Charakteristika lokality:
Velký lužní komplex rozložený po obou stranách řeky Labe mezi Poděbrady a Kolínem.
Neživá příroda:
Geologie: Horninové podloží tvoří pleistocénní labské štěrkopísky, které náležejí převážně nejmladší údolní terase würmského stáří. V podloží kvartérních sedimentů jsou uloženy nepropustné křídové slínovce (spodní turon). Během holocénu došlo k usazení mocných povodňových hlinitopísčitých sedimentů, na dnech slepých ramen se tvoří hnilokaly a slatiny. Vzácně, při okrajích nivy, se vyskytují fosilní ostrůvky vátých písků, které vznikly koncem posledního glaciálu.
Geomorfologie: Celý komplex leží v holocénní nivě, která není morfologicky výrazně vymezena a kontinuálně přechází do rozsáhlé a ploché Nymburské kotliny. Niva dosahuje šiřky až 3 km, průměrná výška území je 187-190 m n. m.
Reliéf: Plochý reliéf vzniklý erozně akumulační činností nížinného toku. Výraznými krajinnými prvky jsou četné pozůstatky říčních ramen v různém stupni zazemnění.
Pedologie: Na povodňových hlinitopísčitých sedimentech holocénního stáří se průběžně vyvíjejí lužní půdy, na dnech zazemněných ramen se tvoří tmavé organozemě. Na písčitých elevacích se vzácně objevují ostrůvky arenických kambizemí.
Krajinná charakteristika: Pro území je typické velké množství zazemňujících se lesních tůní v různém stádiu vývoje, které se hadovitě vinou zachovalými lužními lesy. Uvnitř kompaktních lesních celků se vyskytují jen menší louky, větší luční celky se rozkládají až na okraji nivy. Dnešní tok Labe se vyznačuje malou meandrovitostí, která je dána jednak nízkou spádovou křivkou, ale především úpravami koryta, které započaly již v 17. století. Mohutnější změny krajiny nastaly až v průběhu 19. století, kdy docházelo k rozorávání mohutných lučních celků a k rušení rybničních soustav v okolí. Konečná regulace Labe probíhala na počátku 20. století a byla završena výstavbou jezů a plavebních komor.
Kvalita a význam:
Jedná se o největší a nejzachovalejší polabský luh. Jednotlivé biotopy zde dosahují nejenom výjimečné zachovalosti, nýbrž i dostatečných rozloh. Z významných druhů rostlin se dále vyskytují např.: hrachor bahenní (Lathyrus palustris), kruštík polabský (Epipactis albensis), česnek hranatý (Allium angulosum), ožanka čpavá (Teucrium scordium), Taraxacum sect. Palustria, šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), rdest uzlinatý (Potamogeton nodosus), starček poříční (Senecio fluviatilis) a ptačinec bahenní (Stellaria palustris). Přirozené lužní lesy jsou ideálním biotopem pro výskyt parazitických dřevních a saprofytických hub, ze vzácností lze zmínit pečárku oseckou (Agaricus osecanus), bohatě zastoupeny jsou lišejníky a mechy. Ze zvířeny je území významné především pro vodní měkkýše, korýše, např. vzácní: žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii) a listonoh jarní (Lepidurus apus), dřevní brouky: roháč obecný (Lucanus cervus), páchník hnědý (Osmoderma eremita), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) a obojživelníky: kuňka ohnivá (Bombina bombina), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan hnědý (Rana temporaria), pro které se území díky velikosti jeví jako dlouhodobě perspektivní. Komplex si, díky ztížené obdělávatelnosti nivy, dokázal udržet vysoké přírodní hodnoty ač leží v centru raně středověké sídelní oblasti, v blízkosti se rozkládá snad jedno z nejznámějších hradišť u nás - slavníkovská Libice nad Cidlinou.
Omezení:
Zamezit výsadbám nežádoucích druhů dřevin. Nejhodnotnější části lesních porostů ponechat samovolnému vývoji. Podpořit věkovou rozrůzněnost obhospodařovaných lesních porostů. Neodstraňovat mrtvé a odumírající stromy. Zachovat stávající louky, což mimo jiné znamená částečnou fragmentaci lesních porostů a větší plochu osluněných lesních okrajů (dřevokazní brouci, motýli). Je možné přistoupit k obnově vodních ploch, což by vhodně nahrazovalo absenci činnosti přirozeného toku řeky. K této činnosti však musí docházet až po detailním zhodnocení a takovým způsobem, aby se na území zároveň vyskytovaly plochy v různém sukcesním stádiu. Plochy určené zejména pro kuňku by měly být z větší části osluněné.
Péče:
Globální vliv na celý přírodní komplex měla postupná regulace Labe, která byla završena v první pol. 20. století. Způsobila jednak celkové snížení hladiny podzemní vody, jednak snížení četnosti životadárných každoročních povodní. Přirozeným jevem je sukcese na zazemňujících meandrech, při níž dochází k ústupu některých vzácných druhů rostlin i živočichů (mj. zánik lokalit vhodných pro rozmnožování obojživelníků - kuňka obecná). Díky vysušování krajiny dochází k posunu vegetačních jednotek a mizení vybraných vzácných druhů. V lesích se velmi negativně projevuje stávající způsob hospodaření, který vlastně popírá a ničí funkci lužního pralesa. Je bezpodmínečně nutné, ponechat vybrané velké lesní celky zcela bez zásahů, mj. z důvodu zvětšení objemu mrtvé biomasy, což je zásadní podmínka výskytu vzácných saprofytických hub a xylofágního hmyzu (roháč obecný, páchník hnědý). V lesích docházelo k holosečím kvalitních porostů a následné výsadbě monokultur, někdy dokonce za použití stanovištně nepůvodních dřevin. Velké spojité luční celky byly rozorávány už od 19. století, ničivé míry bylo dosaženo ale až ve století dvacátém v souvislosti s regulací Labe a kolektivizací zemědělství. Proti eutrofizaci jsou lužní ekosystémy poměrně imunní, přesto se negativně projevují splachy z okolních polí a znečištění potoka Bačovky. Velkým nebezpečím pro území je pokračování stavby dálnice směrem na Hradec Králové. Nedojde při něm pouze k jednorázovému zničení biotopů, dálnice představuje významnou migrační bariéru. Lokálním ohrožením je rozšiřování plochy golfových hřišť na úkor kvalitních přírodních biotopů.
