Charakteristika lokality:
Rozsáhlý lužní komplex na soutoku Vltavy a Labe.
Neživá příroda:
Geologie: Na starších pleistocénních štěrkopískových sedimentech se během holocénu usadily nivní hlíny a písky. Na dnech odstavených meandrů sedimentují hnilokaly. V závislosti na vzdálenosti od současného koryta toku a intenzitě zaplavování se vyvíjejí nivní půdy rozdílné vyspělosti. Geomorfologie: Lokalita spadá do geomorfologické jednotky Středolabská tabule. Komplex leží v Mělnickém úvalu v průměrné nadmořské výšce 159 m. Ze sv. je niva ostře ohraničena Turbovickým hřbetem, naopak jv. okraj nivy je mírný se zbytky terasovitě uspořádaných pleistocénních teras. V místě soutoku dosahuje holocénní niva šíře až 3,5 km. Reliéf: Plochý reliéf vzniklý erozně akumulační činností nížinného toku. Pedologie: Na celém území se vyskytují nivní půdy v různém stádiu vývinu, v některých případech se zvýšeným podílem písčité složky, v zazemněných ramenech organozemě. Krajinná charakteristika: Niva Labe pod soutokem s Vltavou získává zcela jinou tvář, díky snížení spádové křivky v předpolí hradby Českého středohoří tok výrazně ztrácí svou meandrovitost a tím pádem se snižuje šířka recentní nivy. Lužní komplex na soutoku je posledním velkým luhem na Labi na území naší republiky. Jakoby jednotvárný reliéf je při pohledu zblízka velice členitý, kromě slepých ramen v různém stupni zazemnění se v nivě vyskytují dlouhé zvlněné deprese a mezilehlé hřbítky, tzv. hrůdy. Všechny tyto okolnosti se zásadně podílejí na diverzitě jak lesních, tak lučních společenstev. Významným zásahem do přírodního charakteru nivy byla regulace Labe na počátku 20. století, vodní poměry byly závažně ovlivněny výstavbou velkého jezu v Obřiství.
Kvalita a význam:
Lužní komplex při soutoku Labe s Vltavou je posledním velkým luhem na Labi na území naší republiky a jedním z největších našich tvrdých luhů vůbec. Vyskytuje se zde bohatá flóra, která je proslulá především velkolepým jarním aspektem lužního lesa (s hojným výskytem sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis)). Hodnotné jsou i luční biotopy, především Kelské louky, kde je locus classicus asociace Pseudolysimachio longifoliae-Alopecuretum. Oblast je také klasickou lokalitou zoologických a hydrobiologických výzkumů. Specifická fauna je vázána na periodické tůně a slepá ramena s výskytem např. žábronožky sněžní (Siphonophanes grubii). Reprezentativní je také lesní malakofauna s výskytem mj. i glaciálního reliktu luhů středního Polabí Valvata pulchella. Detailním průzkumem bylo zjištěno přes 40 druhů střevlíků. Vyskytují se zde i některé vzácné druhy tesaříkovitých včetně naturového druhu tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo).
Omezení:
Luční porosty - pravidelné kosení - dvakrát ročně. Lesní porosty - pralesovité, ekologicky stabilní části porostů vyčlenit z hospodaření a ponechat samovolnému vývoji, v ostatních porostech se snažit o vývin přirozeného složení stromového patra. Porosty složené z exotických dřevin postupně přeměnit stanovištně odpovídajícími druhy.
Péče:
Hlavním negativním dopadem, který postihl celý komplex je regulace Labe, díky níž zaklesla hladina podzemní vody a výrazně se snížila frekvence záplav. V důsledku toho dochází k sukcesnímu posunu společenstev směrem k sušším typům. Při srpnových povodních roku 2002 bylo zaplaveno celé území až do výše několika metrů. Jediným vážným rizikem povodně byla kontaminace z vyplavených chemických závodů, především ze Spolany Neratovice. V části přírodní rezervace Černínovsko byl v posledních letech pozorován úhyn stromů, jehož příčinou by mohly být právě úniky z blízkého závodu Spolana Neratovice. Lesní hospodaření není optimální. I v rezervacích se těží holosečným způsobem a na pasekách se provádějí zemní úpravy a výsadby mj. monokultur jasanu a ořešáků (Juglans nigra, J. cinerea). Lesní porosty jsou na většině plochy stejnověké a ne vždy odpovídající skladby. Cílem budoucí péče by měla být věková diferenciace a přiblížený skladby přírodě blízkému stavu (eliminace kultivarů topolů a dalších nepříliš žádoucích dřevin).
