Charakteristika lokality:
Údolí Vůznice v zalesněné oblasti mezi obcemi Nižbor a Běleč až k ústí toku do řeky Berounky. Zahrnuje NPR Vůznice (231 ha).
Neživá příroda:
Geologie: Převažují proterozoické břidlice a jemně až střednězrnné droby. Místy se vyskytují hrubozrnné droby (Janův vrch), výchozy buližníků, žilné ryolity a spodnopleistocenní říční písčité štěrky. V údolí potoční, převážně písčitohlinité uloženiny. Geomorfologie: Území se nachází v Lánské pahorkatině. Hluboce zaříznuté údolí potoka Vůznice s přítoky podobného charakteru. Na svazích se projevuje teplotní inverze. VA 3B b – Lánská pahorkatina, okrsek Loděnická pahorkatina. Reliéf: Nadmořská výška 230–380 m. Hluboké údolí Vůznice s úzkým dnem je orientováno od severu k jihu. Jeho svahy jsou strmé, místy se skalními výchozy se sutěmi na úpatí. Pedologie: V nivách se vyskytují gleje; na svazích typické kambizemě. Krajinná charakteristika: Zachovalá společenstva dubohabřin, suťových lesů i teplomilných doubrav, údolních luhů, štěrbinové vegetace skal, pohyblivých sutí i dalších biotopů. Zalesněné údolí potoka a jeho přítoků, na potoce je vytvořena soustava rybníků, v nivě potoka se nacházejí obhospodařované louky.
Kvalita a význam:
Ve vlastním údolí Vůznice a jejích přítoků (Benešův luh, Pinvička) se nalézají lužní lesy, které náležejí vedle mokřadů a luk k nejohroženějším rostlinným společenstvům, ustupující v důsledku lidské činnosti. Vyskytují se zde v těchto 3 subasociacích: Stellario-Alnetum glutinosae crepidetosum, S.-A. g. chrysosplenietosum alternifolii a S.-A. g. lunarietosum s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Rovněž zde bylo v r. 2003 zjištěno přibližně 5070 jedinců bledule jarní (Leucojum vernum), dále česnek podivný (Allium paradoxum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), která je vzácně ve stř. Čechách – jen Křivoklátsko a Karlštejnsko. V otevřených částech se objevují vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada. Na nivu Vůznice navazují velmi zachovalé suťové lesy Aceri- Carpinetum aegopodietosum, A.-C. festucetosum altissimae, A.-C. abietetosum a přechody k A.-C. aconitetosum vulpariae. Rovněž tu jsou jedinečné roklinové lesy nižších poloh Lunario-Aceretum lunarietosum i typické roklinové lesy Arunco-Aceretum abietetosum s udatnou lesní (Aruncus vulgaris). Na skalnatých hranách nad údolím pak nalézáme Viscario-Quercetum spolu se štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin a pohyblivými sutěmi silikátových hornin. Zbytek území pokrývají černýšové dubohabřiny Melampyro nemorosi-Carpinetum, místy s lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), květnaté bučiny a řídce suché acidofilní doubravy. Hodnota území spočívá především v pestrosti zachovalých společenstev. Významná lokalita výskytu roháče velkého (Lucanus cervus) a kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) v regionu.
Omezení:
Zvýšení podílu dubu na vhodných stanovištích (z hlediska roháče zejména na osluněných stanovištích s rozvolněným charakterem porostu). Podpoření věkové rozrůzněnosti dubových porostů a ponechávání mrtvého dřeva na místě. Vytipování vhodných míst a vytvoření nových vodních ploch pro kuňku a případná obnova stávajících již nevyhovujících stanovišť. Nové plochy by měly být osluněné a svými parametry nevyhovující zejména pro intenzivní chov jakýchkoliv ryb. Květnaté bučiny - většina vymapovaných jednotek je v rámci porostů bučin, které vznikly dlouhodobou pěstební činností člověka. Udržení těchto porostů v dochovaném stavu je tedy závislé na péči o porosty. Přírodě blízký způsob podrostního hospodářství na principech trvale udržitelného hospodaření může zachování a rozvoj těchto porostů zajišťovat v dostatečném rozsahu. Hercynské dubohabřiny - porosty jsou často předržené pařeziny. Dřevinná skladba byla upravena výchovou a v současné době jsou porosty těžko obnovitelné. Vzhledem k suchým polohám, malé plodivosti matečných porostů a často také pro vysoký tlak spárkaté zvěře. Pro zachování těchto stanovišť bude nutné v některých případech přistoupit k řízeným obnovám částí porostů. Suťové lesy - lokality jsou, a především byly pro Křivoklátsko typickým stanovištěm pro jedli. V rámci přírodních komplexů bude pěstování jedle podpořeno a současně také vytvářen prostor pro celou škálu původních dřevin, včetně keřového patra, které je technologiemi pěstování hospodářského lesa potlačováno. Říční a typické údolní jasanovo-olšové luhy - vzhledem k tomu, že lokality jsou vhodné i pro pěstování smrku, je nutná snaha o zachování jeho genetické vhodnosti. Na Křivoklátsku je vylišen regionálně odlišný genotyp chlumního typu smrku (na základě porovnání genových markerů – Mánek 2001). Smrk na dnech údolí je vhodné pěstovat ve směsích jednotlivých dřevin jako jedince s hlubokými, volnými korunami, nikoli v zapojených porostech. V údolích jsou i na malých tocích s velkým spádem umístněny četné příčné objekty hrazení bystřin. V rámci biotopu nezpůsobují závažné změny v zachovalosti prostředí a proto je jejich existence a údržba v souladu s ochranou území. Vytváření nových objektů se vzhledem k dostatečné síti stávajících staveb a vysoké nákladovosti nepředpokládá, není však zcela vyloučeno. Většinou údolí jsou vedeny cesty. Lokality mohou být případně ohroženy provozem a nebo další výstavbou komunikací. Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy - oproti hospodářským porostům doubrav je nutné v přírodních komplexech respektovat nižší zakmenění. V případě obnov je nutné zachovávat dlouhou dobu obnovní a delší dobu zajištěnosti kultur. Důraz je třeba také klást na genetickou vhodnost případných umělých obnov, především pak na vylišení autochtonních druhů dubu.
Péče:
Většinu území PK tvoří pro veřejnost částečně uzavřená NPR Vůznice. Turismus je v území omezen pouze na značenou cestu na zříceninu hradu Jinčov. Nad soustavou sádek v údolí Vůznice je vybudovaná retenční vodní nádrž zajišťující zadržování vody pro provoz sádek v období jejího nedostatku. Ta v letním období vykazuje takové zaklesnutí hladiny, že se zde vytváří příhodné podmínky pro rozvoj vegetace letněných rybníků. Způsob pasečného hospodaření a vysoké stavy spárkaté zvěře v minulých letech způsobily současnou absenci jedle v suťových lesích a v květnatých bučinách, kde v přirozených podmínkách vytváří důležitou příměs. Oblast Vůznice je lokalitou s prosperujícím habrem. Zvláště živnější stanoviště pod tlakem zvěře mění charakter dřevinného a bylinného patra vlivem expandujícího habru. V umělých obnovách dubu a buku je často vyřezáván jako nežádoucí dřevina. Zajímavostí je také to, že v mladých porostech poškozených loupáním vysoké zvěře a siky prosperuje habr díky schopnosti regenerovat kůru i po totálním sloupání kmínků. Ohroženy mohou být také stanoviště dubohabřin a doubrav „přirozenou“ obnovou vitálního buku a všudypřítomného habru. Podstatou přeměny porostů je preference dubu při okusu zvěří, snížení plodivosti dubu, malá klíčivost žaludů, vysoké stavy černé zvěře jistě i celá řada dalších vlivů. Lokalita je především ohrožena absencí managementu (nekosení luk, zarůstání a vysychání tůní), ale zároveň potencionálně ohrožena případnou intenzifikací chovu ryb v nádržích.
