Podlesí

Evropsky významná lokalita
Podlesí
Rozloha (ha): 9,3581
Datum prvního vyhlášení: 15.04.2005
Kód Natura 2000: CZ0214014

Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; přechodová rašeliniště a třasoviště; lokalita puchýřky útlé, vrkoče útlého a vážky jasnoskvrnné

Toto území spravuje

Charakteristika lokality: Lokalitu tvoří Velký a Malý Býkovický rybník ležící asi 6 km jižně od Vlašimi v centrální části Chráněné krajinné oblasti Blaník. Nejbližším sídlem jsou Býkovice. Mimo rybníků je součástí lokality i rašelinná louka nad Velkým Býkovickým rybníkem.
Neživá příroda: Geologie: Podloží tvoří dvojslídné pararuly moldanubika s holocénními náplavy.
Geomorfologie: Území je součástí Vlašimské pahorkatiny.
Reliéf: Terén je rovinný, svažující se k rybníkům. Celkově se terén svažuje mírně k západu.
Pedologie: Půdním typem jsou gleje a kyselé kambizemě. V horní (východní) části území je místy vytvořena vrstva rašelinného humolitu.
Krajinná charakteristika: Rybníky a mokřadní louky se zachovalým souborem typických vodních, pobřežních a lučních společenstev. V okolní zemědělské krajině tvoří lokalita výrazný přírodní krajinný prvek.
Kvalita a význam: Druhová rozmanitost dosahuje maxima na rašelinné louce nad Velkým Býkovickým rybníkem. Vyskytuje se zde prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Na louku je vázána celá řada bezobratlých, např. vrkoč útlý (Vertigo angustior), který zde má stabilní populaci. Louka je významná nejen jako stanoviště chráněných druhů, ale také jako unikátní zachovalý příklad dříve hojných mokřadních luk. Pobřežní porosty Velkého Býkovického rybníka jsou tvořeny zejména orobincem širokolistým (Typha latifolia), vyskytuje se kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris). Rákosiny obývá moták pochop (Circus aeruginosus). Písčité dno Velkého Býkovického rybníka hostí vegetaci leněných den s puchýřkou útlou (Coleanthus subtilis), ostřicí šáchorovitou (Carex bohemica) a šáchorem hnědým (Cyperus fuscus). U puchýřky útlé se jedná o regionálně významnou lokalitu v rámci středních Čech. Na Malém Býkovickém rybníce jsou hojněji zastoupena makrofyta jako lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum), rdest vláskovitý (Potamogeton trichoides) i litorální porosty s přesličkou bahenní (Equisetum palustre) a haluchou vodní (Oenanthe aquatica). Původnost populace řezanu pilolistého (Stratiotes aloides) není spolehlivě doložena. V okolí rybníků se vyskytují vzácné druhy brouků - nosatci, drabčíci, tesaříci, mandelinky, rákosníčci. U břehů Malého Býkovického rybníka se vyskytují dospělci vážky jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis), její zdejší populace je regionálně významná. Obojživelníci jsou hojně zastoupeni, vyskytují se blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), čolek velký (Triturus cristatus), skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae), čolek obecný (Lissotriton vulgaris), skokan zelený (Pelophylax kl.esculentus) a další druhy.
Omezení: Letnění rybníka 1x za 5 let. Alternativně alespoň částečné spuštění hladiny, nejméně v délce 2 měsíců. Úplné vyloučení vápnění a hnojení. Omezování porostů orobince ručním vysekáváním. Udržovat funkční tůně, které vhodně doplňují rybniční biotop pro vážku, zejména v období letnění či snížení vodní hladiny (tedy odvodnění litorálu). Na stanovištích vrkoče udržovat nižší bylinný porost. Díky rašeliništnímu charakteru se jako nejvhodnější jeví ruční kosení v pozdním vegetačním období, případně odstraňování náletu.
Péče: Lokalita je ovlivňována hospodářským využitím, přičemž tento vliv je zásadní pro zachování lokality. Na rybnících se hospodaří extenzivně s malou rybí obsádkou, na Velkém Býkovickém rybníce je prováděno letnění. Louky kolem rybníků včetně nejcennějších částí jsou pravidelně sečeny. Určité ohrožení může znamenat rozšiřování pobřežních porostů orobince. Možné nebezpečí představuje silnice procházející lokalitou - znečištění ropnými produkty. Určité nebezpečí představuje i divoké koupání a blízkost vesnice. Vážka jasnoskvrnná je citlivá na kvalitu vody a určitou strukturovanost a členitost břehů (padlé větve vyčnívající z vody). Zdrojem znečištění vody jsou okolní plochy luk a polí, kde není vyloučeno používání pesticidů a hnojení. Populace vrkoče může byt ohrožena zarůstáním a hromaděním stařiny v případě, že by lokalita nebyla nadále pravidelně kosena (lokality se zdá být ve velmi dobrém stavu, pravděpodobně je zde prováděn pravidelný management).

Otevřít mapu

Předměty ochrany

Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; přechodová rašeliniště a třasoviště; lokalita puchýřky útlé, vrkoče útlého a vážky jasnoskvrnné

Stanoviště
Druhy

Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení