Charakteristika lokality:
Komplex se nachází v lesnaté krajině severně až severozápadně od obce Voznice, 5 km SV od Dobříše.
Neživá příroda:
Geologie: Území je tvořeno proterozoickými horninami, hlavně břidlicemi, drobami a prachovci. Ojedinělé vložky spilitů jsou příčinou výskytu některých náročnějších druhů rostlin. Geomorfologie: Východní část Příbramské pahorkatiny - Pičínská pahorkatina. Reliéf: Jedná se o mírně zvlněný denudační reliéf s celkovým sklonem k JV. Pedologie: Unikátnost celého území v okolí Voznice a Dobříše spočívá v postglaciálním vývoji, kdy díky působení větrů nebyl umožněn na plošinách vývoj půd, v některých místech dosahuje mocnost půdního profilu pouze 5-10 cm. Poněkud hlubší půdy vznikly ve sníženinách na deluviofluviálních sedimentech. Tyto půdy jsou značně jílovité a ulehlé a je pro ně typický vysýchavý vodní režim (tj. na jaře podmáčená, během léta se pak hladina podzemní vody hluboko zaklesne). Krajinná charakteristika: Své jméno, „Andělské schody“ získala oblast díky zvlněnému terénu, který se stupňovitě svažuje od zastávky poutníků na Malé Svaté Hoře směrem k Dobříši. Tato stupňovitá oblast tvoří jádro území. K němu organicky přiléhají potoční nivy, přičemž zejména drobnější přítoky si vyhloubily poměrně úzká údolí. Komplex se nachází v místech, kde se plochý zvlněný terén levého břehu Vltavy v oblasti kolem Dobříše postupně zdvíhá směrem na Hřebeny. S tímto souvisí i poloha na rozhraní dvou fytogeografických okresů a sice Středního Povltaví (které je místy až téměř lokálním termofytikem) a chladnějšího, byť stále značně suchého Podbrdska (resp. Hřebenů). Území leží ve srážkovém stínu díky Hřebenům, nejextrémněji se srážkový stín projevuje v okolí Dobříše na lokalitách s velmi mělkými půdami, tento fenomén podmiňuje výskyt některých termofytů jako: kakost krvavý (Geranium sanguineum) a bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum). Území je unikátní z hlediska krajinného rázu. Určitá obdoba se vyskytuje v některých částech Křivoklátska (které má do značné míry podobné přírodní poměry i historii vývoje krajiny). Většinu povrchu tvoří listnaté lesy, často díky velmi mělké půdě zakrslého charakteru (a to i mimo prudší svahy!), ve kterých se nacházejí drobnější luční enklávy - lesní louky. Díky přírodním podmínkám, vysoké lesnatosti a silně extenzivnímu obhospodařování, způsobenému jednotnou šlechtickou držbou v minulosti, se zachovala řada reliktních společenstev a bohaté populace ohrožených a chráněných druhů.
Kvalita a význam:
Z hlediska výskytu luční vegetace je území vysoce nadprůměrné, louky jsou druhově dobře nasycené, z významných druhů se vyskytují např.: hořec hořepík (Gentiana pneumonanthe), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), srpice barvířská (Serratula tinctoria) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Rovněž výskyt luhů je z hlediska kraje kvalitou nadprůměrný. Lesy jsou dosti zachovalé a jejich společenstva jsou díky specifickým abiotickým poměrům značně unikátní. Pozoruhodný je recentně bohatý výskyt jedle (s hemiparazitickým jmelím Viscum abietis). Ten je pravděpodobně podmíněn souhrou dvou faktorů - jednak srážkovým stínem a také lesní pastvou v minulosti. Kromě flóry a vegetace je vysoce hodnotná též entomofauna a fauna obojživelníků. Výskyt modráska očkovaného (Maculinea teleius) je významný z hlediska středočeského regionu, ve kterém je tento druh na ústupu.
Omezení:
Běžně hospodařit s preferencí listnáčů, zejména dubu. Zachovat podíl jedle. Na lokalitě výskytu modráska očkovaného provádět jednou ročně mozaikovité kosení v červnu, nebo na podzim. Odstranění biomasy a vyloučení hnojení.
Péče:
Louky jsou silně ohroženy absencí obhospodařování a následnou expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a také rozoráváním, bagrováním, zavážením a zástavbou. Díky uvedeným činnostem zaniklo v minulosti několik vysoce hodnotných porostů. Dále je lokalita potenciálně ohrožena aplikací insekticidů. Potenciální ohrožení představuje i případná změna vodních poměrů.
