Želivka

Charakteristika lokality: Evropsky významná lokalita zahrnuje celou vodní nádrž Švihov (Želivka) včetně části toku řeky Želivky nad nádrží až k Miletínu. Lokalita zahrnuje i hráz vodní nádrže. Mimo vodní nádrž zahrnuje evropsky významná lokalita část Dolnokralovických hadců a to skalní výchozy a plošinu u Sedlické zátoky a dále část jižního břehu u hlavního tělesa nádrže u Bernartic. Malou plochou zabíhá i za silnici z Bernartic do Borovska na náspu nedokončené dálnice.

Neživá příroda: Krajinná charakteristika: Evropsky významnou lokalitu tvoří relativně sevřené údolí řeky Želivky, z větší části zatopené vzdutím vodní nádrže Švihov. Kromě vodních ploch zahrnuje evropsky významná lokalita také hráz vodní nádrže Švihov a část hadcového masivu Dolnokralovických hadců. Nadmořská výška lokality je mezi 378-421 m n. m.
Geologie: Geologickým podkladem evropsky významné lokality jsou pruhy pestré série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami např. vápenců nebo kvarcitů) a jednotvarné série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity). Geologickou anomálií je rozsáhlý serpentinitový (hadcový) masiv uložený v pararulách mezi původním údolími Želivky a Sedlického potoka. Serpentinit tvoří, zejména na strmých březích přehradní nádrže nesouvislé skalní výchozy.
Geomorfologie: Území se rozkládá v oblasti Českomoravské vrchoviny, okrscích Zručská vrchovina, Čechtická pahorkatina a Košetická pahorkatina.
Klima: Z klimatického hlediska se jedná o oblast mírně teplou, mírně vlhkou, s mírnou teplou zimou a dlouhým teplým suchým létem.
Reliéf: Evropsky významná lokalita je tvořena vodní plochou vodní nádrže Švihov a tokem řeky Želivky. Výrazným morfologickým prvkem je přehradní hráz. Na břehy vystupuje evropsky významná lokalita pouze v oblasti Dolnokralovických hadců na skalnatých svazích a části plošiny.
Pedologie: Půdy jsou vyvinuty pouze v oblasti Dolnokralovických hadců. Půdní horizont je zde mělký, v oblasti jsou zastoupeny především hlinitopísčité až písčitohlinité kamenité hnědé lesní půdy.

Kvalita a význam: Vlastní údolní nádrž Švihov na řece Želivce a úsek toku nad nádrží představují jedinečnou lokalitu pro stabilní rozmnožující se populaci bolena dravého (Leuciscus aspius). S existencí vodní nádrže je neodmyslitelně spojena hráz vodního díla s kontrolní štolou, kde nachází vhodné podmínky netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z dlouhodobého hlediska lze zimoviště netopýra černého hodnotit jako perspektivní. Dolnokralovické hadce jsou jednou ze dvou posledních lokalit kuřičky hadcové (Minuartia smejkalii), jedná se o nejživotaschopnější populaci tohoto endemického druhu, představuje cca 60% celého výskytu v ČR. Část populace tohoto druhu byla zaplavena po vybudování přehradní nádrže na Želivce počátkem 70. let 20. století, menší část byla poškozena při výstavbě dálničního mostu. Lokalita je významná i výskytem dalších celostátně ohrožených druhů rostoucích na hadcích: hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), trávnička hadcová (Armeria vulgaris subsp. serpentini), mochna Crantzova (Potentilla crantzii), vítod hořký (Polygala amara subsp. brachyptera), penízek horský (Thlaspi montanum).

Omezení: Kuřička hadcová roste v lesních porostech, proto je nezbytné přizpůsobit lesní hospodářský plán nárokům druhu. Je žádoucí podporovat různověkost a rozvolněnost lesních porostů, případnou těžbu provádět jen výběrově a po dohodě s orgány ochrany přírody. Mladé stromy (pouze borovice lesní) vysazovat individuálně na místa uvolněná po starých stromech tak, aby se porost příliš nezahušťoval. Na svahu nad přehradní nádrží byla v nedávné době provedena nevhodná příliš zahuštěná výsadba borovic, ty je třeba neprodleně odstranit. Rovněž již v minulosti provedené nevhodné výsadby (smrk, modřín) je třeba postupně převést na porosty přirozeného charakteru. Periodicky je vhodné odstraňovat i náletové dřeviny. S ohledem na kritický stav populace je navrhován záchranný program, jehož součástí je i výzkum množení druhu v kultuře, posilování populací a pravidelné monitorování. Z hlediska bolena dravého resp. netopýra černého pouze zachovat stávající způsob využití stanovišť. Tzn. profesionálně neobhospodařovaná populace bolena (bez odlovu hromadnými prostředky a bez vysazování) resp. bez zásahů do odvodňovací štoly s následkem změny mikroklimatu nebo přístupnosti pro netopýra černého.

Péče: Kuřička hadcová patří k druhům citlivým na změny prostředí, nesnáší přílišné zastínění, nadměrné sucho ani konkurenci ostatních druhů. Nejlépe přežívá ve starších rozvolněných borech. Zahuštění porostu po obnově lesa (nadměrný zástin při výsadbě mladých dřevin) nebo naopak velké prosvětlení vyvolávající růst konkurenčně schopnějších bylin či nevhodná druhová skladba lesních dřevin způsobuje pozvolný ústup populací. Vzhledem ke specifickým nárokům druhu na živiny je možnost rozšíření na nová stanoviště značně omezena. Jelikož se jedná o vodárenskou nádrž s relativně přísným režimem, je hlavním nebezpečím pro populaci bolena dravého hospodaření s rybí obsádkou, kde je třeba zabránit vysokému konkurenčnímu a predačnímu tlaku, ale především dosazování jedinců bolena z nepůvodní populace. Také regulace vodní hladiny by měla brát na zřetel přítomnost chráněného druhu, především v době rozmnožování, kdy boleni táhnou do přítoků.