Kvalita a význam:
Centrum území je pro svou bohatost a druhovou skladbu chráněno jako národní přírodní rezervace. Velmi významná jsou zde společenstva slanisek vázaná na mineralizaci půdy z vývěrů minerálních pramenů. Bohaté porosty tvoří skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani). Jezera a tůně osidluje často bublinatka jižní (Utricularia australis), vyskytuje se i bublinatka menší (Utricularia minor) a bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca). Bohatá je populace parožnatky Nitella flexilis. Za zmínku stojí také rašelinné druhy jako velmi častá klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), rhotnosemenka bílá (Rhynchospora alba). K dalším významným druhům patří sivěnka přímořská (Glaux maritima), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus), ostřice oddálená (Carex distans), sítina Gerardova (Juncus gerardii), bařička bahenní (Triglochin palustre). Z fauny je významné opakované a pravidelné hnízdění druhu jeřába popelavého (Grus grus), vodouše rudonohého (Tringa totanus), několika párů motáka pochopa (Circus aeruginosus), bekasiny otavní (Gallinago gallinago) aj. a množství druhů obojživelníků. Významná je populace hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia), která zde tvoří spojovací článek mezi západní a východní metapopulací.
Charakteristika lokality:
Převážnou část území tvoří lesní společenstva, ta jsou zastoupena zejména kvalitními rašelinnými březinami. Najdeme zde také rašelinné brusnicové bory a suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť. V západní části rašelinných komplexů nalezneme blatkový bor. Otevřené části rašelinných ploch vyplňují společenstva přechodových rašelinišť a společenstva zrašelinělých půd s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba). Nezanedbatelnou část tvoří ve sníženinách údolní jasanovo-olšové luhy a subkontinentální borové doubravy často na (v minulosti) odtěžených plochách. V místech s vývěry minerálních pramenů se vytvořila vegetace slanisk. Patří sem druhově chudé (díky extrémním podmínkám) slanomilné rákosiny. Naopak lépe vyvinuty jsou slanomilné trávníky. Ty se často nalézají na lemech holých zasolených půd (křemelina) bez vegetace. Na křemelině, kde se uchytila bříza pýřitá (Betula pubescens), se vyvinuly chudší podhorské smilkové trávníky. Současná podoba tzv. křemelinového štítu byla podmíněna těžbou slatiny v minulosti. Podél toků a vodních kanálů se vyskytují společenstva vegetace vysokých ostřic. Často zastoupené jsou rákosiny eutrofních stojatých vod s dominantním orobincem širokolistým (Typha latifolia) a rákosem obecným (Phragmites australis). Jezírka nedaleko Kateřiny jsou tvořena společenstvy vegetace parožnatek. Na vodních plochách se uplatňuje vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní (Utricularia australis) a mykrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní. Luční společenstva zastupují degradované vlhké pcháčové louky s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), smilkové louky a květnaté ovsíkové louky. Východní výběžek tvoří převážně jasanovo-olšové luhy a subkontinentální borové doubravy. V aluviu Lužního potoka pobřežní vegetaci potoků doplňuje vegetace vysokých ostřic a vlhké pcháčové louky. Nejvýznačnějším biotopem je rašeliniště s dobře vyvinutou vegetací zrašelinělých půd s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba). Ve východní části území se vyskytuje silná populace motýla hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia) vázaného na různé typy extenzivně obhospodařovaných luk s výskytem čertkusu lučního (Succisa pratensis).
