Blanský les

Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích, význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion; panonské skalní trávníky; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých, podložích; bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; lesostepní bory; lokalita mihule potoční, modráska bahenního, modráska očkovaného, hořečku českého, přástevníka kostivalového, netopýra velkého, rysa ostrovida, vranky obecné a vrkoče útlého

Charakteristika lokality: Rozsáhlé území severně od Českého Krumlova. Zahrnuje téměř celou CHKO Blanský les a navazující údolí řeky Vltavy v úseku mezi Českým Krumlovem a Boršovem nad Vltavou.

Neživá příroda: Geologie: Oblast je tvořena horninami moldanubika, především prekambrického stáří a variskými hlubinnými vyvřelinami. Granulitový masiv Blanského lesa je ploše uložená čočka oválného tvaru tvořená převážně slídnatým granulitem. V centrální části se vyskytují hadce, v okolí Křemže jsou terciérní zvětraliny s ložisky niklu. Jih a jihovýchod území je tvořen horninami tzv. pestré českokrumlovské série – mozaika krystalických vápenců, amfibolitů, grafitických hornin a erlánů. Severovýchodní okraj zasahuje do Českobudějovické pánve, která je v této části vyplněna miocénními sedimenty. Geomorfologie: Lokalita Blanský les patří do celku Šumavské podhůří, podcelku Prachatická hornatina, která je tvořena územními okrsky Blanský les a Křemžská kotlina, okrajově do lokality zasahují Lhenická brázda na západě a Chvalšinská kotlina na jihozápadě. Malá část území na severozápadě patří k podcelku Bavorovská vrchovina (okrsek Netolická pahorkatina). Reliéf: Masiv Blanského lesa je tvořen dvěma výraznými hřbety šumavského (SZ-JV) směru. Má charakter ploché hornatiny, nejvyšší nadmořské výšky dosahuje vrcholem Kletě (1 084 m). Četné tvary mezoreliéfu jsou dokladem intenzivního zvětrávání v periglaciálních podmínkách – balvanité sutě, kamenná moře, mrazové sruby, skalní věže a tory. V centrální části oblasti se rozprostírá Křemžská kotlina. Její osu tvoří Křemžský potok vlévající se pod zříceninou hradu Dívčí kámen do Vltavy. Údolí Vltavy a jejích bočních přítoků je velmi členité, místy až kaňonovitého rázu. Svahy mají různou orientaci a sklon a dosahují výšky až 100 m. Vyskytují se zde rozsáhlé skalní útvary, suťové svahy a vzácně i blokové sutě. Nejnižším bodem území je Vltava nad Boršovem nad Vltavou (400 m n. m.). Pedologie: Převládají kambizemě, v nejvyšších polohách kambizemní podzoly, v údolích hydromorfní půdy. Na vápencích jsou vytvořeny kambizemní rendziny, na skalnatých svazích v údolí Vltavy a v okolí mrazových srubů rankery a litozemě. Krajinná charakteristika: Blanský les je dobře zachovaný krajinný celek s vyváženým přírodním prostředím bez vážnějších negativních vlivů lidské činnosti, s rozsáhlými plochami přírodě blízkých lesních společenstev a pestrou mozaikou nelesních biotopů v závislosti na pestrosti podloží. Podnebí: Průměrné roční teploty se v území pohybují zhruba od 7,5° C do 5° C, jen na vrcholu Kletě jsou slabě pod 5° C. Roční úhrn srážek na Kleti je pouze 720 mm a v Křemžské kotlině 560 mm. Celkově lze podnebí Blanského lesa charakterizovat jako relativně teplejší a sušší než by odpovídalo normálům v těchto nadmořských výškách. Je to způsobeno zejména závětrnou polohou za šumavským hřebenem.

Kvalita a význam: Nejzachovalejší a nejcennější částí lokality Blanský les jsou listnaté a smíšené přírodě blízké lesní porosty (květnaté a acidofilní bučiny) v masívu Kleti, Vysoké Běty, Buglaty a vrchu Bulový (nejcennější porosty jsou dnes součástí MZCHÚ). Mezi zachovalé lesní porosty lze řadit reliktní hadcové bory a lesostepní bory na vápencích, popř. suťové lesy soustředěné na kaňon řeky Vltavy, její přítoky a skalní rozpady. Významná je vegetace hostící řadu hájových a světlomilných druhů rostlin řazená k suchým acidofilní doubravám a hercynským dubohabřinám. K významné nelesní vegetaci patří semixerotermní travinobylinná společenstva širokolistých a acidofilních suchých trávníků, zvláště vyvinutá v NPR Vyšenské kopce a PP Kalamandra, kde hostí celou řadu ohrožených, vzácných a významných druhů např. sasanku lesní (Anemone sylvestris), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), zárazu bílou pravou (Orobanche alba subsp. alba). Charakteristickou vegetací skal kaňonu Vltavy, mrazových srubů a skalních věží je štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin a ojedinělý výskyt skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Další významnou vegetací jsou smilkové trávníky, mezofilní luční společenstva a vegetace luk s vyšší (nebo kolísající) hladinou podzemní vody (pcháčové, tužebníkové a bezkolencové louky. V pozdně letním období vytváří výrazný aspekt makrofytní vegetace vodních toků v řece Vltavě. Vyskytují se zde vzácné druhy vodních rostlin, např. rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus) a stolístek střídavokvětý (Myriophyllum alterniflorum), jehož centrum výskytu je právě v jižních Čechách. Nepřehlédnutelným druhem EVL Blanský les je subendemit České kotliny hořeček český (Gentianella bohemica). Zdejší populace čítá stovky jedinců. Rozsáhlé lesní komplexy sousedící s nedalekou Šumavou jsou vhodným útočištěm rysa ostrovida (Lynx lynx), ze kterého může pronikat na další lokality ve volné krajině. Pro mihuli potoční (Lampetra planeri) je velmi významnou lokalitou Křemžský potok (od Dobročkova po Cvrčkův mlýn nad obcí Brloh, říční km 15), pro vranku obecnou (Cottus gobio) je nejvýznamnější úsek Chvalšinského potoka na území PP Meandry Chvalšinského potoka. PR Dobročkovské hadce je významnou lokalitou vrkoče útlého (Vertigo angustior). Lokality přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) ležící v rámci lokality Blanský les (zejména Brloh, Dívčí kámen, Holubovské hadce, Vyšenské kopce) jsou vymezeny jako místa jeho nejsilnějšího výskytu v horním Povltaví. V oblasti se nacházejí dvě lokality (Brloh, Chvalšiny), které jsou sídlem regionálně významných letních kolonií netopýra velkého (Myotis myotis). Na území PP Provázková louka a Zámeckého parku Červený dvůr se vyskytují populace motýlů: modráska bahenního (Maculinea nausithous) a modráska očkovaného (Maculinea teleius). Obě populace se jeví jako velmi perspektivní s možností šíření do okolí.

Omezení: Management lokality Blanský les spočívá především v zachování rozsáhlých přírodě blízkých listnatých nebo smíšených lesních porostů a v podpoře dřevin, které mají současné malé (nebo žádné) zastoupení popř. jejich dosadba. Dále v postupném, převádění smrkových popř. borových monokultur na smíšené nebo listnaté porosty. Podporovat výběrový nebo kotlíkový způsob těžby dřeva s ponecháváním doupných stromů. Na vybraných nelesních biotopech provádět řízenou pastvu, zajišťovat pravidelné kosení (ve vhodných termínech - ve vztahu na entomofaunu) a odnímání travní biomasy, odstraňovat expansivní a nepůvodní druhy rostlin. Na zájmových lokalitách významné entomofauny (např. lokality přástevníka kostivalového a dalších) omezovat používání hnojiv, pesticidů a herbicidů. V co nejvyšší míře zamezovat jakýmkoli zásahům do vodního režimu, neprovádět větší zásahy do dosud neupravovaných vodních toků (ve vztahu k mihuli potoční a vrance obecné).

Péče: Významným faktorem ohrožujícím lesní přírodě blízké listnaté nebo smíšené porosty je jejich převádění na jehličnaté kultury a dále vysoké stavy zvěře znemožňující přirozené zmlazení jedle bělokoré a listnáčů. Ohrožení nelesních ploch spočívá především v ukončení obhospodařování a následné degradaci nebo zarůstání lučních porostů náletem dřevin. Zátěží území je rovněž vzrůstající vodácká rekreace na řece Vltavě a turistická aktivita především v okolí vrcholu Kletě a zříceniny hradu Dívčí kámen. Z hlediska krajinného rázu jsou problematické aktivní lomy (především kamenolom Plešovice) a výstavba nových radiokomunikačních zařízení. V neposlední řadě je zde velmi negativní trend odvodňování zemědělských ale i lesních území.