Flóra:
Na pravém břehu Vltavy jsou chráněna zachovalá přirozená společenstva skalních srázů a sutí s hojným výskytem silně ohroženého tisu červeného (Taxus baccata). Území zaujímá srázy se severní a západní orientací. Podle typu reliéfu se střídají lesní společenstva, především suťové lesy, význačné přítomností tisu, dále zakrslé doubravy, dubohabrové háje, kyselé doubravy, habrové bučiny a útržky reliktních borů. Ostrůvkovitě se vyskytují skalní stepi kyselé i bazické.Z význačnějších druhů rostlin zde nacházíme bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), bělozářku větvitou (Anthericum ramosum), chrpu Triumfettiho (Centaurea triumfetti), koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis ssp. nigricans) a další teplomilné druhy charakteristické pro kaňon Vltavy.
Fauna:
Z hlediska zoologického je významná především fauna bezobratlých. Z brouků byl zaznamenán např. střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) a byl zde objeven pro Čechy nový druh dřepčíka Longitarsus pinguis. Vyskytuje se zde vzácná bejlomorka Oligotrophus taxi, která potvrzuje původnost tisu v lokalitě.Charakteristickým druhem otevřených výslunných ploch skal a sklaních stepí je saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens) a cikáda chlumní (Cicadetta montana).Z fauny denních motýlů je nejvýznamnější výskyt okáče bělopásného (Hipparchia alcyone), kriticky ohroženého lesního druhu, vázaného na řídké osluněné bory a doubravy NPR představuje pro tento druh nejvýznamnější lokalitu v Povltaví. Dalšími vzácnými a ohroženými druhy motýlů jsou modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion), ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae) a okáč kluběnkový (Erebia aethiops).Z obojživelníků se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) v nepočetné populaci a ropucha obecná (Bufo bufo).Z plazů je nejvýznamnější výskyt kriticky ohrožené ještěrky zelené (Lacerta viridis), dále se zde vyskytuje užovka hladká (Coronella austriaca) a ještěrka obecná (Lacerta agilis).Z ptactva zde kromě běžných lesních ptáků hnízdí včelojed lesní (Pernis apivorus), výr velký (Bubo bubo) a puštík obecný (Strix aluco).
Neživá příroda:
Z geologického hlediska je území národní přírodní rezervace velmi pestré. Vystupují zde vyvřelé horniny jílovského pásma (bazalty, andezity, ryolity), jejichž složení se pohybuje od kyselých po bazické. K častějším horninám patří také granodiority a křemenné porfyry. V některých místech dochází ke srážení uhličitanu vápenatého v puklinách skal obohacených vápníkem.Kvartérní sedimenty se v NPR vyskytují pouze jako svahové suti a osypy malé mocnosti a malého plošného rozsahu. Velká odolnost hornin jílovského pásma proti zvětrávání způsobuje, že většinu kvartérních sedimentů tvoří hrubá ostrohranná suť s malým podílem jemnějších frakcí.Půdní poměry jsou podmíněny geologickou stavbou a morfologií. Nejstrmější partie nad hladinou Vltavy jsou bez souvislého půdního pokryvu. Na skalních stěnách a na hranách svahů jsou ostrůvky rankerů. Na mírnějších svazích jsou mělké kamenité, více či méně hlinité kambizemě, podle typu skalního substrátu oligotrofní až mezotrofní. Hlubší půdy se vyskytují až na plošině.
Omezení:
Středem srázů vede po celé délce území okružní naučná stezka. Historie stezky sahá až do 50. let minulého století, tesané stupně i dřevěné schody byly zbudovány ručně. V roce 2014 byla stezka rekonstruována, panely pocházejí z roku 2010.Z důvodu ochrany zdejší přírody a bezpečnosti návštěvníků na prudkých svazích je pohyb v rezervaci dovolen pouze po vyznačené naučné stezce.
Péče:
Suťové lesy s tisem v jižní části jsou ponechány bez hospodářských zásahů, pouze části s v minulosti dosazeným smrkem jsou převáděny na smíšené porosty. Doubravy a stepi na skalních hřbetech jsou v případě potřeby prosvětlovány, aby se udržel rozvolněný charakter biotopů.
