Týřov - Oupořský potok

Charakteristika lokality: Rozsáhlé území vzniklé propojením 2 stávajících NPR (Velká Pleš a Týřov), ležící na pravém břehu středního toku řeky Berounky, mezi obcemi Skryje, Broumy a Branov. Lesní komplex v centrální části CHKO Křivoklátsko.

Neživá příroda: Geologie: Území je tvořeno převážně kambrickými horninami křivoklátsko-rokycanského pásma (andezity, ryolity, dacity a jejich tufy), místy břidlicemi jineckého souvrství. Okrajově splachovými a svahovými uloženinami, v údolí Oupoře pak písčitohlinitými potočními uloženinami. V oblasti Kouřimce jsou i proterozoické břidlice a pleistocenní říční písčité štěrky. Geomorfologie: Celek Křivoklátská vrchovina, podcelek Zbirožská vrchovina, okrsek Vlastecká vrchovina. Celé území náleží ke Zbirožské vrchovině. Reliéf: Povrch je velmi členitý, rozbrázděný několika zahloubenými údolími potoků, z nichž nejvýraznější je potok Oupoř, tekoucí západním směrem a oddělující tak jižní část oblasti. Převýšení je značné; nadmořská výška se pohybuje mezi 245–539 m. Nápadné jsou také skalní výchozy na hranách svahů a na vrcholech, nejvýraznější je masiv Týřovických skal, skalní stěna, orientovaná k západu, do údolí Berounky. V hlubokých údolích se zřetelně projevuje teplotní inverze. Nejvyšším bodem je Štulec (539 m n. m.). Pedologie: Hlavním půdním typem jsou kambizemě. V nivě se vyskytují fluvizemě, u menších toků též gleje. Na extrémních svazích s plešemi se vyskytují maloplošně také rankery. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý soubor zachovalých bučin, suťových lesů, dubohabřin i teplomilných doubrav; společenstev skal, pohyblivých sutí a tzv. křivoklátských pleší. Členité území tvořené příkrými svahy na pravém břehu Berounky, stinnými hlubokými údolími jejích přítoků Oupoře a Prostředního potoka v kontrastu s vrcholy a skalními výchozy porostlými teplomilnými společenstvy (Velká i Malá Pleš, Týřovické skály, Vápenný a Vysoký vrch). Lesy mají z velké části (především v území obou NPR a jejich okolí) přirozenou druhovou a věkovou strukturu.

Kvalita a význam: PK je charakterizován velkým množstvím společenstev – převážně lesních, ale významná jsou také křovištní např. Ribeso alpini-Rosetum pendulinae, společenstva otevřených sutí např. s Lunaria rediviva, vegetace skalních štěrbin s Woodsia ilvensis, množství teplomilných skalních společenstev a společenstva termofilních lemů např. s třemdavou bílou (Dictamnus albus). Pro vědu je významné společenstvo Antherico-Callunetum na Týřovických skalách a Velké Pleši, jež zde bylo popsáno jako první nález v ČR (Kolbek 1985). Rovněž byla odtud pro vědu popsána nová subasociace Pulsatillo pratensis-Festucetum valesiacae thymetosum pulegioidis, která se jinde v ČR nevyskytuje. Z bryologického hlediska je nejvýznamnější výskyt játrovky Riccia ciliifera na pleších. Potok Oupoř – jedna z nejvýznamnějších a velmi zachovalých lokalit raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) v ČR. Zachované lesy jsou dobrým útočištěm pro kovaříka fialového (Limoniscus violaceus), významné refugium xylofágního hmyzu. NPR Týřov je významnou lokalitou mechu dvouhrotec zelený (Dicranum viride). Ačkoliv dosud nalezená populace mechu šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) není příliš velká a druh není na této lokalitě předmětem ochrany, jedná se o regionálně cennou lokalitu tohoto druhu.

Omezení: Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens), nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) - redukce populace mufloní zvěře. V případě expanze agresivních dřevin jejich odstraňování. Mezofilní ovsíkové louky - kosit 1-2x ročně. Nehnojit! Květnaté bučiny - většina současných bučin vznikla hospodařením a výchovou porostů. Je nutné zachovat kontinuitu vývoje porostů a využívat podrostního způsobu hospodaření i když nelze zcela vyloučit ani pasečný způsob obnovy. V rámci obnov je důležité brát ohled i na ostatní druhy dřevin, pro které jsou stanoviště bučin přirozená. Hercynské dubohabřiny - porosty habrových doubrav jsou z části pařezinného původu a fyziologické stáří některých jedinců je i více než 200 let. Je tak snížena fruktifikace a ztížena přirozená obnova. Je pravděpodobné, že bude nutné obnovovat porosty uměle i přes to, že jde o lesy přirozeného charakteru. Vzhledem k vysokým stavům spárkaté zvěře je nutné zajistit ochranu kultur a nadále regulovat stavy zvěře. Suťové lesy - hospodaření v těchto lesích je extenzivní vzhledem k extrémním terénním a vláhovým podmínkám. Tam, kde jsou podmínky pro hospodaření přijatelné, je nutné volit šetrné technologie těžby a obnovy porostů (lanovkové terény, náseky, předsunuté kotlíky stinných dřevin apod.). Nutné je respektování všech dřevin včetně keřů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat populaci silně ohroženého tisu červeného. Říční a typické údolní jasanovo-olšové luhy - porosty jsou většinou úzkou linií na dně potočišť. Část porostů PK je v ploše NPR a jde o bez zásahová území. Mimo NPR není hospodaření v těchto porostech vyloučeno, ale je většinou omezeno na údržbu břehových porostů. Pro zachování biotopu je nutné zamezit výsadbám čistých kultur smrku nejen na dně údolí, ale také v jejich těsné blízkosti v sevřených údolích. Udržování klimaxových porostů s dostatkem stromů s dutinami zároveň zajistí existenci biotopu kovaříka. Z pohledu raka kamenáče zachovat stávající charakter lokality. Havarijní stavy, které potencionálně ohrožují lokalitu (otravy vody) lze běžnými managementovými postupy ovlivnit jen velmi těžko. Z tohoto pohledu se jeví existence průtočného rybníka pod obcí jako pozitivní. Jeho intenzivnější rybochovné využívání by mohlo vést k zápornému ovlivnění ichtyofauny v potoce (např. masovější výskyt nepůvodních druhů, úhoř). Při případné rekonstrukci je třeba zamezit úniku sedimentů do potoka. Dicranum viride – viz obecné zásady.

Péče: Týřovické skály a Velká Pleš jsou pod silným negativním tlakem populace muflonů. Prakticky stále trvající okus a množství exkrementů má za následek změny ve struktuře téměř všech společenstev, v horším případě jejich vymizení (Kolbek 1996). I lesní porosty jsou zranitelné díky vysokým stavům spárkaté zvěře. V posledních letech je navíc patrná deprese v obnově dubu, což je způsobeno širokým komplexem vlivů včetně zvěře. Dochází tak v rámci přirozených obnov k ústupu dubu na úkor spontánně prosperujících druhů (buk, jasan, habr). Oblast, i když byla ve středověku výsadním královským lovištěm, nebyla ušetřena intenzivních hospodářských zásahů. Zejména od poloviny 18. stol. docházelo k rozsáhlým těžbám a přeměnám porostů. Většina dnešních porostů je nejméně druhou kulturou lesních porostů vychovávaných člověkem. Pasečný způsob hospodaření a hospodaření pařezinným způsobem se podílely na rozšíření biodiverzity území. Opuštění od uvedených způsobů hospodaření může mít vliv na rozsah a existenci některých stanovišť nebo rostlinných a živočišných druhů. Louka u Kouřimecké rybárny (Potentillo albae-Festucetum rubrae) je dnes již reliktem tradičního hospodaření a zasluhuje nejvyšší ochrany. Nenávratné poškození druhové skladby by v tomto případě znamenalo hnojení, dosévání či orba. Populace raka kamenáče by mohla být ohrožena regulací horní části a znečištěním dolní části Oupoře (zemědělství, obec Broumy, rybník ve střední části toku), predací raků norkem americkým. V místech výskytu kovaříka nesmí být odstraňovány stromy s hostitelskými dutinami, stejně jako nelze radikálně prosvětlit okolní porost. Stavy černé zvěře by měly být udržovány na velmi nízké úrovni.