Charakteristika lokality:
Výrazná stolová hora na zbytku třetihorního čedičového příkrovu, asi 4 km jv. od Žlutic v Karlovarském kraji.
Neživá příroda:
Geologie: Vypreparovaný zbytek čedičového příkrovu vzniklého během vulkanické činnosti v Doupovských horách na přelomu oligocénu a miocénu. Geomorfologie: Území náleží do celku Tepelská vrchovina, podcelku Žlutická vrchovina, okrsku Vladařská vrchovina. Reliéf: Izolovaná, výrazná stolová hora, jejíž vrchol (+693 m) se zdvihá téměř 250 m nad okolní terén Manětínské kotliny. Ve vrcholové části rozsáhlá zvlněná plošina s rašelinným jezírkem, na příkrých svazích mrazové sruby a srázy, skalky, hranáčové osypy, balvanové proudy, kamenné moře. Pedologie: Převládajícím půdním typem jsou zde kambizemě modální. Krajinná charakteristika: Výrazná krajinná dominanta, historicky významná (zbytky prehistorického hradiště, husitské války) a turisticky atraktivní. Z okrajových hran plošiny daleký výhled až na České středohoří.
Kvalita a význam:
Poměrně zachovalé a druhově pestré hercynské dubohabřiny a suťové lesy jsou charakteristické bohatým výskytem lilie zlatohlavé (Lilium martagon) a dalších druhů hajní květeny, pozoruhodný je výskyt druhu tetlucha vznešená (Aethusa cynapioides). V suchých trávnících se vyskytuje největší populace vstavače kukačky (Orchis morio) v Karlovarském kraji, roztroušeně také vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) a jalovce obecného (Juniperus communis). Fytogeografickou zvláštností je výskyt hlaváče šedavého (Scabiosa columbaria), jediný v kraji. Zajímavý je též výskyt třezalky přítupé (Hypericum dubium). Zachovalé listnaté lesy lokality skýtají vhodné životní prostředí bohaté avifauně s druhy: včelojed lesní (Pernis apivorus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), krutihlav obecný (Jynx torquilla) a dalšími. Výskyt páru druhu Milvus sp. v době hnízdění.
Omezení:
Na nelesních pozemcích extenzivní pastva, kosení, odstraňování náletových dřevin. V lesních porostech podpora přirozené druhové a prostorové skladby. Likvidace invazních druhů dřevin a bylin.
Péče:
V důsledku absence pastvy a kosení jsou širokolisté suché trávníky a ovsíkové louky bezprostředně ohroženy zarůstáním porosty hlohů, trnek a růží. Spíše potenciální nebezpečí představují výsadby nepůvodních druhů dřevin (modřín, smrk), jež se mohou spontánně šířit v lesních porostech. V letních měsících je hrana vrcholové plošiny poškozována nad únosnou mez turisty (rozdělávání ohňů). Vzhledem k archeologickému významu lokality může docházet k neřízeným amatérským výkopům v různých částech lokality. Rovněž trénink jezdeckých koní lokálně devastuje porosty a především přístupové cesty na lokalitu.
