Kvalita a význam:
Význam přírodního komplexu spočívá především v zastoupení většiny typických biotopů Krušných hor ve vysoké kvalitě a zachovalosti. Rozsáhlý komplex podmáčených a rašelinných smrčin vytváří prostor pro zachování velmi kvalitních přechodových rašelinišť s pestrou druhovou skladbou. Pro toto území jsou typické horské trojštětové louky s dominantním Meum athamanticum, které zaujímají souvislé území na téměř třetině přírodního komplexu. Kvalitním biotopem jsou i nevápnitá mechová slatiniště. V území roste řada zvláště chráněných druhů rostlin, ve velkém množství to jsou například Dactylorhiza majalis, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris a Dactylorhiza fuchsii, která v této části Krušných hor vytváří atypickou formu.
Charakteristika lokality:
Jižní část území má nelesní charakter. Dominují zde horské trojštětové louky s typickými druhy Meum athamanticum, Geranium sylvaticum, místy tvoří přechody k ovsíkovým loukám (Phyteuma nigrum). Téměř všude je dominantním druhem Poa chaixii. Na vlhkých půdách se významně uplatňuje Bistorta major, Cirsium heterophyllum, Deschampsia cespitosa, Ranunculus acris, Sanguisorba officinalis. V sušších polohách roste Festuca rubra, Agrostis capillaris, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Veronica chamaedrys. Horské trojštětové louky zde vytvářejí různě velké a kvalitní plochy. Nejčastěji tvoří mozaiku s náletovými dřevinami (Betula pendula). Zastoupení náletových dřevin a potažmo intenzita obhospodařování se promítá do kvality luk. Roztroušeně se na svazích orientovaných k jihu objevují horské a podhorské smilkové trávníky. Jsou druhově bohaté s Hieracium pilosella, Campanula rotundifolia, Dianthus deltoides, Danthonia decumbens, Festuca ovina, Thymus pulegioides, Pimpinella saxifraga. Poměrně běžně se vyskytují smilkové trávníky s Agrostis capillaris, Festuca rubra, Hypericum maculatum v různých přechodech od luk trojštětových. Na vlhčích místech (často s absencí kosení), v okolí pramenišť na svazích a kolem malých potůčků se vyskytují vlhké pcháčové louky. Na pramenech často dominuje Scirpus sylvaticus. Na místech se stagnující vodou pcháčové louky přechází k nevápnitým mechovým slatiništím (asociace Caricetum goodenowii) a přechodovým rašeliništím. Dominují v nich ostřice (Carex nigra, Carex panicea, Carex rostrata, Carex canescens), Juncus filiformis, Eriophorum angustifolium, Viola palustris, Potentilla erecta. Ze vzácnějších druhů tato kontaktní společenstva provází velmi hojně Dactylorhiza fuchsii, Drosera rotundifolia, Pinguicula vulgaris, Oxyccocus palustris, Montia hallii. Všechny tyto druhy jsou v oblasti velmi hojné. V mechovém patře dominují rašeliníky (Sphagnum teres, Sphagnum fallax, Sphagnum palustre, vzácně sem sestupuje i Sphagnum magellanicum), z dalších mechorostů zde najdeme Aulacomnium palustre, Drepanocladus aduncus, Dicranum sp. Asi třetina přírodního komplexu (západní a severní část přírodního komplexu) vytváří na lesní půdě tvar jakési podkovy. Převládají zde podmáčené smrčiny (asociace Mastigobryo-Piceetum) s typickým bylinným patrem (Trientalis europaea, Carex canescens, Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa) a mechovým patrem (Bazzania trilobata, Sphagnum fallax, Sphagnum girgensohnii). Na nejkvalitnějších plochách s vyšší vrstvou rašeliny jsou podmáčené smrčiny vystřídány rašelinnými smrčinami. Ty vykazují místy vysokou reprezentativnost, stromové patro je věkově diferencované. Typickými druhy jejich bylinného patra jsou Eriophorum vaginatum, Eriophorum angustifolium, Molinia caerulea, Oxyccocus palustris, Carex canescens, z mechorostů Sphagnum fallax, Sphagnum palustre, Sphagnum riparium, Sphagnum magellanicum. Místy se na zrašelinělých loukách jako lemy přechodových rašelinišť sukcesně vyvinuly rašelinné březiny. Dominuje v nich Betula pubescens a Betula pendula ve stromovém patře, Molinia caerulea, Eriophorum vaginatum, Eriophorum angustifolium a zejména Sphagnum fallax v podrostu.
