Charakteristika lokality:
Rašeliniště s blatkovým borem 1,5 km JV od obce Šalmanovice, cca 5 km Z od Suchdola nad Lužnicí.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží tvoří bělošedé kaolinické pískovce a slepence, rudočervené a bělošedé jílovce, jílovité pískovce a prachovce svrchnokřídového stáří o mocnosti 150-300 m reprezentující svrchní oddíl klikovského souvrství (turon - campan). Ty jsou lokálně překryté šedými a šedozelenými třetihorními jíly mydlovarského souvrství (neogén). Na křídové a neogenní vrstvy nasedá rozsáhlé holocenní ložisko oligotrofní rašeliny. Geomorfologie: Lokalita se nachází v mělké terénní depresi při jižním okraji Třeboňské pánve, v místě předpokládaného tektonického zlomu. Reliéf: Rašeliniště má mírně klenutý tvar a svažuje se od jihozápadu k severovýchodu. Maximální mocnost rašeliny dosahuje 7,6 m, průměrná mocnost 3 m. Celé území je protknuto množstvím kanálů, které rašeliniště odvodňují jihozápadním směrem Borskou stokou a severovýchodním směrem Podřezanskou stokou. Pedologie: Organozemě vrchovištních rašelinišť. Krajinná charakteristika: Jedno z nejrozsáhlejších submontánních vrchovišť na českém území s porosty blatkového a rašelinného boru a podrostem rojovníku bahenního, situované v nadmořské výšce 465-475 m. Je součástí rozlehlého a téměř souvislého lesního komplexu jižního Třeboňska mezi Jílovicemi, Suchdolem n. Lužnicí a Hranicemi u Nových Hradů.
Kvalita a význam:
Lokalita představuje jedny z nejzachovalejších a geneticky nejkvalitnějších tundrových porostů blatkových borů a jejich průvodní vegetace v rámci celé ČR, na něž je vázáno množství ohrožených a chráněných tyrfofilních organismů, zejména bezobratlých a nižších rostlin.
Omezení:
Nejcennější části blatkových pralesů a porostů brusnicových rašelinných borů jsou ponechány přirozenému vývoji. V okrajových částech lokality ovlivněných lidskou činností probíhá šetrné lesní obhospodařování, mající za cíl postupné vytváření přirozených lesních porostů. V rámci řízené péče o rezervaci dochází ke zpomalování odtoku a zaslepování starých odvodňovacích stok, které byly zřízeny před vyhlášením rezervace a dosud ovlivňují vodní režim. Lokalita je dlouhodobě monitorována z hlediska vodního režimu a jeho narušení. Návštěvnost lokality je regulována provozováním naučné stezky.
Péče:
Recentní vývoj vrchoviště je poznamenaný melioračními zásahy z let 1810-1812, které měly přispět ke zvýšení produkce lesních porostů na rašelinách. Po odvodnění byla část území ponechána píchané těžbě (borkování) rašeliny, která ustala až po roce 1910, kdy byla zrušena sklárna v Jiříkově údolí. Území rezervace je přístupné jen po naučné stezce, která byla zřízena v roce 1983. V souvislosti se značně rozdílnými hydrologickými podmínkami na lokalitě jsou blatkové porosty náchylné ke genetické korozi a dochází k negativnímu ovlivnění introgresivní hybridizací s borovicí lesní.
