Charakteristika lokality:
Dolní úsek Labe v délce cca 8,3 km mezi Prostředním Žlebem v Děčíně a státní hranicí se SRN ve Hřensku.
Neživá příroda:
Krajinná charakteristika: Labe, především v úseku Ústí nad Labem - Hřensko, je v současné době posledním relativně přirozeným zbytkem velkého toku na území ČR. Řeka si zde zachovala původní směr toku a vytvořila jedinečné údolí, jehož geomorfologické utváření a jednotlivé složky ekosystému společně vytvářejí unikátní krajinný prvek s jedinečnými scenériemi patřícími mezi evropské rarity. Geologie: Kaňon je budován křídovými sedimenty, zastoupenými ve stratigrafickém sledu cenomanem až středním turonem. Svrchní turon je zde znám pouze jako relikt. Reliéf: Údolí Labe, jak je vymezeno, představuje hluboký zářez do pískovců Děčínské vrchoviny. Svou hloubkou, dosahující místy až 300 m (v pískovcové tabuli), resp. 400 m (ve Verneřickém středohoří), přesahuje všechna ostatní údolí v České vysočině a reprezentuje tak tvar, vynikající mimořádnou rozměrovou jedinečností. Etapovitá hloubková eroze toku byla podmíněna klimaticky a tektonicky. Pro vlastní formování údolí byla přitom rozhodující skutečnost, že dotčeným územím procházejí dva vzájemně se protínající tektonické systémy. V úseku od Děčína po Hřensko je krajinný ráz rozhodujícím způsobem určován erozní činností vlastního toku. Intenzivní pliocenní a kvartérní zařezávání Labe vyvolalo silnou destrukci reliéfu pískovcové hrástě. V území se tak zformovala tektonicky a litologicky podmíněná sedimentární stupňovina vyznačující se rozsáhlými strukturními plošinami, stolovými horami, kaňonovitým údolím Labe a dalšími charakteristickými tvary selektivní modelace kvádrových pískovců. Geomorfologie: Na území Děčína vstupuje Labe do morfologicky jedinečné Děčínské vrchoviny, kterou pak přetíná hlubokým a místy i výškově asymetrickým erozním zářezem. Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě dystrické a fluvizemě modální.
Kvalita a význam:
Rekapitulace přírodovědných průzkumů především v úseku Labe mezi Střekovem a státní hranicí ČR/SRN potvrzuje velkou druhovou pestrost všech forem organizmů. Z prioritních naturových druhů (podle přílohy II směrnice č. 92/43/EHS) se v Labském údolí setkáváme s následujícími rostlinnými a živočišnými druhy. Rostliny: žabníček vzplývavý (Luronium natans), vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum). Živočichové: vydra (Lutra lutra), bobr (Castor fiber), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), losos atlantský (Salmo salar) a roháč obecný (Lucanus cervus). Pro druhy Luronium natans, Lutra lutra, Castor fiber, Salmo salar byly v Labském údolí navrženy druhové evropsky významné lokality, což také podtrhuje význam celého území. Řeka je také jediným možným životním prostředím pro vodní živočichy, vázané na proudící vodu. Jakoukoli změnou průtokových podmínek dojde k ochuzení fauny ryb a měkkýšů a k vymizení některých druhů, což odporuje mezinárodním úmluvám, ke kterým Česká republika přistoupila. Pravý břeh Labe je podle mezinárodní Úmluvy o ochraně mokřadů (Ramsar), řazen mezi mokřady regionálního významu. Význam navrženého území však nespočívá pouze ve výskytu řady ohrožených a zvláště chráněných organizmů. Důležitá je také existence a zachování celého komplexu, pro údolí Labe, charakteristických biotopů. Velice zachovalé jsou biotopy lesních společenstev na prudkých a těžko přístupných svazích kaňonu Labe v oblasti Labských pískovců. Jsou to především acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagion) a boreokontinentální bory (Dicrano-Pinion), které v tomto ohledu vynikají. Velmi cenné jsou také fragmenty měkkých nížinných lužních porostů svazu Salicion albae s výskytem topolu černého (Populus nigra). Jedním z fenoménů dolního toku Labe jsou bahnité až štěrkopískové říční náplavy, v tomto ohledu je dolní tok Labe posledním úsekem velké řeky v ČR, kde jsou tato stanoviště přirozeně zachována a periodicky obnovována. Tento biotop je posledním přirozeným stanovištěm zvláště chráněného a kriticky ohroženého drobnokvětu pobřežního (Corrigiola litoralis). Z dalších vzácných druhů rostlin se na těchto stanovištích vyskytují: bahnička vejčitá (Eleocharis ovata), blatěnka vodní (Limosella aquatica), blešník obecný (Pulicaria vulgaris), kalužník šruchový (Peplis portula), pažitka pobřežní pravá (Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum), potočnice lékařská (Nasturtium officinale). Výskyt většiny těchto druhů je však udáván mimo stávající Evropsky významnou lokalitu, výše proti proudu, v úseku dolního Labe mezi Ústím nad Labem - Střekov a Děčínem. Říční náplavy v Údolí Labe jsou také biotopem některých vzácných druhů mechů a bezobratlých živočichů (hlavně střevlíkovitých brouků). Údolí Labe je rovněž evropsky významnou migrační cestou, kterou vstupuje do republiky a dále do vnitrozemí řada rostlinných i živočišných druhů; pohyb samozřejmě nastává i opačným směrem a umožňuje šíření bioty z české kotliny na sever.
Omezení:
Management specifický pro jednotlivé dílčí části území. V lesních partiích by se měl způsob hospodaření řídit těmito zásadami: • nešířit geograficky nepůvodní dřeviny • při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny • do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby • klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři • preferovat členitější prostorovou výstavbu porostů, tu lze docílit pestřejší druhovou skladbou, delší obnovní dobou a vhodnými výchovnými zásahy • při obnovách porostů s vyšším než minimálním zastoupením (podle vyhlášky č.83/1996 Sb.) původních MZD v žádném případě tento podíl nesnižovat. Naopak se doporučuje, aby byl postupně zvyšován až na úroveň přirozeného zastoupení těchto dřevin. Reálné se zdá být cca 50 % navýšení v jednom obnovním cyklu (např. ze současného 20 % zastoupení zvýšit na 30 %). Viz § 31 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. • neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny, čisté habřiny) • při hospodaření v lesích neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. V bezlesí zásahy podle zásad péče o nelesní biotopy (Háková A., Klaudisová A., Sádlo J., 2004).
Péče:
Výstavbou a existencí vodních děl na dolním toku Labe by byl zcela zničen přirozený charakter údolí se svými štěrkovými a bahnitými náplavy, které jsou jedním z fenoménů dolního toku Labe a které jsou biotopem celé řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Nepochybně by také došlo k vymizení organizmů vázaných na proudící vodu. Zranitelnost území dále spočívá v přetrvávajícím znečištění ovzduší i vody, v upouštění od extenzivního hospodaření na lukách a v nevhodném lesním hospodaření v přístupnějších partiích lesů. Nadregionální význam má tzv. labská cesta adventivů, která je považována za jednu z hlavních migračních cest rostlin a živočichů ve střední Evropě. Je nutné důsledně dbát o omezení šíření a likvidaci invazních druhů (zejména Impatiens glandulifera, Helianthus sp., Reynoutria sp.). Zranitelnost dílčích lokalit: - Nad Kaménkou: Druh Luronium natans osídluje čisté vody, v případě znečištění nebo eutrofizace by mohl ustoupit. - Dolní Labe. Lokalitu ovlivňuje množství faktorů po celé vodoteči Labe, z nichž lze zmínit především zemědělské aktivity (splachy agrochemikálií), těžbu písku a štěrku související s lodní dopravou (prohrábky plavební kynety), znečištění vody vyplývající z rozsáhlé urbanizované plochy (továrny, přístavy), regulace toků a vodní hladiny. Velkou úlohu mají také povodně.
