Charakteristika lokality:
Rozsáhlá plochá sníženina tzv. Soběslavsko-veselských blat mezi obcemi Borkovice, Mažice, Klečaty, Komárov a Vlastiboř. V SZ části, 3 km severně od obce Mažice, 7 km jihozápadně od Soběslavi rašeliniště, přírodní rezervace.
Neživá příroda:
Geologie: Území patří k Třeboňské pánvi. Hlavní pánevní výplní jsou druhohorní světlé kaolinické pískovce až slepence a pestré jílovce klikovského souvrství (svrchní křída, coniak-santon), s mocností až 80 m. Na velké části plochy se nacházejí mohutná ložiska přechodové a vrchovištní rašeliny, v minulosti těžená. Geomorfologie: Plochý terén severozápadní části Třeboňské pánve (Borkovická pánev), s nadmořskou výškou 410-430 m n. m.Reliéf: Plochý a z velké části zalesněný komplex pánevních rašelinišť v rozsáhlé terénní sníženině, s celkovým velmi mírným spádem k jihu. V detailním utváření povrchu terénu se uplatňují zejména antropogenně podmíněné struktury hlubokých odvodňovacích příkopů (na ložisku Borkovická blata až 5 m široké a 3 m hluboké). Pedologie: V půdním pokryvu převládá organozem, glej a organozemní glej, na píscích je vyvinut podzol arenický. Rašeliniště jsou sycena výstupnými prameny podzemní artézské vody z různě hlubokých zvodní.Krajinná charakteristika: Zbylý komplex rašelinného lesa a přechodových rašelinišť s navazujícími vlhkými loukami a kulturou pozměněnými bory, s výskytem významné entomofauny a avifauny, obklopený širokým pásmem polopřirozených a kulturních vlhkých luk. Na obvodu pánevní sníženiny, na mírně se zdvíhajícím terénu, se nachází věnec menších obcí s dochovanými početnými stavbami lidové blatské architektury (selské baroko). Územím vede naučná stezka.
Kvalita a význam:
Nejvýznamnějšími biotopy jsou blatkové a rašelinné brusnicové bory a komplex přechodových rašeliništních společenstev. Dnešní blatkové bory a rašelinné brusnicové bory jsou posledními zbytky kdysi mnohem rozsáhlejšího komplexu rašelinného lesa. Jsou negativně ovlivněny odvodněním v souvislosti s dřívější těžbou rašeliny a stromové patro blatkových borů se postupně rozpadá. Přesto jsou zdejší porosty velmi významné jako doklad rozsáhlého výskytu zmíněných rašelinných lesů v nejsevernější části Třeboňské pánve. Společenstva přechodového rašeliniště Kozohlůdky, vzniklá jako série sukcesních stadií po dřívější ruční těžbě rašeliny, jsou floristicky i fytocenologicky velmi cenná a představují jeden z nejvýznamnějších komplexů rašelinného bezlesí v jižních Čechách. Rozsáhlý komplex vlhkých (převážně bezkolencových) luk má velmi různou kvalitu, zejména v závislosti na způsobu obhospodařování; celkově má průměrnou floristickou a fytocenologickou hodnotu. Nicméně z důvodu celkově velké rozlohy má značný význam pro zachování ekologické stability a biotické a biotopové diverzity dotčeného území a jako účinná pufrační zóna ve vztahu k rašeliništním ekosystémům, které obklopuje.
Omezení:
Ponechat přirozenému vývoji; v odůvodněných případech provádět redukci nežádoucích expanzivních křovinných náletů (krušina, bříza, smrk, osika), podle možností do rozpadlých blatkových porostů uměle vpravovat sazenice borovice blatky místní provenience. Pokračovat v úpravách vodního režimu zaslepováním hlubokých odvodňovacích příkopů. Zemědělské luční pozemky využívat jako doposud, nezvyšovat intenzitu hospodaření (hnojení, intenzivnější pastva, odvodňování apod.).
Péče:
Hlavním negativním faktorem je dřívější vytěžení a hluboké odvodnění převážné části ložiska Borkovická blata. Silný pokles hladiny spodní vody má za následek postupné odumírání blatkových porostů a rozvoj nežádoucí křovinné vegetace - krušiny olšové (Frangula alnus) a břízy bělokoré (Betula pendula). Blatka je zde navíc silně zasažena introgresivní hybridizací s borovicí lesní (hojný kříženec Pinus × digenea). Velká část plochy tohoto vytěženého ložiska po skončení těžby zarostla nálety expanzivních dřevin (bříza, osika), nebo byla uměle zalesněna a je silně narušena expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Po zaslepení nejhlubších odvodňovacích příkopů a zpětném zavodnění se na části plochy přímo přiléhající ke zbytku blatkových borů dobře regeneruje rašeliništní i další mokřadní vegetace. Naopak ruční těžba s vyhloubením těžebních jam, dnes zaplněných vodou, aplikovaná historicky na ložisku Kozohlůdky, vyvolala obnovu rašelinotvorného procesu už před delší dobou, takže zde vznikla cenná společenstva přechodového rašeliniště. Volné plochy na rašeliništi jsou ohroženy postupným nalétáváním borovice, břízy, krušiny a vrby popelavé, takže musí být periodicky těchto náletů zbavovány. Kulturní borové lesy na místě borových doubrav jsou negativně ovlivňovány holosečnou těžbou, po které následuje opět výsadba borovice. Vlhké bezkolencové louky jsou na části plochy ohroženy příliš intenzivní pastvou, menší část (většinou v bezprostředním okolí rašelinišť) je ponechána ladem, degraduje a zarůstá dřevinnými nálety. Naprostá většina luk je kosena 1-2x ročně, dodnes se však projevují negativní důsledky jejich dřívějšího odvodnění a regulace drobných potoků, které jimi protékají (převaha kulturních trav, snížená floristická diverzita). Malá část lokality (tzv. Komárovské blato) je využívána k postupné a extenzivní těžbě humolitu pro lázeňské účely. Zásadnější poškození lokality hrozí jen v případě podstatného rozšíření těžené plochy a zvýšení intenzity těžby.
