Charakteristika lokality:
Jizerskohorské bučiny se rozprostírají na severních svazích Jizerských hor nad obcemi Oldřichov v Hájích, Frýdlant v Čechách, Raspenava, Hejnice, Bílý potok atd., v nadmořské výšce přibližně 350-1013 m. Navrhovaný PK se z velké části kryje s NPR Jizerskohorské bučiny.
Neživá příroda:
Obecná charakteristika: Jedná se o největší komplex lesních porostů s převahou buku lesního v celém Českém masívu. Geologie: Matečnou horninou je porfyrická hrubozrnná biotitická žula. Kančí vrch, který na území částečně zasahuje ze západu, je rulový. Geomorfologie: Území je součástí Jizerské hornatiny. Reliéf: Reliéf území je velmi členitý – příkré skalnaté svahy, hluboké rokle horských potoků s četnými vodopády, skaliska a skalní města, kamenná moře atd. Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou podzoly kambické a kambizemě dystrické. Krajinná charakteristika: Severní svahy Jizerských hor působí při pohledu od Frýdlantska velmi majestátně (převýšení cca 400 m). Tento dojem podtrhují místy až pralesovité lesní porosty s velkým zastoupením buku lesního. Lesnická typologie: Z pohledu typologické klasifikace výrazně převládají tyto SLT: 5N (kamenitá kyselá jedlová bučina) a 4K (kyselá bučina). Poměrně hojně se vyskytují SLT 4N (kamenitá kyselá bučina), 6N (kamenitá kyselá smrková bučina), 5K (kyselá jedlová bučina), 5Y (skeletová jedlová bučina), 5S (svěží jedlová bučina), 6Y (skeletová smrková bučina), 4S (svěží bučina), 4A (lipová bučina), 6K (kyselá smrková bučina) a 4M (chudá bučina).
Kvalita a význam:
Značná část území je v současné době chráněna v rámci NPR Jizerskohorské bučiny. Unikátní společenstva se dochovala díky odolnosti buku (jejich edifikátoru) vůči imisím. Značný podíl na zachování přírodních hodnot tohoto území má jeho geomorfologická rozmanitost. Pestrá škála zachovalých přírodních stanovišť (dubobukový až bukosmrkový LVS) předurčuje toto území k funkci genové banky pro řadu lesních dřevin: buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bělokorá (Abies alba), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá (Tilia cordata) a l. velkolistá (Tilia platyphyllos), javor mléč (Acer platanoides) atd. Reprezentuje tedy nesmírnou hodnotu pro obnovu lesních ekosystémů Jizerských hor. Ve vegetaci se snoubí prvky teplejších pahorkatin, např. lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), spolu s horskými až subalpínskými prvky, např. mlečivec alpský (Cicerbita alpina) a charakteristickými prvky bučin, např. mařinka vonná (Galium odoratum). Za zmínku stojí existence fragmentů květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata) aj. Velká rozloha Jizerskohorských bučin také zaručuje dobré podmínky pro život vzácnějších a náročnějších živočichů, z ptačích druhů např. luňáka červeného (Milvus milvus), ostříže lesního (Falco subbuteo), čápa černého (Ciconia nigra).
Omezení:
L5.4, L5.2, L4, L5.1 - V nejcennějších jádrových územích bezzásahový režim. Jinak podsadby stanovištně původními dřevinami (buk lesní, javor klen, jilm horský, jedle bělokorá, lípy, smrk ztepilý) sadebním materiálem z místních zdrojů, včetně ochrany před zvěří. Výchova mladých porostů. L9.3, L9.1 - Stabilizace horního okraje Jizerskohorských bučin. Zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin (bříza, jeřáb) a buku, podsadby starých porostů (vždy ochránit před zvěří), prořezávky a probírky v mladých porostech. S1.2 - Bezzásahový režim.
Péče:
K nejvýznamnějším negativním vlivům současnosti bezesporu patří imise, které i přes jisté zlepšení v minulých letech dále negativně působí na stav ekosystémů. Vysoká imisní zátěž spolu s antropogenním zvyšováním podílu smrku dnes způsobují výraznou acidifikaci přírodního prostředí. Značné škody napáchá v mladých porostech a na přirozeném zmlazení a podsadbách vysoká a srnčí zvěř. Je třeba se vyvarovat nešetrných způsobů lesního hospodaření, příp. ponechat vhodné plochy úplně bez zásahu.
