Polabí u Kostelce

vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem a psinečkem; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; zásaditá slatiniště; smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, jilmem habrolistým, jasanem ztepilým nebo jasanem úzkolistým podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie

Charakteristika lokality: Harmonický úsek labské nivy mezi Neratovicemi a Kostelcem nad Labem.

Neživá příroda: Geologie: Podloží celého území budují pleistocénní štěrkopísky, na ně v proměnlivé mocnosti nasedají nivní povodňové hlíny (lokálně zvané labské červenky), pouze meandry u Chrástu leží mimo recentní nivu a jsou mladopleistocénního stáří (würm 1). V zazemněných meandrech se vzácně vyskytují slatiny, které v oblasti Chrástu mají zvýšený podíl uhličitanu vápenatého. Oblast je specifická relativně menší mocností nivních hlín, děje se tak díky vlivu nedaleko ústící Jizery, která jednak ovlivňuje dynamiku toku pod soutokem, a jednak je sama mohutným zdrojem hrubozrnného materiálu na úkor jemnějších sedimentů. Geomorfologie: Středolabská tabule. Reliéf: Plochá říční niva o průměrné nadmořské výšce asi 160 m n. m. je součástí Mělnické kotliny. Meandry u Chrástu jsou od holocenní nivy odděleny nízkým stupněm würmské terasy. Pedologie: Převažujícím půdním typem jsou nivní půdy, v zazeměných slepých ramenech se maloplošně vyvinuly slatinné půdy, na drobných elevacích v nivě s písčitějším substrátem se vyvíjejí půdy blízké arenickým kambizemím (arenosolům). V zazemněných meandrech se vzácně vyskytují slatiny, které v oblasti Chrástu mají zvýšený podíl uhličitanu vápenatého. Oblast je specifická relativně menší mocností nivních hlín, děje se tak díky vlivu nedaleko ústící Jizery, která jednak ovlivňuje dynamiku toku pod soutokem, a jednak je sama mohutným zdrojem hrubozrnného materiálu na úkor jemnějších sedimentů. Krajinná charakteristika: Zdejší úsek labské nivy si dosud uchoval přirozený ráz. Tok byl sice během 20. a 30. let minulého století kanalizován, ale dochovaly se větší plochy lužních lesů a luk doprovázející dnes odškrcená říční ramena. Příčný profil nivy je díky tektonické predispozici asymetrický, jižní hrana nivy je příkřejší a vystupují v ní horniny křídového stáří. Severní okraj je pozvolný, členěný pouze čely starších labských teras. Reliéf je jen nepatrně výškově členěn, avšak v ploše je velmi pestrý, utvářený v závislosti na velké dynamice říčního toku. Mělké terénní deprese - pozůstatky starých koryt se meandrovitě vinou nivou, a jsou velmi významným faktorem podmiňujícím diverzitu rostlinných společenstev. V lučních celcích se vzácně zachovaly zbytky tzv. hrůdů - táhlých plochých hřbítků. Velmi pozoruhodné jsou mladopleistocénní meandry u Chrástu s výskytem vápnitých slatin, vázaných svým vznikem na prameny při bázi vyšší risské terasy.

Kvalita a význam: Hlavní význam leží především v zachovalosti harmonické mozaiky lučních, lesních a vodních biotopů. Malá ukázka lužního lesa je v současnosti chráněna V PR Jiřina, porost má téměř přirozenou strukturu stromového patra a pěkně vyvinuté bylinné patro. Kvalitu biotopu indikuje bohaté spektrum saprofytických hub a hmyzu vázaného na odumřelou dřevní hmotu. Významný je výskyt vzácného kruštíku polabského (Epipactis albensis), v lesních porostech v blízkosti Lobkovic se v jarním aspektu bohatě uplatňuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), v mělkých lesních depresích ojediněle roste žebratka bahenní (Hottonia palustris). V lučních celcích je dobře pozorovatelná diverzita společenstev podmíněná malými výškovými rozdíly, pestrá škála začíná u porostů ostřic a rákosin, pokračuje přes kontinentální vlhké louky k loukám ovsíkovým, na nejvyšších místech dokonce s přechody ke kostřavovým trávníkům písčin s trávničkou obecnou (Armeria vulgaris). Významnými druhy luk jsou například jarva žilnatá (Cnidium dubium) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum). Nezastupitelnou roli mají v nivách vodní plochy, zde jsou reprezentovány odškrcenými meandry, vegetace vodních makrofyt a porosty ostřic i rákosin zde nacházejí ideální podmínky pro rozvoj. Unikátním stanovištěm jsou meandry u Chrástu, na zbytcích vápnitých slatin roste například ostřice Davallova (Carex davalliana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) a vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). V porostech rákosin a vysokých ostřic nacházejí útočiště kriticky ohrožené druhy: mařice pilovitá (Cladium mariscus), sítina slatinná (Juncus subnodulosus), bublinatka obecná (Utricularia vulgaris) a vzácný pryskyřník velký (Ranunculus lingua).

Omezení: Vodní vegetace je negativně ovlivňována rybářským hospodařením. V ideálním případě by bylo vhodné zamezit umělým osádkám. Opuštěné meandry čelí nadměrnému využívání sportovními rybáři. Řešením může být omezení rybolovu pouze na části vodních ploch. Kostřavové trávníky písčin - kosení spolu s přilehlými porosty. Střídavě vlhké bezkolencové louky - nutné kosení, z počátku i několikrát ročně z důvodu potlačení expandujícího rákosu. Kontinentální zaplavované louky a mezofilní ovsíkové louky - kosení jednou či dvakrát ročně lehčí mechanizací. Vápnitá slatiniště - nutné kosení, v prvních letech vícekrát ročně z důvodu potlačení expandujícího rákosu. Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) - zachování vodního režimu. Bylinné lemy nížinných řek - ponechání samovolnému vývoji. Tvrdé luhy nížinných řek - pralesovité porosty - striktní ponechání samovolnému vývoji. Tvrdé luhy nížinných řek - ostatní porosty - možná je extenzivní výběrová těžba s přirozenou obnovou, případně snaha o dosažení přirozené skladby a struktury stromového patra. Měkké luhy nížinných řek - bez zásahů.

Péče: S nejničivějším zásahem - regulací Labe, se příroda už musela vyrovnat, v současnosti je největším nebezpečím kácení kvalitních lesních lužních porostů, topolové monokulturní výsadby se sice už neprovádějí, přesto dodnes působí velmi rušivě. Nebezpečím pro luční plochy je nedostatek péče, kterou postrádá část pozemků. Okrajově se projevuje vliv eutrofizace z blízkých intenzivně využívaných pozemků. Lokálním střetem zájmů jsou rekreační chaty ležící přímo v lesních komplexech, v letních měsících čelí okolí tůní masivnímu zájmu sportovních rybářů. Dříve intenzivní lodní doprava na Labi téměř ustala a má na biotu zanedbatelný vliv.