Šumava

Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech); aktivní vrchoviště; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; rašelinný les; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita hořečku mnohotvarého českého a střevlíka Ménétriésova; oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; přirozená dystrofní jezera a tůně; nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion; evropská suchá vřesoviště; formace jalovce obecného na vřesovištích nebo vápnitých trávnících; bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; horské sečené louky; degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy); přechodová rašeliniště a třasoviště; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; acidofilní smrčiny; lokalita mihule potoční, netopýra velkého, perlorodky říční, rysa ostrovida, srpnatky fermežové, šikouška zeleného, vranky obecné, vrápence malého, vydry říční

Charakteristika lokality: Pohoří na JZ ČR při státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo. Lokalita zahrnuje území NP Šumava a CHKO Šumava a část biosférické rezervace Šumava. Území sahá od obce Svatá Kateřina (okres Klatovy) na SZ k obci Přední Výtoň (okres Český Krumlov) na JV.

Neživá příroda: Geologie: Z regionálně geologického hlediska je Šumava budována dvěma základními geologickými jednotkami, a to moldanubikem a moldanubickým plutonem. Jako moldanubikum je označován soubor silně až středně silně metamorfovaných hornin - pararul, migmatitů s vložkami kvarcitů a erlánů. SZ část je tvořena rulami a muskovitbiotitickými svory série Královského hvozdu. Do JZ části zasahuje pestrá skupina moldanubika s vysokým podílem drobných složek krystalických vápenců, erlanu, kvarcitu, grafitických břidlic a amfibolitu. SV část je tvořena křišťanovickým granulitovým masivem. Moldanubický pluton je reprezentován několika žulovými masivy, a to prášilským, masivem Vydry, a masivy plešným a vyšebrodským. V jejich okolí se nachází větší množství menších žulových těles. Kvartérní uloženiny mají polygenetický charakter. Dominují svahové uloženiny, hojné jsou rašeliny, ojediněle se nachází sedimenty ledovcového původu. Geologická stavba Šumavy je také podmíněna zlomovou tektonikou. Zlomové zóny mají ZSZ - VJV a SSZ - JJV orientaci. Geomorfologie: Šumavskou megaantiklinálu, která má směr JV-SZ a jeví zřetelnou vazbu na zvedající se větev centrálního moldanubického plutonu, lze rozdělit na morfostruktury nižšího řádu, a to pohraniční trojmezenskou megaantiklinálu s vrcholy přes 1 300 m n. m., vltavickou megasynklinálu sledující zlomovou linii podél horního toku Vltavy a vnitrozemskou boubínsko-želnavsko-kleťskou megaantiklinálu, která pokračuje dále do Novohradských hor. K severu ukloněné křídlo šumavské megaantiklinály tvoří šumavské a novohradské podhůří, charakterizované silným erozním rozčleněním, značnou výškovou členitostí a pestrostí tvarů podmíněných různou geomorfologickou hodnotou hornin. K nejmladším formám šumavského reliéfu patří vedle různých tvarů pleistocenního kryogenního zvětrávání a odnosu hornin několik karů vytvořených v době lokálního würmského zalednění v depresích pod nejvyššími vrcholy, z nichž většina je dnes přeměněná v jezera hrazená morénami. Reliéf: Šumava je vráso-zlomové k jihovýchodu ukloněné pohoří s okraji vysokými kolem 1 000 m n. m. Reliéf je značně členitý, ovlivněný hydrologickými a klimatickými poměry, se zbytky zarovnaných povrchů na náhorních plošinách a širokých hřbetech. Nad rozlehlé horské temeno vyčnívají rozptýlené klenby hlavních vrcholů, a to o 300 výškových m i více. Pedologie: Území náleží do regionu horských podzolů, s výskyty půd kambizemního charakteru (kambizem silně kyselá, k. dystrická) v níže položených svahových lokalitách, častými doprovodnými složkami jsou hydromorfní půdy (kambizem pseudoglejová, pseudoglej, glej typický, organozem), na skalnatých stanovištích jsou vyvinuty menší plochy rankerů. Krajinná charakteristika: Jde o území montánního a submontánního stupně s vysokou ekologickou stabilitou a velkým podílem přirozených a přírodě blízkých společenstev. Z dochovaných přirozených stanovišť jsou to především pralesovité porosty, rašeliniště, mokřady, vodní toky, ledovcová jezera, extrémní stanoviště s původními biotopy a sukcesní stádia blízká přirozenému stavu. Do těchto fragmentů ekosystémů, které zůstaly v minulosti ušetřeny intenzivních lidských zásahů, je soustředěna ochrana a snaha o jejich zachování při ponechání samovolnému vývoji. K přírodě blízkým společenstvům patří zejména druhově bohaté plochy antropogenního bezlesí (louky, pastviny, luční mokřady) a mladá, či dostatečně nerozvinutá sukcesní společenstva s výraznou druhovou diverzitou.

Kvalita a význam: Dnešní podoba Šumavy je mnohoúrovňovou mozaikou biotopů přírodních nebo různou měrou ovlivněných činností člověka, která vytváří zcela ojedinělý celek s mimořádným významem nejen v rámci České republiky. Ve všech typech biotopů se vyskytuje celá řada vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů a samotná stanoviště mají vysokou přírodní hodnotu. Cenné jsou zejména dochované komplexy rašeliništních a mokřadních biotopů, pralesovité porosty i druhově bohaté porosty sekundárního bezlesí. Celé území je areálem výskytu rysa ostrovida (Lynx lynx), lokálně je evidován výskyt dalších významných evropsky druhů živočichů, většinou s poměrně důležitým podílem jejich populací v rámci ČR, a to vydra říční (Lutra lutra), netopýr velký (Myotis myotis), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), vranka obecná (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri), perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei) a rostlin hořeček mnohotvarý český (Gentianella bohemica), s dvěma menšími, ale vcelku stabilními populacemi. Lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus (Hamatocaulis) vernicosus) u Křemelné v blízkosti bývalé obce Zhůři je regionálně velice významná. Významný výskyt mechu z přílohy II Směrnice o stanovištích Buxbaumia viridis (šikoušek zelený).

Omezení: Management „zásadních“ biotopů odpovídá základnímu managementu uvedenému v rámcových směrnicích. Zpřesnění základního managementu pro jednotlivé lokality je uvedeno v dílčích materiálech pro každý přírodní komplex. Pro druh Gentianella bohemica: Optimalizace harmonogramu obhospodařování - zejm. důsledná kontrola doby a intenzity pastvy skotu, popř. ovcí (tj. max. cca do konce června a/nebo až po vysemenění hořečků). Zároveň je však nutné vždy dosekat nedopasky a odklidit posečenou biomasu z celého území. Při nemožnosti spásání kosit jedenkrát ročně v době do konce června a jedenkrát za tři roky doplnit podzimní sečí a výhrabem v době po vysemenění. Drepanocladus (Hamatocaulis) vernicosus - viz. obecné zásady. A4.1 - Management: Bez managementu. A4.3 - Management: Bez managementu. L10.4 - Management: Bez managementu, pouze v případě potřeby hrazení zbytků melioračních rýh. L2.2A - Management: zabezpečit monitoring, nenarušovat vodní režim L4 - Management: zabezpečit přirozenou obnovu jedle (ochrana proti okusu zvěří, nejlépe individuálním plocením) L5.1 - Management: podpora přirozené obnovy stanovištně původních dřevin (ochrana proti okusu zvěří, nejlépe individuálním plocením), na vhodných stanovištích vnášení JD, příp. i KL a JLH, udržování stavů zvěře na úrovni neohrožující přirozenou obnovu, extenzivní způsob lesního hospodářství, ponechávání alespoň části odumírajících a mrtvých stromů; zásahy do vodního režimu (zejména odvodňování lesních porostů) nejsou žádoucí L5.4 - Management: podpora přirozené obnovy stanovištně původních dřevin (ochrana proti okusu zvěří, nejlépe individuálním plocením), na vhodných stanovištích vnášení JD, udržování stavů zvěře na úrovni neohrožující přirozenou obnovu, extenzivní způsob lesního hospodářství, ponechávání alespoň části odumírajících a mrtvých stromů; zásahy do vodního režimu (zejména odvodňování lesních porostů) nejsou žádoucí L9.2A - Management: Bez managementu, pouze v případě potřeby hrazení zbytků melioračních rýh. R2.2 - Management: zabezpečit monitoring R2.3 - Management: Možné je občasné kosení ručně nebo křovinořezem s odstraněním biomasy (1x za cca 3 roky), zejména v místech expanze dominantních druhů. Zabezpečit monitoring. S1.2 - Management: Bez managementu. T1.1 - Management: Pravidelně kosit, případně občasně přepásat, odstraňovat náletové dřeviny. Upřednostňovat rozfázování seče na několik termínů. Kosení a pastvu lokality Gentianella bohemica plánovat s ohledem na fenologii tohoto prioritního druhu. Sledovat invazi Poa chaixii, v případě potlačování dalších druhů navrhnout vhodný management. T1.6 - Management: občasné kosení T1.9 - Management: kosení, odstranění náletových dřevin, zabezpečit monitoring T8.2A - Management: Občasná extenzivní pastva ovcí. Odstraňování náletových dřevin zejména v blízkosti jedinců jalovce obecného. Občasné narušení půdního povrchu na menších ploškách, včetně odstranění vřesovcovitých a brusnicovitých keříků, pro podporu výskytu druhů Diphasiastrum sp. V1F - Management: v případě zazamňování tůněk zabezpečit vytvoření nových V6 - Management: Bez managementu

Péče: Budoucnost lesních porostů je podmíněna citlivým lesním hospodařením, porosty smrčin jsou ohrožovány kůrovcovou kalamitou. Luční porosty jsou na jedné straně ohroženy intenzivním obhospodařováním (zejména v blízkosti zemědělských farem), na druhé straně na méně přístupných místech absencí pravidelného hospodaření. Mokřadní a rašeliništní biotopy jsou lokálně ohroženy eutrofizací (zejm. v zemědělsky využívaných oblastech) a odvodňováním (většinou funkčními zbytky odvodňovací sítě vybudované v minulosti, výjimečně i nově zbudovaným odvodněním). K negativním vlivům patří i rychle rostoucí turistický ruch – zejména cykloturistika, dále pěší turistika a chataření, resp. chalupaření. V posledních letech se projevuje velmi vysoká zátěž působení vodní turistikou. Populace rysa je ohrožována nelegálními odstřely.