Borkovická blata

Kvalita a význam: Nejvýznamnějšími biotopy jsou blatkové a rašelinné brusnicové bory a komplex přechodových rašeliništních společenstev. Dnešní blatkové bory a rašelinné brusnicové bory jsou posledními zbytky kdysi mnohem rozsáhlejšího komplexu rašelinného lesa. Jsou negativně ovlivněny odvodněním v souvislosti s dřívější těžbou rašeliny a stromové patro blatkových borů se postupně rozpadá. Přesto jsou zdejší porosty velmi významné jako doklad rozsáhlého výskytu zmíněných rašelinných lesů v nejsevernější části Třeboňské pánve. Společenstva přechodového rašeliniště Kozohlůdky, vzniklá jako série sukcesních stadií po dřívější ruční těžbě rašeliny, jsou floristicky i fytocenologicky velmi cenná a představují jeden z nejvýznamnějších komplexů rašelinného bezlesí v jižních Čechách. Rozsáhlý komplex vlhkých (převážně bezkolencových) luk má velmi různou kvalitu, zejména v závislosti na způsobu obhospodařování; celkově má průměrnou floristickou a fytocenologickou hodnotu. Nicméně z důvodu celkově velké rozlohy má značný význam pro zachování ekologické stability a biotické a biotopové diverzity dotčeného území a jako účinná pufrační zóna ve vztahu k rašeliništním ekosystémům, které obklopuje.

Charakteristika lokality: BiotaNejvýznamnějšími složkami vegetace jsou zbytky blatkových borů (as. Pino rotundatae-Sphagnetum) a rašelinných brusnicových borů (as. Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris) na ložisku Borkovická blata (severozápadní část území) a rozsáhlý komplex společenstev přechodového rašeliniště na ložisku Kozohlůdky (jihovýchodní část území), který zahrnuje mozaiku fytocenóz svazů Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Eriophorion gracilis, Sphagno-Utricularion, v malé míře i vrchovištní společenstva svazu Sphagnion medii. Blatkové bory byly v minulosti výrazně ovlivněny narušením vodního režimu souvisejícím s průmyslovou těžbou rašeliny v jejich bezprostředním okolí. Poslední realizovaná měření (Vejsadová et al. 2011) ukazují, že podle počtu živých stromů je stále dominantní dřevinou borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa) se zastoupením 34%, následují břízy (Betula pendula, B. pubescens) – 33%, smrk ztepilý (Picea abies) – 31% a borovice lesní (Pinus sylvestris) – 2%. Z celkového vyhodnocení zmlazení vyplývá, že současné podmínky konkurenčně zvýhodňují zejména smrk ztepilý a břízu bělokorou. Mladší věková stádia původní populace blatky se objevují jen velmi zřídka, semenáčky prakticky chybí. Vyhraněné rašelinné brusnicové bory tvoří dominantně borovice lesní. V přirozené vegetační zonaci původně tyto porosty navazovaly na blatkový bor. V důsledku změněných stanovištních podmínek v území dnes většinou doplňují pestrou mozaiku sukcesních stádií rašelinného lesa na plochách po ukončené těžbě humolitu (tato mozaika zahrnuje např. společenstva rašelinných náletových březin, mokřadních vrbin, či netypických bažinných olšin) a vytvářejí degradační fáze po odvodněných blatkových borech. V keřovém patře uvedených lesních společenstev je mimo zmlazení stromů (především smrku ztepilého a břízy bělokoré) bohatě zastoupena krušina olšová (Frangula alnus). V nižším keřovém a bylinném patře se nejčastěji a nejhojněji vyskytují borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vitis-idaea), vlochyně (V. uliginosum) a bezkolenec modrý (Molinia caerulea agg.). Běžný je rojovník bahenní (Rhododendron tomentosum), který v blatkovém boru dosud na řadě míst dominuje. Z dalších nápadných druhů rostou v podrostu roztroušeně například kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), k. rozložená (D. dilatata), či plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). V borkovaných partiích borů přežívají suchopýry (Eriophorum vaginatum, E. angustifolium) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris).Naposled jmenované druhy jsou velmi hojné v obdobně využívaných otevřených plochách přechodových rašelinišť s ostřicovo-rašeliníkovými a suchopýrovými společenstvy. Dominantním druhem obnovených rašelinotvorných procesů je ostřice zobánkatá (Carex rostrata), místy spolu s ostřicí plstnatoplodou (Carex lasiocarpa), ostřicí šedavou (C. canescens), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) či přesličkou poříční (Equisetum fluviatile). V dosud nezapojených porostech je častá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), zábělník bahenní (Comarum palustre) nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), roztroušeně se objevuje vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora). Početné populace kriticky ohrožené kapradě hřebenité (Dryopteris cristata) obsazují vyvýšené bulty s bezkolencem modrým (Molinia caerulea agg.) a suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum). Řádově jde o stovky jedinců. V jihovýchodní části PR Borkovická blata se velmi vzácně vyskytuje suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile). V mechovém patře dominují rašeliníky (Sphagnum spp.). Řídké keřové patro tvoří zejména vrba ušatá (Salix aurita) a zmlazení břízy bělokoré (Betula pendula) s borovicí lesní (Pinus sylvestris). V rámci PR Kozohlůdky jsou nálety na rozsáhlých plochách rašelinných bezlesí od poloviny 90. let 20. století pravidelně vyřezávány. Zachováno zůstává jen několik stromových solitér.Součástí rašelinných bezlesí jsou rašelinné tůňky a zaslepené vodní příkopy, kde roste například rdest vzplývavý (Potamogeton natans), bublinatka jižní (Utricularia australis), b. menší (U. minor), místy žebratka bahenní (Hottonia palustris), vzácně i zevar nejmenší (Sparganium natans). Vlivem intenzivního rašelinotvorného procesu se plochy tůní s volnou vodní hladinou (zaplavené jámy po borkování a odvodňovací stoky) postupně zazemňují.Po obvodu ložiska Kozohlůdky a západně od Borkovických blat je vyvinuta většinou těžko prostupná mozaika mokřadních vrbin (as. Salicetum pentandro-cinereae), porostů tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia), nepříliš typických mokřadních olšin a vysokostébelných ostřicových porostů svazu Caricion gracilis.Na suchých písčitých stanovištích severně od Kozohlůdek směrem k Borkovickým blatům se nacházejí lesní porosty řazené k boreokontinentálním lišejníkovým borům (as. Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris). Jde většinou o stejnověké borové monokultury, které byly v minulosti uměle založené na přirozených borových stanovištích souboru lesních typů 0M (chudý /dubový/ bor). Ojediněle bývá vtroušen dub letní nebo bříza bělokorá. Keřové patro s výjimkou řídkého zmlazení borovice není vyvinuté. Druhově velmi chudé bylinné patro má jen nízkou pokryvnost, většinou do 10 %, maximálně do 20 %. Převažují vřes obecný (Calluna vulgaris), brusinka (Vaccinium vitis–idaea) a borůvka (Vaccinium myrtillus). Zastoupena je i metlička křivolaká (Avenella flexuosa). V nápadně vyvinutém mechovém patře dominují lišejníky s celkovou pokryvností místy až 30 %. Zjištěny byly například druhy: dutohlávka lesní (Cladonia arbuscula), d. sobí (C. rangiferina), d. hnědozelená (C. chlorophaea), d. vyzáblá (C.macilenta), d. křídlovitá (C. pleurota) a pukléřka islandská (Cetraria islandica).Plošně nejvýznamnějším typem luční vegetace jsou louky svazu Molinion, vyvinuté v několika základních typech (polokulturní až kulturní Sanguisorbo-Festucetum pratensis, přirozenější porosty Junco-Molinietum caeruleae a posléze monocenotické porosty bezkolence modrého (Molinia caerulea agg.) na rašelině). Louky jsou aktuálně většinou kosené, z menší části i pasené (a většinou tím degradované) a malá část leží ladem. Z významnějších druhů na nich rostou svízel severní (Galium boreale), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), bukvice lékařská (Betonica officinalis), čertkus luční (Succisa pratensis), řebříček bertrám (Achillea ptarmica), kosatec sibiřský (Iris sibirica), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), krvavec toten (Sanguisorba officinalis) a rdesno hadí kořen (Bistorta major). Je nutné zmínit ještě relativně významně zastoupené mezofilní ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, vyskytující se zde ve vlhčím typu (Arrhenatheretum elatioris subas. sanguisorbetosum) s vyšším podílem psárky luční (Alopecurus pratensis), medyňku vlnatého (Holcus lanatus) a metlice trsnaté (Deschampsia cespitosa).Výskyt dalších naturových biotopů a biotopů ostatních je okrajový a nevýznamný.Území hostí početné populace tyrfobiontní a tyrfofilní entomofauny, pestrá ptačí společenstva lesa i rašelinného bezlesí a velké populace obojživelníků. K nejvýznamnějším bezobratlým patří z brouků potápníci (Bidessus grossepunctatus, Dytiscus circumcinctus a Hydaticus aruspex), vodomilové (Crenitis punctatostriata a Hydrophilus aterrimus), rákosníčci (Donacia cinerea, D. obscura a D. versicolorea), dřepčík (Sphaeroderma rubidum), krytohlav (Cryptocephalus decemmaculatus), kozlíček vrbový (Lamia textor), majka fialová (Meloe violacea), svižník polní (Cicindela campestris), svižník lesomil (Cicindela sylvicola), střevlíček (Amara famelica), drabčíci (Tachyporus transversalis a Lathrobium rufipenne). Z významných rovnokřídlých se zde vyskytuje saranče tlustá (Stethophyma grossum), z motýlů batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia), modrásek tečkovaný (Maculinea teleius), m. bahenní (Maculinea nausithous), bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis), bělopásek topolový (Limenitis populi), modrásek stříbrnoskvrný (Vacciniina optilete), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), okáč stříbrooký (Coenonympha tulia), perleťovec severní (Boloria aquilonaris), můra vlochyňovitá (Anarta cordigera), pestřenka (Sericomyia silentis) a mera (Cacopsylla led), z vážek šídlatka tmavá (Lestes dryas), šídélko kopovité (Coenagrion hastulatum), šídlo červené (Aeshna isosceles), šídlo luční (Brachytron pratense), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia), vážka hnědoskvrná (Ortherum brunneum), vážka tmavoskvrná (Leucorrhinia rubicunda) a PO vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), vázaná na rašeliništní mokřady s tůňkami. V rámci ornitologického inventarizačního průzkumu (Svoboda et al. 2012) bylo v EVL Borkovická blata zjištěno celkem 111 druhů ptáků. Z významějších druhů jsou to např. jestřáb lesní (Accipiter gentilis), husa velká (Anser anser), linduška luční (Anthus pratensis), kalous pustovka (Asio flammeus), moták pochop (Circus auruginosus), holub doupňák (Columba oenas), krkavec velký (Corvus corax), křepelka polní (Coturnix coturnix), labuť velká (Cygnus olor), racek chechtavý (Larus ridibundus), strakapoud malý (Dendrocopus minor), datel černý (Dryocopus martius), bekasina otavní (Gallinago gallinago), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), jeřáb popelavý (Grus grus), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), krutihlav obecný (Jynx torquilla), sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), skřivan lesní (Lullula arborea), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), žluva hajní (Oriolus oriolus), koroptev polní (Perdix perdix), žluna šedá (Picus canus), žluna zelená (Picus viridis), chřástal vodní (Rallus aquaticus), bramborníček hnědý (Saxicola ruberta), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), sluka lesní (Scolopax rusticola), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Z obojživelníků zde byly zjištěny následující druhy: čolek obecný (Triturus vulgaris), č. horský (Triturus alpestris), č. velký (Triturus cristatus), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan hnědý (Rana temporaria), s. ostronosý (R. arvalis), s. zelený (Pelophylax esculentus), s. krátkonohý (P. lessonae), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea) a naturový druh kuňka obecná (Bombina bombina).Z plazů byly zaznamenány ještěrka živorodá (Zootoca viviparia), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix), zmije obecná (Vipera berus).Z ohrožených druhů ryb se na lokalitě vyskytuje karas obecný (Carrassius carrassius) ve vodních plochách v oblasti Komárovských blat.