Charakteristika lokality:
Rozsáhlé území v severní a střední části vojenského výcvikového prostoru Boletice mezi Českým Krumlovem a Volary.
Neživá příroda:
Geologie: Geologický podklad severní a střední části území tvoří masivy granulitů a pararul, v jihozápadní části jsou přítomny porfyrické žuly rastenberského typu (durbachity), do jihovýchodní části zasahuje tzv. pestrá série, v níž se kromě pararul a kvarcitů vyskytují v úzkých pruzích i ultrabazické substráty: amfibolity, erlány a krystalické vápence. Starší horniny jsou v konkávních tvarech reliéfu překryty kvartérními sedimenty (svahoviny, potoční sedimenty). Vzácně se zde nacházejí i menší ložiska humolitů.
Geomorfologie: Vrchovina až hornatina, tvořená vysokými svahy, které spadají do širokých kotlin rázu tektonických brázd (Lhenická brázda, Chvalšinská kotlina, Olšinská kotlina, Vltavická brázda). Sníženiny mají místy charakter inverzních kotlin. Místy jsou hluboce zaříznutá údolí potoků, např. údolí Račínského a Chlumanského potoka a potoka Olšina. Pod vrcholy se roztroušeně vyskytují mrazové sruby, velmi vzácně i balvanité rozpady.
Reliéf: Relativní převýšení dosahuje místy výšky až 500 m. Nejvyšším bodem je Lysá (1228 m n. m.), nejnižší bod leží ve výšce asi 565 m n. m.
Pedologie: Typickými půdami na svazích jsou kyselé kambizemě, místy se nacházejí kambizemě typické. Ve vyšších polohách jsou kambizemní podzoly, charakteristickým jevem na svahovinách je pseudooglejení. V potočních nivách jsou vyvinuty glejové půdy, na humolitech organozemě.
Krajinná charakteristika: V minulosti dosti hustě osídlená, v současné době opuštěná krajina s diverzifikovaným komplexem podhorských až horských lesních i nelesních stanovišť. V nižší východní části mozaika lesíků a odlesněných ploch s hojnými rozsáhlými porosty sukcesních stádií na bývalé nelesní půdě, ve vyšší západní části téměř souvislé lesní komplexy.
Kvalita a význam:
Mimořádně hodnotné území, v němž byla v 2. polovině 20. století zlikvidována všechna sídla, prakticky zde skončilo běžné zemědělské obhospodařování. Využitím území pro vojenský výcvik došlo ke specifickému vývoji krajinných struktur. Druhově velmi bohaté území, v němž se prolínají horské i teplomilné prvky. Řada ohrožených druhů zde má mimořádně bohaté populace. Na značném výškovém i horizontálním gradientu jsou zde zachovány rozsáhlé lesní komplexy, ve středoevropských podmínkách s unikátním bohatým zastoupením jedle (Abies alba), která na řadě míst zcela dominuje ve stromovém patře - jde o nejvýznamnější a plošně nejrozsáhlejší jedlové lesy v České republice.
Omezení:
Režim vojenského výcvikového prostoru v současnosti vyhovuje částečně cílům ochrany tohoto území. Rozsáhlá změna způsobu využívání území by mohla vést k porušení stability biotopů, které jsou již více než 50 let konzervovány vojenským managementem. Jádro území je především zranitelné eutrofizací, která by iniciovala nevratné sukcesní změny a ústup citlivých typů přírodních stanovišť i vzácných druhů. Maloplošně by bylo vhodné začít některé mezofilní a střídavě vlhké louky kosit a sledovat jejich vývoj. Lokalitu popelivky sibiřské je potřebné udržovat v bezlesém stavu periodickou redukcí náletů. Lokality s výskytem modrásků z rodu Maculinea je třeba udržovat jako jednosečné louky (ruční sečení v červnu nebo září až říjnu). V lesním hospodářství jsou dílčím problémem holoseče a nahrazování přirozené skladby dřevin monokulturami (smrk, borovice). Negativním prvkem je i vysoký stav jelení zvěře. Ve vybraných porostech bude třeba řešit zejména problematiku přirozeného zmlazení jedle.
Péče:
Důležitým předpokladem existence rozsáhlých neeutrofizovaných ploch s nelesní vegetací na minerálním i organickém podkladu je vodní režim narušený jen na omezených místech a absence zdrojů komunálního i zemědělského znečištění (včetně absence užívání hnojiv a pesticidů). Oba výše uvedené předpoklady mají podstatný vliv na zpomalených procesech přirozené sukcese. Na dosti rozsáhlých plochách se vyskytují přirozená sukcesní stádia na někdejší zemědělské půdě, ale velmi často s úplnou nebo téměř úplnou absencí ruderálních druhů.
