Pouzdřanská step - Kolby

Společenstva úzkolistých suchých trávníků, širokolistých suchých trávníků (Bromion erecti) a suchých bylinných lemů (Geranion sanguinei); společenstva vysokých mezofilních a xerofilních křovin (Berberidion) a nízkých xerofilních křovin (Prunion spinosae); společenstva panonských dubohabřin (Primulo veris-Carpinetum) a panonských teplomilných doubrav na spraši (Aceri tataricae-Quercion); vzácné a ohrožené druhy rostlin, zejména populace druhů pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), katrán tatarský (Crambe tataria) a sesel pestrý (Seseli pallasii), včetně jejich biotopů; vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů krajník zlatotečný (Calosoma auropunctatum), roháč obecný (Lucanus cervus), střevlík uherský (Carabus hungaricus), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), ostruháček česvinový (Satyrium ilicis), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), strnad luční (Miliaria calandra) a vlha pestrá (Merops apiaster), včetně jejich biotopů

Stepní běžciTohle neobvyklé spojení sportovní a ekologické terminologie označuje zvláštní životní strategii některých druhů stepních rostlin.  Princip je docela jednoduchý: Rostlina, zpravidla rozložitého tvaru a mohutného vzrůstu, po dozrání semen zaschne a odlomí se u země. Díky velké ploše se snadno nechá posouvat větrem, přičemž po cestě trousí semena a nakonec se i sama zachytí například o keř, kde vypadá zbytek semen. Je to  docela efektivní způsob šíření na velkých otevřených plochách.  Tento způsob využívá více druhů našich rostlin, ale nejznámější je katrán tatarský (Crambe tataria), který má na Pouzdřanské stepi jednu z nejpočtnějších populací v ČR, čítající několik tisíc jedinců. Rekordní žížala Již zmíněná žížala hlubinná (Allolobophora hrabei) je opravdu nevšední tvor. V našich krajích nenajdeme delší žížalu než tuto půlmetrovou „tkaničku do bot“! Pro svět tento druh objevil profesor Sergej Hrabě teprve v r. 1929 právě na Pouzdřanech.  Jde o druh žijící jen ve spraších a u nás jen na několika málo místech.  Není to žádný rychlík. Pod zemí urazí za rok nejvýše do deseti metrů. Také na to nemá moc času. Většinu roku totiž stráví v klidu v malé komůrce, kde přečká suché období roku. Aktivní je někdy jen pár týdnů na jaře, kdy se také výjimečně vydává na povrch.  Jejím typickým povrchovým projevem jsou poměrně velké, několik centimetrů vysoké, asi 20 cm široké hromádky trusu v podobě úhledných kompaktních „peletek“. Holky si vystačí samyNejvětším druhem z našich kobylek je sága stepní (Saga pedo), deseticentimetrový predátor, který si poradí i s jiným obávaným dravcem – kudlankou nábožnou (Mantis religiosa).  Její výskyt v ČR je dnes omezen jen na několik málo lokalit na jižní Moravě. Loví pomocí předních nohou jiné  druhy kobylek, a s oblibou jak už bylo naznačeno, také kudlanky.  K rozmnožování nepotřebují ságy samečky, kteří koneckonců zřejmě ani neexistují. Noví jedinci se totiž vyvíjí z neoplozeného vajíčka takzvanou partenogenezí (samobřeznost). Po vylíhnutí žije sága jen asi 5 měsíců, a po nakladení vajíček uhyne. Protože ságám chybí křídla, je jejich migrační schopnost omezená. Králičí městečkoNa východní straně stepi v mezích teras už léta přežívá kolonie králíků divokých (Oryctolagus cuniculus). S určitým odstupem tady můžeme pozorovat jejich počínání, které rozhodně nenudí a dokonce v něm můžeme vidět i zábavné až legrační prvky. Králík je menší než zajíc, má kratší uši i nohy. Ač je pohyblivý, není to takový sprinter. Nežije volně v otevřené krajině, ale drží se v koloniích, kde má každá rodinka svou noru.  Byť jde o v našich zemích nepůvodní druh, jehož původní domovinou je jihozápadní Evropa, tady zdomácněl už od středověku. Na Pouzdřanské stepi odvádí každopádně dobrou práci – nejen že pomáhá spásáním udržovat travní porosty v okolí kolonií, ale na jeho obydlí jsou navázáni další tvorové, zejména někteří brouci. Už jejich jména hovoří jasně - například lejnožrout Onthophagus semicornis nebo chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) využívají nejen králičí trus jako potravu pro své larvy. Nebo třeba  hnojník Aphodius citellorum se obvykle drží kolonií syslů. Ale když není v dosahu sysel, vezme za vděk i králičími „bobečky“. Pohřební službu v kolonii zase obstarává mimo jiné třeba hlodník Trox evermanni, který požírá vyschlé králičí mrtvolky. Význam králičí kolonie je podržen navíc tím, že všichni jmenovaní brouci dnes patří mezi vzácné a ohrožené druhy. Ozvěna špatných časůLidská civilizace se na tváři Pouzdřanské stepi podepsala mnoha způsoby, a to nejen hospodářsky. Dnes už jen pár pamětníků z  obce pamatuje na 1. březen 1945, kdy po útoku na nákladní vlak narazil na západní úbočí stepi stíhací letoun P-38 Lightning, který ve svých troskách pohřbil poručíka amerického letectva Freda Clifgarda.

Flóra: Je u Pouzdřan opravdu step?Zdánlivě nesmyslná otázka má svoje opodstatnění. Většina sucho- a teplomilných travnatých porostů u nás, kterým máme ve zvyku říkat „stepní“, totiž s pravou stepí nemá až tak mnoho společného. Hlavně to, že podobně vypadá. Ve skutečnosti se ale zpravidla jedná o náhradní vegetaci, která se vytvořila druhotně za notného přispění člověka. V místech, která lidé dříve obhospodařovali tak, že nemohla zarůst křovinami či lesem, dnes nacházíme často druhově pestré suché trávníky několika různých typů. Některé se nachází na místech pastvin, políček, sadů či vinic, jiné se kosily. I na Pouzdřanské stepi takové porosty jsou.  Raději než „stepi“  jim tedy říkejme třeba „stepní lada“.  Velká část zejména východních svahů kopce i svahy pod Kolbami  je dnes porostlá širokolistým suchým trávníkem, kterému dominuje zejména válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), statná výběžkatá tráva s širokými listy. V těchto porostech najdeme řadu rostlinných druhů, které dnes z krajiny mizí proto, že jejich lokality zarůstají dřevinami, invazními rostlinami a nikdo se už o ně nestará. Tady, v národní přírodní památce, se je ale snažíme za pomocí kosení či pastvy udržovat. Jedním z prvních nápadných poslů jara je tady hlaváček jarní (Adonis vernalis).  V květnu zde vykvétá vstavač vojenský (Orchis militaris), kosatec různobarvý (Iris variegata) a během léta hvězdnice chlumní (Aster amellus) nebo oman německý (Inula germanica).Navzdory výše řečenému jsou i u nás místa, která si snad opravdu zaslouží označení za step.  Na příkrých vysychajících svazích, vystavených žáru letního slunce v oblastech s nízkým množstvím srážek, se dodnes přirozeně udržuje travnatá vegetace i bez většího přispění člověka.  Jihozápadní svahy a temeno Pouzdřanského kopce porůstají souvislé porosty tvrdých, trsnatých trav – kavylu sličného (Stipa pulcherrima), kavylu vláskovitého (Stipa capillata) a kostřavy valiské (Festuca valesiaca).  Květnové moře stříbřitých kavylů vlnící se ve větru je viditelné zdaleka a stalo se jakýmsi symbolem lokality. Máme zato, že tyto porosty opravdu mohou být pozůstatkem poslední doby ledové,  a že tak nějak  Pouzdřanská step vypadala i tehdy.  Tuto vegetaci nazýváme panonským stepním trávníkem. Kromě zmíněných trav do něj patří i další druhy, které jsou zřejmě glaciálním reliktem, a Pouzdřany jsou pro ně jednou z několika lokalit v ČR. K nim patří např. pelyněk Panćicův (Artemisia pancicii) nebo kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus).  Vedle kavylů je dalším charakteristickým druhem katrán tatarský (Crambe tataria), který  v době květu zdáli připomíná pasoucí se ovce.  S oteplujícím se klimatem se stepní porosty postupně doplňovaly dalšími teplomilnými druhy. Dnes zde najdeme např. kosatec nízký (Iris pumila), sinokvět měkký (Jurinea mollis), bezobalka sivá (Trinia glauca), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), sesel pestrý (Seseli pallasii), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon) šanta lesostepní (Nepeta nuda) nebo len chlupatý (Linum hirsutum). Speciality na okrajiPřekvapujícím se může zdát, že jedním z nejcennějších prvků Pouzdřanské stepi je vegetace okrajů polí a obnažených míst na mezích teras se souborem vzácných plevelných druhů. Tyto nenápadné rostlinky často opomíjíme, ale některé jsou dnes mimořádně vzácné, a rozhodně je nenajdeme na běžných širých lánech, kde několikrát ročně jezdí postřikovač. K těmto vzácnostem patří dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos) s ježatými plody, které se skvěle chytají na srst zvířat nebo lidský oděv a obuv, což skvělý způsob jak se rozšířit dále. Vzácností, názvem a některé i svým vzhledem za nimi nezaostávají např. zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys), hojník chlumní (Sideritis montana), chruplavník větší (Polycnemum majus), vrabečnice roční (Thymelaea passerina), hlaváček letní (Adonis aestivalis) nebo čistec roční (Stachys annua).  Není keř jako keřKromě běžných a známých keřů, jako je růže šípková (Rosa canina), hloh obecný (Crataegus laevigata) nebo svída krvavá (Cornus sanguinea) zde místy narazíme na nápadně nízké porosty několika poměrně vzácných keříků, jako jsou růže galská (Rosa gallica) s nápadně velkými růžovými květy, bíle kvetoucí růže trnitá (Rosa spinosissima) s větvičkami hustě pokrytými tenkými trny anebo třešeň křovitá (Prunus fruticosa) – kuriózně nizoučká višnička s malinkými hořkými plody.Les jako botanická zahradaTravnatá step se ve své severní části pozvolna mění v něco, co bychom mohli nazvat lesostepí - v nízký světlý porost na jižním svahu s rozptýlenými duby pýřitými (Quercus pubescens) a jadranskými (Quercus virgiliana), kde stále roste řada stepních druhů bylin, ale přibývají také rostliny suchých lesních lemů, jako nepřehlédnutelná třemdava bílá  (Dictamnus albus) nebo kakost krvavý (Geranium sanguineum) či pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides). S tím, jak se terén v lese překlápí do severně orientovaných členitých svahů ubíhajících dolů k toku Svratky, mění se i tvář lesních porostů. Stepní doubravy, které porůstají hřbet dělící step od lesa, jsou nahrazeny panonskými dubohabřinami, kde jsou zmíněné teplomilné duby nahrazeny habrem obecným (Carpinus betulus), dubem zimním (Quercus petraea) a javorem babykou (Acer campestre).  Pro lesní porosty na Kolbách jsou typické světlomilné druhy křovin jako je dřín (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Neobyčejně pestré bylinné patro během  jara několikrát promění barevný kabát. Nejprve se v březnu objeví koberce sněženek (Galanthus nivalis), následované v dubnu směsicí barev dymnivek (Corydalis sp.), křivatců (Gagea sp.), zapalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides). V květnu pak na úpatí svahů v lese vykvetou doslova hektary česneku medvědího (Allium ursinum). Dále během sezony v lese vykvétají i opravdové klenoty, jako medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) nebo vzácný kosatec trávovitý (Iris graminea).

Fauna: O nic méně než z botanického je lokalita významná i ze zoologickeho hlediska. Byť neexistuje o NPP Pouzdřanská step - Kolby souhrnné zoologické dílo, bylo odtud popsáno několik druhů nových pro vědu. Řada druhů zde má jediné známé místo výskytu v České republice či zde má své největší populace. Byla zde objevena např. vzácná žížala vázané na sprašové substráty Allolobophora hrabei. Významnými druhy bezobratlých živočichů jsou motýli, mezi nimi ostruháček česvinový (Satyrium ilicis) a z brouků např. evropsky významný druh střevlík uherský (Carabus hungaricus) nebo krajník zlatotečný (Calosoma auropunctatum). Mimořádně početné zastoupení nejméně pěti druhů zde mají majky (Meloe sp.), a to včetně kriticky ohrožené majky uralské (Meloe uralensis). Pouzdřanská step je také jednou z několika recentních lokalit ságy stepní  (Saga pedo) v České republice.  Na dřevo starých stromů jsou vázány mimo jiné dva z největších brouků našeho kontinentu, roháč obecný (Lucanus cervus) a tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).Na lokalitě je prokázáno hnízdění kolem 60 druhů ptáků. V zemniku při přijezdové cestě od Pouzdřan je velmi známá hnízdní kolonie vlhy pestré (Merops apiaster). Tito exoticky pestří ptáci, jejichž štěbetání už neodmyslitelně dotváří kolorit Pouzdřanské stepi, také hnízdí v mezích okolních vinic. V lese hnízdí krahujec obecný (Accipiter nisus) nebo krkavec (Corvus corax), v dutinách starých ovocných stromů na stepi pak krutihlav obecný (Jynx torquilla). Porosty křovin rozptýlených pos stepi jsou mimořádně důležité pro drobné pěvce. Zde hnízdí například bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), pěnice vlašská (Sylvia nisoria). V trávě hnízdí nenápadný, avšak poměrně vzácný strnad luční (Miliaria calandra).

Neživá příroda: Jihozápadnímu okraji Hustopečské pahorkatiny vévodí zdáli viditelný Pouzdřanský kopec, na starých mapách německy nazývaný „Hutberg“, tedy „Klobouk“, na jehož úbočí se ve vrcholném jaře stříbřitě leskne záplava kavylových trávníků. Asi by se nenašel v našich zemích přírodovědec či „přírodomil“, který by královnu moravských stepí neznal či o ní neslyšel. Vrcholek kopce je ve výšce 294 m n.m. Avšak nejvyšší bod celého území se nachází ve 308 m n.m v místech, kde na hřbet Pouzdřanského kopce od severu navazuje lesní komplex na členitých svazích padajících k levému břehu řeky Svratky, tedy o celých 140 výškových metrů níže.Les Kolby, který propůjčil jméno i zdejším známým vinicím, je doslova i obrazně tak trochu ve stínu menší, avšak proslulé Pouzdřanské stepi.  Přesto je s ní nerozlučně spjat a propojen nejen administrativně, ale i přírodními vazbami. Celý rozsáhlý komplex lesa, lesních lemů, křovin, postagrárních lad, ale především stepních trávníků náleží mezi biologicky nejcennější lokality v ČR.Už několik generací přírodovědců si uvědomuje mimořádnou hodnotu a význam této lokality. Dokladem toho je, že jde o jedno z nejstarších chráněných území na Moravě. Pouhý rok po skončení 2. světové války v Evropě zřídila Okresní správní komise v Mikulově na Pouzdřanském kopci botanickou reservaci. O 40 let později k ní byl přidán kus navazujícího lesa zvaný Kolby. A od roku 1992 již existovala Národní přírodní rezervace Pouzdřanská step – Kolby. V roce 2014 pak došlo k významnému zvětšení výměry a změně kategorie na národní přírodní památku. Území je zároveň evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000.Chráněné území v kategorii národní přírodní památka bylo vyhlášeno 7. 11. 2014 vyhláškou Ministerstva životního prostředí na celkové výměře 156,74 ha. Z této plochy připadá zhruba 100 ha na les.Památník doby ledovéGeologický podklad Pouzdřanských kopců tvoří tzv. ždánické flyšové souvrství, což je soubor nesourodých usazených vrstev jílovců, pískovců a slepenců z dob paleogénu, kdy na území dnešní ČR zasahovalo moře Tethys a kontinenty se rozcházely z původního obrovského prakontinentu Pangea směrem ke svým dnešním pozicím. Nesčetná zemětřesení tyto usazeniny posouvala do podmořských pánví, kde se hromadily a vytvářely mohutné vrstvy.  Tento materiál se postupně vlastní vahou zpevňoval a nakonec byl počátkem neogénu horotvornými procesy převrásněn a přesunut o několik desítek kilometrů k severozápadu, kde se flyšové pásmo nachází dodnes.  Zápasem titánských sil zemské tektoniky tento příběh ovšem zdaleka neskončil. Další vývoj už sice nebyl tak dramatický, ale jak se ukázalo, pro dnešní podobu území velmi zásadní. Dnešní geologické období – kvartér je charakteristické střídáním klimatických výkyvů, chladných a suchých dob ledových (glaciálů) a teplejších a vlhčích meziledových (interglaciálů). V době, kdy poslední doba ledová, zvaná „würm“, vrcholila, tedy zhruba před 20 000 lety, se klima u nás dalo připodobnit ke dnešnímu kontinentálnímu klimatu středoruských stepí. Bylo málo srážek, a přitom mnohem chladněji než dnes. Sucho, mrazy, málo vegetace, to vše podporovalo větrnou erozi hornin a jejich hromadění do podoby mohutných vrstev jemného sypkého materiálu – spraše. A právě spraší je dnes přikryt třetihorní flyš na  většině území Pouzdřanské stepi. Mocnost vrstev spraše na úpatí si dnes můžeme nejlépe prohlédnout na odkryvu  v zemníku pod západním okrajem stepi v blízkosti modré turistické značky. Přestože dnešní klima je mnohem vlhčí a teplejší než v časech glaciálů, stále zde najdeme mnoho připomínek na dobu lovců mamutů.

Péče: Většina travinobylinných společenstev, která zde chráníme, by nezůstala v této podobě a rozsahu dlouhodobě zachována bez zásahu člověka. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění místních hospodářů v předchozích stoletích. Původní majitelé tady měli drobná políčka, sádky, vinohrady, některá místa se kosila na seno, část stepi se pásla. Nebýt toho, tak by snad s výjimkou samotného vrcholku a kavylových porostů na jihozápadních svazích postupně zarostla dřevinami.Když v roce 1946 zde bylo vyhlášeno první chráněné území, byl na něm ovšem zcela mylně uplatňován bezzásahový režim. Více než 40 let se tedy na lokalitě prakticky neprováděly žádné cílené zásahy pro její údržbu. Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu území byla tato situace dlouhodobě zcela neudržitelná. Teprve od roku 1993 začal být na území zahrnutém v původní NPR Pouzdřanská step – Kolby postupně obnovován management dle schváleného plánu péče. V té době se již výrazně projevovaly různé degradující vlivy – hromadění stařiny, zarůstání náletem, šíření invazních a expanzivních druhů, eutrofizace.Abychom zachovali přírodní hodnoty, kvůli kterým chráněná území vyhlašujeme, musíme se o ně aktivně starat. Jen pouhý statut národní přírodní památky nemůže území dostatečně ochránit před nepříznivými vlivy člověka, ale i samotné přírody.Proto nezbývá, než se snažit dřívější hospodaření napodobit. A tak se zde můžete v určitých obdobích setkat se stádem ovcí nebo s lidmi, kteří některé plochy kosí, hrabou nebo vyřezávají křoviny. Přitom se z porostů odstraňuje stará odumřelá hmota, omezují se některé nepatřičné druhy travin a současně se podporují  žádoucí a vzácné druhy bylin a trav. Také se tím brání nadměrnému zarůstání křovinami. Také kavylové stepi prospívá občasná obnova. Nejlépe tyhle porosty regenerují po náhodných zimních požárech, kdy dojde k rychlému a levnému odstranění staré hmoty a současně se podpoří klíčivost semen některých stepních rostlin.Už v 90. letech 20. století se začaly na Pouzdřanské stepi odstraňovat porosty nepůvodního akátu (Robinia pseudoacacia). Tato cizorodá dřevina představuje ohrožení  cenných stepních porostů svou houževnatostí a rozpínavostí. Tyto práce s přestávkami pokračují a jejich cílem je postupné vytlačení akátu i jiných invazních dřevin z chráněného území.Dřívější převážně němečtí obyvatelé Pouzdřan pěstovali v okolí obce lékořici (Glycyrrhiza glabra). Na různých místech chráněného území i v okolí nám tak zůstala nechtěná památka – zplanělá lékořice, která prorůstá cennou travinobylinnou vegetací.  Snažíme se s ní bojovat různými způsoby a alespoň jí tak zamezovat v dalším šíření. Rostlina je to však houževnatá a dobře odolává i herbicidům.Při udžovacích pracech na lokalitě musíme dbát na některé zásady. Každý rok musí zůstat zachována dostatečná rozloha neobhospodařovaných ploch, které poskytnou vhodné podmínky pro přežití vzácných druhů hmyzu a jiných bezobratlých, které bychom jinak mohli každoročním sečením či pastvou vyhubit.  Část zásahů se také provádí až ve druhé polovině léta, kdy už většina vzácných druhů rostlin stihla vysemenit a část bezobratlých se nachází ve fázi životního cyklu, kdy už není bezprostředně ohrožena zničením při seči.  V území je také ponechána dostatečná rozloha zapojených porostů křovin sloužících k úkrytu ptáků a drobných savců.