Charakteristika lokality:
Přírodní komplex Soos tvořený rašelinnými lesy, rašeliništi a slatiništi leží na severozápadním okraji obce Hájek, asi 5 km severozápadně od Františkových Lázní.
Neživá příroda:
Geologie: Území je tvořeno terciérními sedimenty, ve spodním profilu je vyplněno slatinou (kvartér), ve svrchním místy rašelinou. Významná je vrstva křemeliny s velkým množstvím minerálů. V minulosti zde probíhala těžba velmi kvalitních jílů. Geomorfologie: Přírodní komplex náleží do celku Chebská pánev. Reliéf: Území je vymezeno Vonšovským potokem na jihozápadním okraji a potokem Sázek na západním okraji. Oba potoky se stékají jižně od tohoto komplexu. Střed vyplňuje mírně zvlněná rovina, tvořená rašeliništi, sycenými srážkovou vodou a minerálními vývěry. Nadmořská výška v centrální části je mezi 434 a 445 m. V severní polovině se nachází několik lomů na kaolín. Neodtěžená křemelina vytváří vyvýšeninu nad odtěženými plochami. Významné jsou četné mofety. Izolovanější část tvoří na východě svah nad levým břehem Lužního potoka. Pedologie: Převládajícím půdním typem jsou zde pseudogleje modální. Krajinná charakteristika: Soos je součástí o něco většího lesního komplexu v Chebské pánvi, jež je přírodní enklávou v zemědělské krajině. Lesní porosty střídají místy otevřené vodní a nezarostlé plochy. V této otevřenější jižnější části prochází naučná stezka.
Kvalita a význam:
Centrum území je pro svou bohatost a druhovou skladbu chráněno jako národní přírodní rezervace. Velmi významná jsou zde společenstva slanisek vázaná na mineralizaci půdy z vývěrů minerálních pramenů. Bohaté porosty tvoří skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani). Jezera a tůně osidluje často bublinatka jižní (Utricularia australis), vyskytuje se i bublinatka menší (Utricularia minor) a bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca). Bohatá je populace parožnatky Nitella flexilis. Za zmínku stojí také rašelinné druhy jako velmi častá klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rhotnosemenka bílá (Rhynchospora alba). K dalším významným druhům patří sivěnka přímořská (Glaux maritima), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus), ostřice oddálená (Carex distans), sítina Gerardova (Juncus gerardii), bařička bahenní (Triglochin palustre). Z fauny je významné opakované a pravidelné hnízdění druhu jeřába popelavého (Grus grus), vodouše rudonohého (Tringa totanus), několika párů motáka pochopa (Circus aeruginosus), bekasiny otavní (Gallinago gallinago) aj. a množství druhů obojživelníků. Významná je populace hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), která zde tvoří spojovací článek mezi západní a východní metapopulací.
Omezení:
U mezofilních ovsíkových luk, bezkolencových luk a smilkových luk a jejich přechodech k jiným typům uzpůsobit kosení výskytu hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia). U T7 - slanisek, sledovat sukcesi dřevin na kdysi těžených plochách. U částečně odvodněných rašelinišť a slatinišť upravit hladinu spodní vody ve prospěch rozvoje rašeliniště (nebezpečí zarůstání náletovými dřevinami). V jihovýchodním cípu NPR pokračovat v hrazení odvodňovacího kanálu, tvořícího přítok Vonšovského potoka. Redukce invazních druhů rostlin (bolševník velkolepý, vlčí bob mnoholistý aj.). V1C - Zamezit možnému zazemňování V5 - Zamezit možnému zazemňování
Péče:
V minulosti bylo území využíváno pro těžbu kvalitních kaolinických jílů, křemeliny a rašeliny. S tím souvisí budování mnoha odvodňovacích kanálů. Tato exploatace dnes již na území nepokračuje. Těžba kaolínu však probíhá na okraji rezervace. Částí území vede naučná turistická stezka po povalovém chodníku. Podél tohoto chodníku a podél dalších cest je roztroušeně zvýšený výskyt ruderálních druhů. Celý komplex je závislý na specifickém vodním režimu, k čemuž bylo přihlédnuto při navrhování hranic. Na těžbou narušených a ruderalizovaných plochách se často objevuje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). V lesních porostech potenciálně hrozí odvodňování. Také možná změna druhové skladby by se jevila jako nežádoucí.
