Charakteristika lokality:
Lokalita se rozkládá v lese kolem cesty nad Hrnčířským potokem, vedoucím k přehradní nádrži cca 400 m SZ od obce Hrnčíře (okr. Tábor). Samotné území leží na hranici mezi okresy Benešov a Tábor.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je tvořeno serpentinitovou čočkou, usazenou v muskovit-biotických až dvojslídných ortorulách, překrytou mělkým horizontem půdy. Geomorfologie: Lokalita se nachází v Táborsko-vlašimské pahorkatině v nadmořské výšce 420-455 m n. m. Reliéf: Lokalitu tvoří SSV orientovaný, v dolní části více strmý svah, místy kamenitý. Pedologie: Převažují rankery a kambizemě. Krajinná charakteristika: Část lesního porostu na výchozu hadců na Podblanicku.
Kvalita a význam:
Jedná se o jednu ze tří lokalit kuřičky hadcové (Minuartia smejkalii) v ČR. I když je zdejší populace nejslabší a méně významná ve srovnání s ostatními dvěma, vzhledem k tomu, že se jedná o endemický druh, za jehož zachování nese ČR zvláštní odpovědnost, je nezbytné lokalitu ochránit.
Omezení:
Kuřička hadcová roste v lesních porostech, proto je nezbytné přizpůsobit lesní hospodářský plán nárokům druhu. Je žádoucí podporovat různověkost a rozvolněnost lesních porostů, případnou těžbu provádět jen výběrově a po dohodě s orgány ochrany přírody. Příliš přehoustlý mladý porost borovic lesních prosvětlit. Další mladé stromy (pouze borovice lesní) zatím nevysazovat. V místech na okraji lesní cesty, která zarůstají konkurenčně schopnějšími druhy, je nutno ručně rozvolňovat travní drn a narušovat mechové patro, aby se uvolnil prostor pro růst druhu. S ohledem na kritický stav populace je navrhován záchranný program, jehož součástí je i výzkum množení druhu v kultuře, posilování populací a pravidelné monitorování.
Péče:
Kuřička hadcová patří k citlivým druhům, nesnáší přílišné zastínění, nadměrné vysýchání ani konkurenci ostatních druhů, nejlépe přežívá ve starších rozvolněných borech. Zahuštění porostu po obnově lesa (nadměrný zástin při výsadbě mladých dřevin) nebo naopak velké prosvětlení vyvolávající růst konkurenčně schopnějších bylin či nevhodná druhová skladba lesních dřevin způsobuje pozvolný ústup populací. Poslední zbytek populace ustupuje i v důsledku kompaktního pokryvu mechového patra. Vzhledem ke specifickým nárokům druhu na živiny je možnost rozšíření na nová stanoviště značně omezena. Populace je vysoce zranitelná.
