Charakteristika lokality:
Oblast význačné krajinné dominanty SV Nového Boru.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží tvoří křídové křemenné pískovce březenského souvrství, kterými na mnoha místech pronikly třetihorní neovulkanity (především kyselé povahy). Nejvýznamnější z nich, Klíč, je tvořen fonolitem, jiné vrcholy různými typy trachytů (kóty 556 a 605). Maloplošně se vyskytují i živinami bohatší vulkanity - nefelinický bazanit – Sokolík, kóta 544 a bazaltoidní brekcie – Skalka, které umožňují existenci pestřejší a druhově bohatší vegetaci. Pro oblast jsou typické kvartérní deluviální sedimenty (kamenité a blokové), které nalezneme v širším okolí vulkanitů (nejtypičtěji vyvinuty jako kamenná moře a suti na Klíči). Geomorfologie: Většina území leží v podcelku Kytlická hornatina a okrsku Klíčská hornatina. Je to plochá hornatina vyznačující se silně rozčleněným erozně denudačním reliéfem litologicky a tektonicky podmíněné sedimentární stupňoviny, s výraznými a rozsáhlými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety, s četnými tvary zvětrávání a odnosu, místy též s pískovcovými skalními městy a s hluboce zaříznutými údolími Kamenice a jejích přítoků. Nejvyšším bodem je Klíč (760 m), další význačné elevace leží mimo území pSCI. Reliéf: Tvoří nejvýznamnější krajinnou dominantu JZ části Lužických hor, z vrcholu panoramatické výhledy na velkou část území Čech. Vlastní Klíč je výrazný neovulkanický suk z miocénního fonolitoidu, se skalními tvary zvětrávání a odnosu, mrazovými sruby, rozsáhlými balvanovými proudy, se značným rozsahem primárního bezlesí (balvanité sutě na JZ svahu). Svahy v horním stupni jsou extrémně příkré, běžně přesahující 45° (někdy až 60°), výrazně zasuťované až skalnaté, V nižším stupni činí svažitost 15-25°. Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě dystrické a podzoly arenické. Krajinná charakteristika: Rozsáhlé plochy acidofilních a květnatých bučin s mimořádně cennými typy reliktních biotopů (společenstva skalních stěn a terásek, pohyblivých sutí a balvanitých kamenných moří), místy druhově bohaté porosty mezofilních luk a bylinných lemů.
Kvalita a význam:
Mimořádná hodnota lokality spočívá především v jedinečné reliktní povaze vrchu Klíč dané velkým rozsahem primárního bezlesí a extrémní svažitostí, která podmínila výraznou diferenciaci přirozené vegetace v závislosti na světových stranách (expoziční klima). Jedinečné jsou společenstva bezlesí typu časného postglaciálu i zakonzervovaný kontakt původních smrčin a doubrav, jen částečně omezený expanzí buku a jedle. Z lokality bylo popsáno několik asociací jednotek T8.3, S1.2 a S1.3 (Sýkora 1972). Ze stejného území byla popsána i as. Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Sýkora 1972. Množství porostů rozvolněných doubrav a bučin s vyšším podílem pionýrských dřevin nebo smrku je fytocenologicky obtížně klasifikovatelné.
Péče:
Největší ohrožení je v nestabilitě lesních ekosystémů, v území (převážně však mimo navrhovaný PK) jsou časté smrkové monokultury i bučiny s výrazně navýšeným podílem smrku oproti přirozenému stavu. Na velkoplošných pasekách je velmi obtížné znovuzalesnění, šíří se ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Rovněž ústup od tradičního obhospodařování nelesních ploch se projevuje zarůstáním luk a pastvin expanzivními druhy: pcháč oset (Cirsium arvense), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), vratič obecný (Tanacetum vulgare), zlatobýl (Solidago sp.), místy i hasivka orličí (Pteridium aquilinum). V oblasti jsou četná prameniště i rozsáhlé pramenné polohy, často dochází k jejich poškozování nešetrnou těžbou dřeva i přemnoženou zvěří. Celá oblast NPR Klíč je turisticky mimořádně využívaná, častá je půdní eroze mimo cesty i poškození cenné reliktí vegetace.
Omezení:
V lesních partiích dbát v rámci péče těchto obecných zásad: • nešířit geograficky nepůvodní dřeviny • při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny • do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby • klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři (např. snižování stavu vysoké zvěře) • preferovat členitější prostorovou výstavbu porostů, tu lze docílit pestřejší druhovou skladbou, delší obnovní dobou a vhodnými výchovnými zásahy • při obnovách porostů s vyšším než minimálním zastoupením (podle vyhlášky č.83/1996 Sb.) původních MZD v žádném případě tento podíl nesnižovat. Naopak se doporučuje, aby byl postupně zvyšován až na úroveň přirozeného zastoupení těchto dřevin. Reálné se zdá být cca 50% navýšení v jednom obnovním cyklu (např. ze současného 20% zastoupení zvýšit na 30%). Viz § 31 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. • neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny, čisté habřiny) • při hospodaření v lesích neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. Mimo les provádět zásahy podle zásad péče o nelesní biotopy (Háková, Klaudisová, Sádlo, 2004).
