Charakteristika lokality:
Rozsáhlé území na náhorní parovině Krušných hor skládající se ze tří dílčích částí. Území se rozprostírá mezi Jelení horou a Komářím vrchem u Kryštofových Hamrů na západě a horou Čihadlo u Načetína na východě (okr. Chomutov).
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je tvořeno horninami krušnohorského krystalinika. Jsou to tzv. šedé ruly proterozoického stáří a červené ruly svrchního proterozoika až spodního paleozoika. Rulové zvětraliny jsou při povrchu překryty holocénními organickými sedimenty rašelinišť s mocností rašeliny až 10,5 m (rašeliniště Pod Novoveským vrchem je nejhlubším ložiskem v ČR).
Geomorfologie: Území se nalézá v centrální části geomorfologického celku Krušných hor v Loučenské hornatině.
Reliéf: Denudací narušený reliéf náhorní paroviny je plochý až mírně zvlněný.
Pedologie: Půdní profil tvoří především rašeliny méně pak kambické podzoly.
Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex vrchovišť a podmáčených, resp. rašelinných smrčin s charakteristickou květenou a faunou.
Kvalita a význam:
K nejcennějším biotopům území patří zachovalá aktivní vrchoviště se šlenky a původní pralesovité porosty rašelinné kleče, které se udržely na všech větších zachovalých ložiscích rašeliny a ostrůvkovitě i mezi nimi. Na tyto porosty je také vázána celá řada vzácných rašelinných druhů rostlin, jako je například šurpek Rogerův (Orthotrichum rogeri).
Omezení:
Důsledné zamezování odvodňování rašeliništních biotopů, výstavba přehrádek v odvodňovacích kanálech, možno uvažovat nad tvorbou malých mělkých jezírek (umělých šlenků) s odstraněním drnu v litorálních zónách (prostor pro ecesi a procesi generativně se šířících mokřadních druhů). V lesních partiích dbát v rámci péče těchto obecných zásad: - nešířit geograficky a stanovištně nepůvodní dřeviny - při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny - do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby - klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři (např. snižování stavu vysoké zvěře) - neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny, čisté habřiny) - neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. Omezení vstupu do jádrových zón vrchovišť.
Péče:
Nepříznivým faktorem je trvající imisní zatížení celé oblasti, v důsledku kterého došlo v celém širokém okolí k úplnému rozpadu lesa. Toto bylo v minulosti řešeno výsadbou odolnějších, ale nepůvodních druhů dřevin (Larix decidua, Picea pungens). Před vlastní výsadbou byly prováděny meliorační přípravné práce - odvodnění, zarovnání povrchu buldozerem. V současné době se přistoupilo k rekonstrukci lesních porostů s cílem nahradit geograficky nepůvodní dřeviny vhodnějšími druhy. Historický vliv těžby rašeliny (borkování) je patrný na okrajích téměř všech větších rašelinných ložisek v zájmovém území. V současnosti však již nepůsobí negativně. Horší jsou pozůstatky strojového dobývání rašeliny. Přetrvávajícím vlivem je existence odvodňovacích kanálů, byť již neudržovaných. Negativně působí i vysoký stav jelení zvěře, který nadměrným okusem zabraňuje zmlazování lesa a nadměrným shromažďováním v rozvolněných porostech kleče, může zničit existující šlenky. Potenciálním nebezpečím je také vápnění, které zvýšením pH vody v rašeliništích a následnou mineralizací rašeliny může negativně ovlivnit zdejší fytocenózy. Negativní vliv na vrchovištní společenstva má i zvýšená depozice dusíku z atmosféry, vedoucí k eutrofizaci těchto společenstev.
