Charakteristika lokality:
Soustava rybníků a navazujících lesních, lučních a sukcesních ploch s mokřady a tůněmi v blízkosti severozápadního okraje Českých Budějovic, 4 km SZ od středu města. Soustavu osmi větších, tzv. Vrbenských rybníků, tvoří Černiš (42 ha), Domin (17 ha), Bažina (5 ha), Nový vrbenský (13 ha), Starý vrbenský přední (13 ha) Starý vrbenský zadní (22 ha), Šnejdlík (6 ha) a Dasenský (15 ha). Na bývalém tankovém cvičišti se nacházejí rybníky Velký Vávrovský (9 ha), Mladohaklovský (3 ha) a Nádržka pod Vávrovským (1 ha).
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je tvořeno 200-300 m mocnými svrchnokřídovými uloženinami spodního oddílu klikovského souvrství (slabě zpevněné pískovce a jílovce), které jsou převrstveny terciérními sedimenty svrchní části mydlovarského souvrství (jíly, písky, diatomity); svrchní vrstvy podloží pak tvoří pleistocenní písčitohlinité deluviofluviální sedimenty a fluviální písky a štěrky rissu. Nejvyšší vrstvou jsou fluviální nivní hlíny (holocén) a sedimenty vodních nádrží (recent). Geomorfologie: Lokalita leží ve východní části ploché Zlivské pánve (jižní hlavní část Českobudějovické pánve), s celkově minimálním výškovým rozpětím 360-395 m n. m. Reliéf: Plochý terén pánevního dna, tvořený zarovnaným povrchem sedimentů, je přirozeně zvlněný pouze v řádu několika metrů na vzdálenostech stovek metrů. Významnými terénními novotvary jsou však hráze přilehlých rybníků, s relativním náhlým převýšením místy až 5 m nad úrovní okolního terénu. Nadmořská výška lokality: 380-386 m n. m. Pedologie: V celé širší oblasti pánve převažuje pseudoglej primární, v rámci lokality je převládajícím půdním typem glej typický, místy (výtopy rybníků, bažinné olšiny) glej organozemní a organozem (slatina). Pseudoglej je omezen mírnou terénní elevací. Krajinná charakteristika: Plochá, jen nepatrně zvlněná krajina v bezprostředním kontaktu se severozápadním okrajem krajského města, pokrytá mozaikou lesních porostů, velkých i menších rybníků, příměstských historických i novodobých sídelních útvarů a převažujících zemědělských pozemků s vysokým podílem orné půdy. Vlastní lokalitu tvoří soustava čtyř větších a tří malých mělkých pánevních rybníků s přilehlými porosty bažinných olšin a loukami v plochém terénu a mírně zvlněný terén bývalého tankového cvičiště s náletovými porosty dřevin, tůněmi a dalšími drobnými vodními plochami.
Kvalita a význam:
Z pohledu zastoupení biotopů soustavy Natura 2000 (bezkolencové louky, T1.9) se jedná o poměrně významnou lokalitu, i když nejde přímo o nejcennější typy těchto společenstev vyskytujících se v jihočeském regionu. Louky nejsou na celé ploše lokality koseny pravidelně a důsledně, což způsobuje jejich pomístní částečnou degradaci. Z regionálního i nadregionálního hlediska je mnohem významnější unikátní komplex mokřadního lesa (bažinných olšin, L1), nacházející se nad jižním břehem rybníka Černiš, který však není předmětem ochrany z hlediska soustavy Natura 2000. Vegetace vodních makrofyt (V1F) je vytvořena ve velmi charakteristické podobě jen v rybníku Šnejdlík. Plavín štítnatý na řadě dřívějších lokalit i přes snahy o jeho udržení vymizel a zde přetrvává poměrně dlouhodobě v početné stabilní populaci. Pro kuňku obecnou (Bombina bombina) jde o jednu z nejvýznamnějších jihočeských lokalit. Je to dáno charakterem lokality - kombinací středně velkých rybníků ve stávající PR, malých extenzivně využívaných i nevyužívaných rybníků a tůní (po okopech apod.) na bývalém vojenském cvičišti. Díky tomu je tu početná prosperující populace kuňky, která se navíc může přesouvat mezi mikrolokalitami podle momentálních klimatických, hydrologických a managementových podmínek v dané rozmnožovací sezóně. Pro páchníka hnědého (Osmoderma eremita) je lokalita středně významná, jeho výskyt v bezprostřední blízkosti krajského města je zajímavý.
Omezení:
Vlhčí typy bezkolencových luk kosit pravidelně a důsledně alespoň 1x ročně v pozdním létě. Sušší a kulturnější typy je lépe kosit 2x ročně (první seč optimálně začátkem července, druhá seč koncem září). Navazující mokřadní porosty směrem k rybničním litorálům je žádoucí kosit alespoň občas v intervalech 3-5 let, především z důvodu eliminace expanze nežádoucích náletových dřevin (zejména krušiny). Rybník Šnejdlík je z hlediska udržení porostu plavínu žádoucí obhospodařovat extenzivním způsobem jako dosud. Výši rybí obsádky a celkový režim hospodaření (hnojení, krmení) by měl následně specifikovat podrobný plán péče. Občas (1x za 3-5 let) by bylo vhodné pokosit porosty vysokých ostřic v jižní výtopě a zabránit tak jejich předčasnému stárnutí a rozpadu. Pro páchníka Osmoderma eremita je zásadní zachování biotopu pro vývoj larev - starých listnatých stromů (zejména dubů, ale i vrb a lip) s dutinami vyplněnými trouchem. Aleje je třeba po etapách dosazovat uvedenými druhy stromů. Pro kuňku obecnou je třeba zabránit zavážení tůní, vyčistit (obnovit) některé tůně v případě jejich zazemnění, příp. vytvořit nové tůně v jejich okolí. Je třeba i regulovat zapojení náletových porostů (především břízy, osiky a vrby) na bývalém vojenském cvičišti, aby se zpomalilo zastínění a zazemňování tůní, a regulovat intenzitu rybářského hospodaření na rybnících v PR Vrbenské rybníky i na bývalém voj. cvičišti - Velký Vávrovský rybník, nádržka pod Vávrovským, rybníček u bašty u Vrbenských rybníků.
Péče:
Část silněji zamokřených lučních pozemků podléhá expanzivnímu šíření dřevinných náletů (vrby, olše, krušina) a vyžadovaly by alespoň periodickou likvidaci těchto náletů a občasné pokosení; zbytek lučních porostů je potřebné kosit nejméně 1x ročně a zamezit tak jejich postupné degradaci, která hrozí při občasných výpadcích kosení. Porosty plavínu v rybníku Šnejdlík jsou velmi citlivé na režim rybářského obhospodařování rybníka. Vyžadují extenzivní způsob hospodaření s nízkou rybí obsádkou, s vyloučeným nebo silně omezeným hnojením a přikrmováním. Porosty vysokých ostřic postupně degradují a zejména porost Carex elata se postupně rozpadá. Pro oba živočišné druhy, jež jsou předmětem ochrany, je rizikovým faktorem používání biocidů. Prostředí výskytu kuňky ohnivé je ohroženo sukcesí (zarůstání náletem dřevin a zazemňování tůní) na bývalém vojenském cvičišti a zakládáním divokých skládek. Na výskyt páchníka má negativní vliv odstraňování nemocných a padlých stromů, vypalování a sanace stromových dutin.
