke vzniku mrtvých ramen, která se postupně zazemňují a zarůstají vegetací.
Geomorfologie: Zájmové území náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina.
Reliéf: je většinou málo členitý, akumulační, podmíněný holocénními náplavy a rozsáhlými ložisky rašeliny.
Pedologie: Dominantní půdní jednotkou území je organozem typická fibrická (vrchovištní). V místech s vyšší hladinou podzemní vody, tj. zpravidla ve sníženinách, se vyvinula též organozem glejová. V okrajových částech vrchoviště a všude mimo souvislejší rašelinná ložiska je pak hojně zastoupen glej organozemní, který je typický pro různá svahová prameniště, případně i zazemněné říční náplavy. Méně typické jsou pro území půdy podzolového typu, v příkrých svazích v dolní části území již spíše povahy rankeru, maloplošně až litozemě. V méně exponovaném terénu se projevují známky glejového procesu a rašelinění.
Krajinná charakteristika: Jedinečná mozaika rašelinných a podmáčených smrčin, rašelinných bezlesí a porostů kleče.
Lesnická typologie: Zde vymezuje následující lesní typy: 8Z9 (jeřábová smrčina skeletová), 8K2 (kyselá smrčina třtinová), 8N3 (kamenitá kyselá smrčina borůvková), 8V3 (podmáčená smrčina potoční), 8G3 (podmáčená smrčina třtinová), 8R1 (vrchovištní smrčina suchopýrová), 8R3 (vrchovištní smrčina borůvková) a 9R1 (vrchovištní kleč).
Kvalita a význam:
Toto území představuje nejrozsáhlejší rašelinný komplex v celých Sudetech. Jedná se pestrou mozaiku rašelinných bezlesí, rašelinných a podmáčených smrčin a klečových porostů. Území je od roku 2012 zařazeno mezi ramsarské mokřady pod názvem „Horní Jizera“.
Omezení:
Management uveden ve výčtu zastoupených biotopů.
Péče:
Znečištění ovzduší v dnešní době, byť stále negativně ovlivňuje stav ekosystémů, není tak zásadní jako dříve. Začínají se však projevovat jeho pozdní účinky - acidifikace prostředí. Některé smrkové porosty v okrajových částech území byly smýceny a nahrazeny porosty kulturními, nezřídka složenými z nepůvodních dřevin (např. alochtonní borovice kleč (Pinus mugo agg.) a smrk pichlavý (Picea pungens)). S tímto souvisí i nebezpečí znehodnocení genetického potenciálu domácí jizerskohorské kleče. Dosti nepochopitelné jsou pokusy zalesnit některá přirozená bezlesí - výsadbami Pinus mugo na přechodových rašeliništích, případně Picea abies na štěrkových náplavech podél řeky. Značné škody způsobuje trvale přemnožená zvěř: okus mladých stromků a rozdupávání, kaliště a eutrofizace především na přechodových rašeliništích a vrchovištích.
