Charakteristika lokality:
Území se nachází v jižních Čechách mezi obcemi Pěkná, Želnava, Horní Planá, Kájov, Chvalšiny, Ktiš, Křišťanov a Zbytiny. Částečně zasahuje na území CHKO Šumava a do prostoru vojenský újezd Boletice. Oblast leží převážně ve vyšších nadmořských výškách, přesto se vyznačuje mimořádnou pestrostí stanovišť a výraznou strukturální členitostí krajiny.
Zásadním fenoménem území jsou rozsáhlé plochy antropogenního bezlesí v různém stupni sekundární sukcese, místy specificky formované dlouhodobou vojenskou činností. Tyto plochy se prolínají s lesními komplexy, mokřady, drobnými vodními toky a sukcesními křovinami, čímž vzniká mozaika stanovišť s vysokou ekologickou diverzitou. Díky této kombinaci si území udržuje vysokou druhovou pestrost ptačích společenstev i v podmínkách horského a podhorského prostředí.
Kvalita a význam:
Ptačí oblast byla vymezena za účelem ochrany pěti druhů ptáků přílohy I směrnice o ptácích – chřástala polního (Crex crex), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a skřivana lesního (Lullula arborea). Společným jmenovatelem jejich výskytu je vazba na pestrou krajinnou mozaiku otevřených, přechodových a lesních stanovišť, která se v této oblasti zachovala v mimořádném rozsahu.
Rozsáhlé otevřené a polootvřené plochy sekundárního bezlesí, v různém stupni sukcese a místy výrazně narušované vojenskou činností, představují jeden z klíčových biotopových prvků ptačí oblasti. Právě kombinace silně narušovaných ploch s obnaženým substrátem a řídkou vegetací a extenzivně zarůstajících stanovišť s vyšší bylinnou vegetací vytváří dynamické prostředí s vysokou ekologickou hodnotou. Tato otevřená stanoviště jsou zásadní především pro druhy vázané na extenzivně využívanou a narušovanou krajinu. V porostech s vyšší bylinnou vegetací nachází vhodné podmínky chřástal polní, zatímco silně narušované plochy vojenských cvičišť jsou klíčové pro skřivana lesního, pro něhož představují nenahraditelný typ biotopu v rámci zdejší krajinné struktury.
Přechodová stanoviště na rozhraní lesa a bezlesí mají zásadní význam pro jeřábka lesního, který patří k výrazným a dlouhodobě přítomným druhům celé oblasti. Využívá široké spektrum prostředí od členitých území s prolínáním lesa a bezlesí až po horské smíšené porosty a klimaxové smrčiny. Nejvýznamnější jsou pro něj ekotonální struktury na rozhraní smíšených porostů se zarůstajícím bezlesím, často v návaznosti na břehové porosty menších vodních toků, které mu poskytují jak potravní nabídku, tak dostatečný kryt.
Lesní prostředí se zachovalou strukturou je klíčové pro další vyhlašovací druhy vázané na starší porosty. Strukturálně bohaté lesní komplexy poskytují vhodné podmínky kulíšku nejmenšímu, který zde nachází dostatek hnízdních příležitostí i potravních zdrojů. Stejně tak jsou významné pro datlíka tříprstého, jenž využívá starší lesní porosty s odpovídající strukturou pro hnízdění i získávání potravy.
Kromě druhů, pro které byla ptačí oblast vyhlášena, se na území vyskytují i další ekologicky významné druhy ptáků, jejichž přítomnost dokládá mimořádnou hodnotu zdejší krajinné mozaiky. Zcela zásadní postavení mezi nimi má tetřívek obecný (Tetrao tetrix), jehož populace zde využívá rozsáhlé plochy sekundárního bezlesí a otevřených stanovišť vzniklých na opuštěných plochách a v důsledku specifické vojenské činnosti. Tato ptačí oblast tvoří spolu s populací v hornovltavské kotlině poslední útočiště druhu v jižních Čechách; mimo tato území se zde již tetřívek nevyskytuje. Význam oblasti proto dalece přesahuje její vlastní hranice a je klíčový pro dlouhodobé zachování druhu v celém regionu.
Na otevřených a polootvřených stanovištích sekundárního bezlesí se zároveň rozptýleně vyskytují a hnízdí další druhy otevřené krajiny, mimo jiné bekasina otavní (Gallinago gallinago) a ťuhýk obecný (Lanius collurio), které doplňují pestrou a ekologicky cennou skladbu ptačích společenstev. Lesní složku avifauny reprezentují druhy vázané na zachovalé a strukturálně bohaté porosty. Starší lesní komplexy poskytují vhodné podmínky pro puštíka bělavého (Strix uralensis) a sýce rousného (Aegolius funereus), jejichž výskyt dokládá kontinuitu a kvalitu horských a podhorských lesních ekosystémů v rámci ptačí oblasti.
