Flóra:
Kačenčina zahrádka je zvláštní nebývalou pestrostí několika rostlinných společenstev na malé ploše. Ta je způsobena zejména různorodostí živnosti a vodního režimu na členité lokalitě. Nacházejí se zde nevápnitá mechová slatiniště, vlhké pcháčové louky, tužebníková lada, porosty oligotrofních sušších trávníků i horských trojštětových luk. V lukách jsou polykormony křovité vrby popelavé. Kačenčina zahrádka je doplněna informační tabulí s mapou a vyznačením, kde si můžete prohlédnout jednotlivá společenstva. Lze mezi nimi procházet po povalovém chodníku jako v malé botanické zahradě, v níž rostou exempláře rostlin v přirozeném prostředí. Roste zde kolem 120 druhů cévnatých rostlin, vzácné jsou mezi nimi třeba upolín nejvyšší, prstnatec májový, rostnatka okrouhlolistá nebo ostřice Davallova.
Fauna:
V Kačenčině zahrádce žije 67 druhů brouků, 19 druhů denních motýlů, 60 druhů pavouků. Hojným druhem je zde modrásek bahenní (Maculinea nausithous). Vzhledem ke stavu a způsobu údržby okolních luk je Kačenčina zahrádka významným útočištěm tohoto motýla s velmi zajímavým vývojem. Jeho housenky se vyvíjejí z vajíček, která samička klade do květenství krvavce totenu. Po několikerém svlékání housenka oklame dělnici lučního mravence speciálním „parfémem“. Dělnice ji potom považuje za larvu vlastního druhu a odnese ji do mraveniště. Tam housenka pokračuje v klamavé strategii a živí se larvami a kuklami mravenců. V mraveništi i přezimuje. Dospělý motýl vylétá na konci července a saje téměř výhradně nektar krvavce.
Neživá příroda:
Přírodní památka Kačenčina zahrádka je menší chráněné území v centru lyžařského střediska Deštné v Orlických horách. Jde o svahovou louku s poměrně velkým sklonem a se severní orientací. Nadmořská výška lokality je 658 – 668 m. Plocha má velmi členitý reliéf s četnými zářezy, prohlubněmi a vystouplými tvary. Geologickým podložím jsou zde vyvřeliny – granodiority až žuly a amfibolity, na nichž vzniká živinami spíše chudá, kyselá půda.
Péče:
Vzhledem k výrazné členitosti reliéfu a vegetační skladbě lze předpokládat, že obhospodařování lokality bylo vždy celkem obtížné a velmi extenzivní. Spočívalo patrně v občasném kosení kombinovaném s pastvou ovcí nebo koz. Z dostupných historických fotografií vyplývá, že území přírodní památky se obvykle způsobem managementu odlišovalo od okolních pozemků. Negativně působící vlivy souvisely s intenzifikací zemědělství na okolních pozemcích. Jejich terén je zarovnán, mají zhutněný povrch a patrně jsou i částečně meliorovány. Plocha přírodní památky je fragmentem, který těmito úpravami nebyl postižen. Lokalita je po vyhlášení přírodní památkou v roce 2005 udržována kosením, úklidem biomasy a vyřezáváním náletových dřevin. Vzhledem k finančním možnostem a z důvodu péče o hmyz není zpravidla zároveň pokosena významně větší část, než polovina území.
