Charakteristika lokality:
Komplex svažitých luk oddělených mezemi, remízky a menšími lesíky na JZ, SZ, S až SSV svazích kóty Svatý kříž (647 m n. m.) JZ od obce Chvalšiny. Tři víceméně oddělené dílčí plochy: 1) Tři na sebe navazující louky vzájemně oddělené malými mezemi na S až SSZ svazích kóty 647 m n. m. Svatý kříž u Chvalšin v úseku cca 200 m S až 350 m ZSZ kóty, tj. 800 až 1100 m JZ od kostela ve Chvalšinách (dále jen SZ louky). 2) Okraj zarostlé louky (třetí patro luk) na SSV svahu kóty 647 m n. m. Svatý kříž u Chvalšin cca 200 m SSV kóty, tj. cca 750 m JZ od kostela v obci Chvalšiny (dále jen Louka nad městem). 3) Louka na JZ svazích kóty 647 m n. m. Svatý kříž u Chvalšin v úseku cca 250 m JZ kóty, tj. cca 1200 m JZ od kostela ve Chvalšinách (dále jen JZ louka).
Neživá příroda:
Svažité, terasami (mezemi) a lesíky oddělené mezofilní louky a pastviny.
Geologie: Území je součástí pestré série krystalinika, podloží tvoří sillimanit-biotitické pararuly s četnými vložkami krystalického vápence a řidčeji i amfibolitu.
Geomorfologie: Lokalita leží v Prachatické hornatině (v její části Chvalšinská kotlina).
Reliéf: Geomorfologicky výrazný vrch Svatý kříž se nachází v jihozápadní části Chvalšinské kotliny. Sklon svahů kolísá od 5 do 15 stupňů, orientace svahů v rámci lokality je jižní, jihozápadní, severozápadní a severní.
Pedologie: Půdy jsou středně hluboké, převážně na svahových deluviích, kambizemního typu (kambizem typická), jen místy mělké a skeletovité se znaky půd primitivních (kambizemní rendzina a ranker).
Krajinná charakteristika: Středně členitá krajina kotliny s výraznějšími vrchy na okrajích, výrazně ohraničená na severu svahy Blanského lesa a na jihu silně členitou vyšší částí Českokrumlovské vrchoviny, historicky dlouhodobě kultivovaná (např. Červený Dvůr), s pestrou mozaikou polí, luk a drobnějších lesů a s poměrně řídkými, spíše většími sídly (Chvalšiny).
Kvalita a význam:
1) SZ louky: Populace hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox ssp. bohemica) na těchto loukách je nejbohatší, plošně nejrozsáhlejší a nejstabilnější populací nejen v ČR, ale v celém areálu taxonu.
Omezení:
1) SZ louky: Historie obhospodařování není známa. V letech 1999 až 2001 (a zřejmě i v předchozích několika letech) byly 2., 3. a část 1. louky jedenkrát ročně sečené (rotační bubnovou sekačkou) vždy koncem srpna nebo počátkem září. Seno bylo sušeno přímo na místě. Obhospodařování patrně prováděl místní statek. Část 1. louky byla ponechávána ladem. V letech 2002 a 2003 zůstala celá lokalita bez jakéhokoli managementu, nepočítáme-li stahování dřeva po horním okraji 1. a části 2. louky. Pozdní seč sice na jedné straně ničila velkou část květů G. praecox ssp. bohemica, ale zároveň ale prospívala klíčení semen a růstu jednoletých růžic tohoto taxonu, což se projevilo masivním nárůstem kvetoucích jedinců po ukončení obhospodařování. Návrh managementu: Obnovení obhospodařování sečí s úpravou harmonogramu kosení. Vzhledem k mezickému charakteru vegetace a zároveň výskytu dalších významných druhů rostlin je potřeba zvolit určitý kompromis mezi pravidelnou sečí dvakrát ročně (vyhovující hořečkům) a nepravidelným obhospodařováním v jarních měsících, které vyhovuje orchidejím. Vhodný je následující kompromis. Z počátku každoročně podzimní seč (po vysemenění většiny hořečků cca na přelomu října a listopadu) kombinovaná s jarní sečí (v druhé polovině června) jedenkrát za dva roky. Po cca 3 letech bude zřejmě možné přejít na seč jedenkrát do roka při střídání jarní a podzimní seče. Po každé seči je potřeba biomasu z louky vždy odklidit (ideální je po usušení na místě). Optimální by též bylo zvláčení po podzimní seči cca jedenkrát za 3 roky. 2) Louka na městem: Historie obhospodařování není známa. V dřívější minulosti snad po určitou dobu pole, pak zřejmě nepravidelně kosená louka, později ponechaná bez využití. Návrh managementu: Perspektiva mikrolokality je pouze v blízkosti dalších rozsáhlých a stabilizovaných lokalit. V případě možnosti nebránit znovuobnovení obhospodařování celé louky, tj. provést likvidaci náletových dřevin a následně pravidelně kosit, optimálně jako dvousečnou louku (první seč do začátku července, druhá seč koncem října). 3) JZ louka Historie obhospodařování není známa, v minulosti snad pastvina. V posledních nejméně 15 letech je louka bez obhospodařování. Jediným managementem na lokalitě občasná pastva zvěře, projíždění lesní techniky a v posledních dvou letech (2002 a 2003) provádění zásypů pro zvěř. Návrh managementu: Okamžitě přerušit obnovování zásypů pro zvěř. Zbytky po předchozích zásypech pečlivě vyhrabat a odstranit z lokality. Vyřezat nálet křovin, pokosit biomasu a vyhrabat stařinu (buď rovnou na celé louce nebo postupně rozšiřovat od místa populace). Na vyřezaných plochách zavést pravidelné obhospodařování sestávající ze seče jedenkrát ročně vždy nejpozději do konce června. Případně lze i kombinovat kosení na podzim (po vysemenění hořečků) a kosení na jaře (vždy postačuje ale jedna seč do roka). Je možné též zavést pastvu ovcí, koz, popř. i skotu (dostačující je vypasení jedenkrát do roka) doplněnou odstraňováním nedopasků.
Péče:
1) SZ louky: Neobhospodařování, zarůstání náletem, hromadění stařiny a mechorostů, zapojování drnu. Při obnovení obhospodařování místním statkem pak naopak seč v nevhodnou dobu, možné hnojení luk apod. 2) Louka nad městem: Postupné zarůstání dřevinami. Další expanze kopřivy dvoudomé. 3) JZ louka: Postupné zarůstání křovinnou vegetací v důsledku neobhospodařování. Přímá likvidace lokality zásypy pro zvěř. Postupná degradace a ruderalizace lučních porostů.
