Charakteristika lokality:
Lesní komplex s přilehlou nivou Jizery mezi Sojovicemi a Káraným, 4,5 km severně od Čelákovic.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je budováno spodnoturonskými slínitými prachovci a pískovci České křídové pánve. Křídové horniny však vystupují vzácně pouze v zahloubeném korytu Jizery, na zbytku plochy jsou uloženy štěrkopísky pleistocénních jizerských a labských teras würmského a risského stáří. V rozšířené nivě pod Sojovicemi sedimentovaly holocénní nivní hlíny, vzácně se v opuštěných meandrech vyskytují slatiny. Geomorfologie: Celek se nachází na rozhraní jednotek Středolabská tabule a Dolnojizerská tabule na plošině v rozmezí 170-180 m n. m. Reliéf: Plochý reliéf na pleistocénních terasách v blízkosti soutoku Jizery a Labe, Jizera je na nespodnějším úseku svého toku zařízlá ve starších náplavech a netvoří nivu, ta se rozevírá až pod obcí Sojovice a dosahuje šíře necelých dvou kilometrů. Pedologie: Na nivních sedimentech se utvořily bohaté nivní půdy, naproti tomu na terasových štěrkopíscích chudé arenické kambizemě. Krajinná charakteristika: Zachovalá ukázka polabských lipových doubrav, tvrdých luhů a lučních porostů na dolním toku řeky Jizery. Krajina dolního toku Jizery si zachovala přirozený ráz. Dolní tok řeky je charakteristický a v rámci Čech unikátní převahou hrubě klastické sedimentace a poměrně častými povodněmi menšího rozsahu. Díky tomu se zachovává typická morfologie nivy s agradačními valy, břehovými nátržemi a analogiemi hrůdů, dlouhých úzkých vyvýšenin, na kterých během povodní sedimentuje hrubší materiál. Okolí soutoku má v porovnání se zbytkem Polabí vysokou lesnatost, která je dána jednak substrátem, který není vhodný pro zornění, jednak založením královské honitby na brandýském panství. Lokalitu modráska bahenního (Maculinea nausithous) tvoří vlhká louka v nivě Jizery.
Kvalita a význam:
Chudé dubohabřiny se vyskytují v unikátním polabském vývoji, v porostech sice chybí většina hájových druhů, zato se vedle dominantní lipnice hajní (Poa nemoralis) objevuje bezkolenec (Molinia) a bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), ve stromovém patře lípa srdčitá (Tilia cordata). Nejcennější porosty chudých dubohabřin jsou chráněny v PR Černý orel. Luční společenstva jsou díky pravidelné údržbě dobře zachována, vedle typických psárkových luk jsou významné ovsíkové louky, z nichž některé mají charakter předintenzivních Potentillo-Festucetum se svízelem severním (Galium boreale) a smldníkem oleškovitým (Peucedanum oreoselinum). Lokalita je zajímavá i ze zoologického hlediska, v tůňkách na území PR se rozmnožují ohrožení obojživelníci a v zachovalých lesních porostech prosperují bohatá teplomilná hmyzí společenstva. Na nivních loukách se vyskytuje modrásek bahenní (Maculinea nausithous).
Omezení:
Kvalitní lesní porosty ponechat bez zásahu, v degradovaných obnovit přirozené složení a strukturu stromového patra. Luční porosty - pravidelné kosení 2x ročně. Lokalitu modráska bahenního kosit 1x ročně mozaikovým způsobem na dvě etapy s týdenním odstupem v 1.polovině června. Odstranění biomasy a vyloučení hnojení.
Péče:
Lesní komplex je bohužel velmi fragmentovaný, část porostů je silně degradována monokulturní výsadbou borovice lesní, pod kterou se v nižší úrovni udržuje lípa. Velkým zásahem do porostů v bezprostředním okolí komplexu bylo zřízení lesní velkoškolky odkud mohou unikat umělá hnojiva a pesticidy. Luční společenstva mají díky příznivé péči vysokou zachovalost, pozitivně se projevuje existence ochranného vodárenského pásma. Téměř každoročně je niva na jaře částečně zaplavována, povodně tu působí jako přirozený a krajinotvorný prvek. Lokálním ohrožením jsou rekreační objekty koncentrované podél toku Jizery. Ohrožení představuje především absence managementu (sečení, pastvy), případně aplikace pesticidů, či další intenzifikace využívání.
