Charakteristika lokality:
Plochá sopečná hornatina, tvořící Doupovské hory, oddělující Sokolovskou a Mosteckou pánev se rozkládá v okresech Karlovy Vary, Chomutov a Louny, mezi městy Ostrov a Kadaň. Celé pohoří se nachází na pravém břehu středního toku Ohře.
Neživá příroda:
Geologie: Doupovské hory jsou tvořeny neovulkanity miocenního až oligocenního stáří. V jihovýchodní části pohoří, v okolí Valče, vystupují malé okrsky jezerních sedimentů třetihorního stáří (sladkovodní vápence). V JZ části se vyskytují ojediněle žuly, pomístně čtvrtohorní sedimenty - písky a jíly. Geomorfologie: Krušnohorská soustava, Podkrušnohorská podsoustava, celek Doupovské hory, tři okrsky – Hradišťská hornatina, Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina. Reliéf: Typickým povrchovým tvarem v pohoří jsou plošiny (mesy) na lávových příkrovech, stolové hory, v okrajových částech (především v průlomovém údolí Ohře) pak suťová pole a osypy. Radiální, odstředivě tekoucí síť potoků vyhloubila řadu hluboce zaříznutých údolí, často s výchozy skal. Pedologie: Větráním vulkanitů vznikají minerálně silné, hnědé eubazické a mezobazické půdy pahorkatin a vrchovin. Na prudších svazích se vyskytují především rankery, v údolních polohách půdy oglejené. Krajinná charakteristika: Jediné kompaktní sopečné pohoří v České republice. Plochá hornatina, vzniklá erozním rozčleněním jediného, mladotřetihorního stratovulkánu, má zhruba kruhový půdorys o průměru asi 25 km a zaujímá plochu více než 300 km2. Střední výška pohoří je asi 550 m n. m., nejnižším bodem je hladina Ohře u Kadaně (asi 280 m n. m.), nejvyšším je vrchol Hradiště (934 m n. m.). Horský ráz pohoří je patrný především v jeho okrajové severní a západní části, na východě se terén postupně snižuje Rohozeckou vrchovinou do přilehlé Žatecké pánve. Klimaticky je území velmi pestré, což je dáno poměrně velkými výškovými rozdíly a reliéfní pestrostí území. Vrcholové části mají klima chladné oblasti (CH3), většina pohoří má klima mírně teplé oblasti (MT1, MT2). Rohozecká vrchovina na východě leží ve srážkovém stínu Krušných hor, v teplé oblasti (T2).
Kvalita a význam:
Přírodní komplex je plošně nejrozsáhlejším refugiem bioty středoevropského listnatého lesa a nelesních suchozemských stanovišť v severozápadních Čechách. Je kontaktním územím mezi termofytikem středních Čech a oreofytikem Krušných hor a Slavkovského lesa. Údolí Ohře hrálo v minulosti (a zřejmě hraje i v současnosti) roli významného migračního koridoru, jímž dochází k šíření jednotlivých rostlinných a živočišných druhů ve směru západ – východ, např. moudivláček lužní (Remiz pendulinus), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) a Leistus montanus. Zejména biotopy květnatých bučin, suťových lesů, teplomilných trávníků (široko – i úzkolistých), makrofytní vegetace vodních toků a údolních jasanovo-olšových luhů dosahují v přírodním komplexu mimořádných rozloh a vynikajícího stupně reprezentativnosti a zachovalosti. Stepní vegetace úzkolistých teplomilných trávníků (a mnohé na ni vázané druhy flóry a fauny) zde dosahují své západní hranice rozšíření ve střední Evropě. Na území Doupovských hor přežívají dodnes podstatné části českých populací celé řady rostlinných a živočišných druhů - koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hořeček drsný Sturmův (Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana), hrachor trávolistý (Lathyrus nissolia), užovka stromová (Elaphe longissima), chřástal polní (Crex crex), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia). Doupovské hory jsou navrženým územím pro vyhlášení SPA – území zvláštní ochrany ptáků. Na lokalitě se vyskytuje řada evropsky významných druhů: koniklec otevřený (Pulsatilla patens), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia), losos atlantský (Salmo salar), čolek velký (Triturus cristatus), kuňka ohnivá (Bombina bombina).
Omezení:
V území je třeba soustředit se především na zachování nelesních stanovišť. Především luční porosty všech typů je třeba obhospodařovat - ať už sečením nebo pastvou. Zpomalení či úplné zastavení postupného zarůstání nelesních pozemků expandujícími porosty křovin a následný vznik iniciálních stádií lesa je v zájmu nejen ochrany bioty v území, ale je plně v souladu i s primárním posláním území jako vojenského výcvikového prostoru. V lesním hospodářství musí být kladen důraz na mimoprodukční funkce lesa, které samozřejmě nejlépe plní lesy přirozené druhové skladby. Výsadby geograficky nepůvodních, převážně jehličnatých druhů dřevin, nejsou v souladu se zájmy ochrany přírody.
Péče:
Absence jakéhokoli obhospodařování velké části nelesních stanovišť v území představuje pro současnou biotu Doupovských hor reálné nebezpečí ve smyslu pokračujících sukcesních změn od travinobylinných společenstev přes expandující křovinná stádia k iniciálním stádiím lesa. S tímto vývojem logicky souvisí změna poměrného zastoupení nelesních stanovišť ve prospěch lesa a potenciální následná redukce biodiverzity v území. V tomto smyslu se jeví disturbance spojené s pojezdy těžké vojenské techniky a činností cvičících vojsk jako málo významné. Rovněž nevhodné způsoby lesního hospodaření (výsadby stanovištně a geograficky nepůvodních druhů – smrk (Picea sp.), modřín opadavý (Larix decidua) nejsou v tomto kontextu příliš významné.
