Charakteristika lokality:
Lokalita České Švýcarsko leží v Ústeckém kraji, v severozápadní části bývalého okresu Děčín na pravém břehu Labe mezi obcemi Hřensko, Česká Kamenice, Chřibská, Krásná Lípa a Brtníky. EVL České Švýcarsko přímo sousedí s CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory.
Neživá příroda:
Geologie:
Většinu území pokrývají křemenné pískovce svrchnokřídového (turonského) stáří, dále jsou zde rozptýlena plošně nevelká vulkanická tělesa třetihorního stáří. Nejsvrchnější vrstvu tvoří izolované akumulace sedimentů čtvrtohorního stáří.
Geomorfologie: Navržená lokalita je součástí geomorfologického celku Děčínská vrchovina, která se dále dělí na Děčínské a Jetřichovické stěny. Z Děčínských stěn zasahuje do navrženého území v jihozápadní části Růžovská vrchovina, zbytek lokality tvoří Jetřichovické stěny.
Reliéf: Území je značně členité. Nacházejí se tu rozsáhlé skalní stěny (Křídelní stěny, Stříbrné stěny), pozoruhodné kaňony řek Křinice a Kamenice, skalní věže, hřbety, drobná skalní okna, výklenky, jeskyně, rozsedlinové propasti a jiné bizardní tvary vázané na pískovcový fenomén. Nejznámějšími a jedinečnými výtvory jsou skalní brány – Malá Pravčická brána a mohutný skalní most Pravčická brána.
Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě dystrické, pseudogleje luvické a pseudogleje modální.
Krajinná charakteristika: EVL České Švýcarsko leží v centru pískovcové oblasti, která společně s navazující německou částí, představuje nejrozsáhlejší pískovcové území ve střední Evropě.
Kvalita a význam:
Oblast Labských pískovců stojí na styku hercynské a sudetské fytogeografické oblasti, velmi významným faktorem ovlivňujícím zdejší květenu je vyznívání oceánického klimatu, které umožňuje výskyt subatlantských druhů jako např. žebrovice různolisté (Blechnum spicant), mokrýše vstřícnolistého (Chrysosplenium oppositifolium), svízele hercynského (Galium saxatile), třezalky rozprostřené (Hypericum humifusum), sítiny ostrokvěté (Juncus acutiflorus), pérnatce horského (Lastraea limbosperma), štírovníku bažinného (Lotus uliginosus), všivce lesního (Pedicularis sylvatica) a také dvou atlantských druhů - vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum, pouze gametofyty) a blánatce kentského (Hymenophyllum tunbrigense, pouze historický údaj). Specifické mikroklimatické a edafické poměry v zaříznutých roklích umožňují existenci subboreálních druhů např. rojovníku bahenního (Ledum palustre), šichy černé (Empetrum nigrum), plavuně pučivé (Lycopodium annotinum), čípku objímavého (Streptopus amplexifolius), klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), sedmikvítku evropského (Trientalis europaea). Díky teplotní inverzi nacházejí v hlubokých soutěskách příznivé podmínky subarkticko-alpinské druhy, z cévnatých rostlin se jedná o violku dvoukvětou (Viola biflora). Lokalita představuje jedinečnou lokalitu vydry říční (Lutra lutra) poskytující podmínky pro trvalý výskyt druhu. Pro lososa obecného (Salmo salar) představuje povodí Kamenice (tok Kamenice od soutoku se Suchou Bělou do Srbské Kamenice a dolní tok přítoků Kachního potoka, bezejmenného potoka na ř. km 6,5, Velké Bělé a Chřibské Kamenice po obec Chřibská včetně přítoků Studeného potoka a Doubického potoka) unikátní lokalitu v rámci ČR, kde nachází vhodné podmínky pro rozmnožování a život strdlic. Významná lokalita mihule řícní (Lampetra planeri). Rozsáhlost pískovcové oblasti, jejíž součástí je navržená lokalita, výrazně členitý reliéf podmiňující specifické mikroklimatické podmínky (teplotní inverse), subatlantské klima oblasti, problematická přístupnost některých míst i stávající zákonná ochrana území (NP České Švýcarsko, CHKO Labské pískovce) vytváří ideální podmínky pro výskyt předmětného druhu, kterým je vlaskatec tajemný (Trichomanes speciosum). Není náhodou, že druh byl ve zdejší oblasti nalezen v r. 1993 jako nový druh pro ČR.
Omezení:
V rámci péče o území je třeba dbát těchto obecných zásad: - odstraňovat geograficky nepůvodní druhy - při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny - do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby - klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři (např. snižování stavu vysoké zvěře) - preferovat členitější prostorovou výstavbu porostů, tu lze docílit pestřejší druhovou skladbou, delší obnovní dobou a vhodnými výchovnými zásahy - při obnovách porostů s vyšším než minimálním zastoupením (podle vyhlášky č.83/1996 Sb.) původních MZD v žádném případě tento podíl nesnižovat. Naopak se doporučuje, aby byl postupně zvyšován až na úroveň přirozeného zastoupení těchto dřevin. Reálné se zdá být cca 50 % navýšení v jednom obnovním cyklu (např. ze současného 20 % zastoupení zvýšit na 30 %). Viz § 31 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. - neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny, čisté habřiny) - při hospodaření v lesích neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. Mimo les provádět zásahy podle zásad péče o nelesní biotopy (Háková, Klaudisová, Sádlo, 2004). V rašeliništních biotopech důsledné zamezování odvodňování, výstavba přehrádek v odvodňovacích kanálech. Vydra říční (Lutra lutra): - osvěta a výchova mezi veřejností i zájmovými skupinami - zachovat toky s pravidelným výskytem vydry v přirozeném stavu včetně břehových porostů - při stavbách a rekonstrukcích silničních mostů přes vodní toky důsledně dbát na to, aby vždy zůstaly zachované na obou stranách dostatečně široké suché břehy (zcela nevhodné jsou mosty, kde voda vyplňuje celý prostor mezi opěrami, nevhodné jsou také trubní propustky používané k převedení trvalých vodních toků pod silnicí) - v místech opakovaných úhynů vyder na silnicích řešit zabezpečení těchto kritických úseků (zaplocení v kombinaci se zprůchodněním stávajícího mostu instalací bočních lávek nebo speciálního „vydřího tunelu“) - škody na rybích obsádkách minimalizovat tzv. „odkláněcími rybníky a chovem druhově pestrých obsádek s dostatečným zastoupením „bílé ryby - monitoring kvality vody a předcházet nebezpečí havarijních znečištění - při řešení škod vydrou propagace a aplikace zákona o náhradách škod (č. 115/2000 Sb.).
Péče:
Největším problémem území je masová invaze borovice vejmutovky (Pinus strobus), která se šíří do přirozených ekosystémů zejména reliktních borů, kde zcela mění diverzitu a strukturu těchto porostů a v důsledku silného zastínění a opadu potlačuje původní vegetaci. Dalším negativním vlivem je v minulosti provedená přeměna většiny přirozených lesů na smrkové případně borové monokultury. Louky jsou nejvíce ohroženy absencí hospodaření. Vodní toky jsou ohroženy především znečištěním vody (komunálním), necitlivými regulacemi a existencí příčných stupňů bránících v obousměrných migracích vodních živočichů.
