Kvalita a význam:
Z hlediska výskytu vrchovištních společenstev všech typů, přechodových rašelinišť a rašelinných lesů má území mezinárodní význam. Jedná se spolu s Šumavou a Krkonošemi o nejzachovalejší, dobře vyvinutý a plošně rozsáhlý komplex ve střední Evropě. Význam v rámci ČR mají zejména kvalitní společenstva slatinišť, pramenišť a horských luk s řadou kriticky a silně ohrožených druhů rostlin a živočichů. Řada zvláště chráněných druhů se vyskytuje rovněž na vlhkých a zrašelinělých místech vřesovišť a smilkových trávníků a v rašelinných smrčinách.
Biota:
Plošně nejrozšířenějším lesním společenstvem jsou podmáčené smrčiny (L9.2) různé reprezentativnosti, stáří a intenzity obhospodařování. Zastoupené jsou ve všech kategoriích reprezentativnosti, od pralesovitých zbytků na okrajích vrchovišť po téměř kulturní porosty a nálety a výsadby na pasekách. Patří do asociace Bazzanio trilobatae-Piceetum. Hlavní diagnostické druhy asociace: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), Sphagnum girgensohnii, brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) jsou přítomny skoro ve všech porostech. Vyskytuje se v nich hojně Sphagnum russowii, Sphagnum riparium, rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Často se vyskytují v mozaice s rašelinnými smrčinami nebo rašeliništi. Plošně významné výskyty mají i horské třtinové smrčiny (L9.1). Ve všech případech se jedná o druhově chudé společenstvo Calamagrostio villosae–Piceetum. Dominantami kromě smrku je dnes v keřovém patře jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), v bylinném patře třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), svízel hercynský (Galium saxatile), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), v mechovém patře ploník obecný (Polytrichum commune), dvouhrotec (Dicranum sp.), lesklec čeřitý (Plagiothecium undulatum), rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata), Sphagnum girgensohnii. Vzácnější jsou papratka horská (Athyrium distentifolium) a bika lesní (Luzula sylvatica). Nejasnou záležitostí je dolní výšková hranice tohoto biotopu, kde smrčiny přechází postupně do kulturních smrčin (dříve smrkových bučin). Kulturní smrčiny mají mnohem větší podíl metličky křivolaké (Avenella flexuosa), chybí v nich rašeliník Sphagnum sp. div., rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata), bika lesní (Luzula sylvatica), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). V území se hranice pohybuje kolem 900 m n. m. na jižních svazích a kolem 850 m n. m. na svazích severních. V hluboce zaříznutých inverzních údolích mohou sestupovat níže. Na většině území mají třtinové smrčiny jen nízkou reprezentativnost, naopak kvalitní porosty najdeme na Zaječí hoře, Božídarském Špičáku, Nad Rýžovnou a kolem Zadního Ostružiníku. Na podmáčené smrčiny často navazují rašelinné smrčiny, často velmi kvalitní. Většinou se jedná o as. Sphagno–Piceetum indikovanou druhy: suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), černýš luční (Melampyrum pratense), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), Sphagnum russowii, šicha černá (Empetrum nigrum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris). Jedná se o častý biotop v pánvích, nivách, lemech (laggech) vrchovišť, výjimečně i na svahových pramenech a deluviích. Biotop je jednoznačně nejohroženější v celém území z hlediska odvodňování. Jedná se o klíčové území z hlediska výskytu tohoto biotopu v rámci Krušných hor. Na podmáčené lesní porosty navazují častá vrchoviště, kde dominují porosty vrchovišť s klečí (R3.2) (zde Pinus x pseudopumilio). Jedná se o as. Pino rotundatae-Sphagnetum. Často jsou vyvinuta i v nejreprezentativnější podobě společenstva otevřených vrchovišť (R3.1) a vrchovištních šlenků (R3.3). Vegetace terestrických stanovišť patří do svazů Oxycocco-Ericion, Sphagnion medii a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi. Tvoří je porosty rašeliníků Sphagnum papillosum, Sphagnum tenellum, Sphagnum magellanicum, Sphagnum fuscum, Sphagnum rubellum, šáchorovitých a vřesovcovitých - klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) - a mnoho vzácných druhů jako rosnatka anglická (Drosera anglica), ostřice bažinná (Carex limosa), blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Vegetace vrchovištních šlenků patří do svazu Leuco-Scheuchzerion palustris, jedná se o as. Drepanoclado fluitantis-Caricetum limosae. Dominantami jsou Drepanocladus fluitans, Sphagnum majus, Sphagnum cuspidatum. Vrchoviště se vyskytují zejména v komplexu pramenišť Rolavy, severně a jižně od Chaloupek, na hranici se SRN (Malé jeřábí jezero), pod Bludnou, na Spáleništi, kolem Božídarského Špičáku a na Tetřeví hoře. Okrajové laggy vrchovišť, terénní sníženiny a pramenné nivy potoků jsou nejčastěji vyplněny vysoce kvalitními přechodovými rašeliništi (R3.4) (značně rozsáhlými), místy v mozaice se slatiništi (kolem čedičových elevací). Najdeme v nich i Sphagnum subnitens, všivec bahenní (Pedicularis palustris), rozchodník huňatý (Sedum villosum), ostřici šlahounovitou (Carex chordorrhiza). Na nelesních plochách se vyskytují roztroušeně luční prameniště bez tvorby pěnovce (R1.2) svazu Cardamino-Montion. Jedná se o nejkvalitnější typy s kropenáčem vytrvalým (Swertia perennis), zdrojovkou potoční (Montia hallii), tučnicí obecnou (Pinguicula vulgaris). Luční společenstva představují nejčastěji kvalitní horské trojštětové louky (T1.2) svazu Polygono-Trisetion s dominantním koprníkem štětinolistým (Meum athamanticum), lipnicí širolistou (Poa chaixii), rdestem hadím kořenem (Bistorta major) a dále smilkové louky, výjimečně i s druhy běloprstka bělavá (Pseudorchis albida), vítod douškolistý (Polygala serpyllifolia), vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium), vratička měsíční (Botrychium lunaria), prha arnika (Arnica montana). Na v minulosti těžbou ovlivněných plochách se vyvinula reprezentativní sekundární horská a podhorská vřesoviště (T8.2). Lokálně se vyskytují další kvalitní biotopy dokládající kvalitu území. V lesních porostech papratkové smrčiny (L9.3, rašelinné březiny (L10.1), olšiny s olší šedou (L2.1), horské klenové bučiny (L5.2) a acidofilní bučiny (L5.4). Na nelesních enklávách - loukách jsou to vlhká tužebníková lada (T1.6), porosty vysokých ostřic (M1.7) a pcháčové louky (T1.5). Bodově se v území vyskytují různé typy vegetace skalních štěrbin (S1.2), význačné je naleziště játrovky Mielichhoferia mielichhoferiana ve Vlčích jamách, jediné v ČR. V území se lokálně vyskytuje i vodní vegetace oligotrofního charakteru (Batrachospermum moniliforme, B. vagus). Na sekundárních stanovištích propadů, lomů a podél potoků v nejvyšších polohách najdeme subalpínské kapradinové a vysokobylinné nivy s mlečivcem alpským (Cicerbita alpina), papratkou horskou (Athyrium distentifolium), pryskyřníkem platanolistým (Ranunculus platanifolius), lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), bikou lesní (Luzula sylvatica). Z živočichů se nehojně vyskytuje tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a čáp černý (Ciconia nigra), z hojných druhů např. bekasina otavní (Gallinago gallinago), datel černý (Dryocopus martius), sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), ve starých důlních dílech netopýr černý (Barbastella barbastellus), n. velký (Myotis myotis), n. severní (Eptesicus nilssonii) aj.
