Kvalita a význam:
Charakteristické pro zdejší oblast jsou výrazné skalní útvary, které slouží jako hnízdiště pro dva cílové druhy - sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a výra velkého (Bubo bubo). Další cílový druh datel černý (Dryocopus martius) je typickým lesním zástupcem a vzhledem k velké lesnatosti území je poměrně hojně zastoupen. V oblasti je poměrně výrazně zastoupena také zemědělská krajina, která si dodnes uchovala značnou pestrost a díky tomu se zde vyskytuje také řada druhů typických pro toto prostředí včetně čtvrtého kritériového druhu chřástala polního (Crex crex). Díky rozmanitým typům prostředí je avifauna této oblasti poměrně bohatá, hnízdění nebo velmi pravděpodobné hnízdění bylo prokázáno u více než 140 druhů ptáků. Byl zde zaznamenán výskyt ještě dalších 19 druhů Přílohy I, např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – 25-30 párů, sýc rousný (Aegolius funereus) – 20-40 párů, včelojed lesní (Pernis apivorus) – 5-10 párů. Otevřené plochy hostí ve významných počtech ťuhýka obecného (Lanius collurio) – 220-250 párů. Velmi významným typem prostředí jsou zde také stojaté vody a mokřady, na které je vázán např. jeřáb popelavý (Grus grus) – 1-2 páry. Vodní plochy často přecházejí do mokřadních luk, kde hnízdí např. další významný druh bekasina otavní (Gallinago gallinago) – 10-15 párů. K velmi zachovalým krajinným prvkům tohoto území patří vodní toky, které poskytují dostatek hnízdních příležitostí ledňáčkovi říčnímu (Alcedo atthis) a skorci vodnímu (Cinclus cinclus). Mimořádně významná je řeka Labe s pravidelně hnízdícím pisíkem obecným (Actitis hypoleucos). Pravidelně zde zimují stovky kusů ptáků např. morčák velký (Mergus merganser), lyska černá (Fulica atra), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), a vzácně další druhy. Pravidelně tu protahuje např. orel mořský (Haliaeetus albicilla) a další druhy ptáků.
Charakteristika lokality:
Na celém území Labských pískovců acidofilní bučiny svazu Luzulo-Fagion, vázané převážně na pískovcové podloží, dnes částečně převedené na smrkové, případně borové monokultury. Rostlinstvo je druhově podmíněno pískovcovým, málo úživným podkladem a vázáno na extrémní teplotní výkyvy i nedostatek vláhy. Na třetihorních čedičových a znělcových vyvřelinách rostou květnaté bučiny, v jejichž podrostu najdeme například: kyčelnici devítilistou, lýkovec jedovatý nebo mářinku vonnou. Chladnomilnou flóru zastupují vranec jedlový, violka dvoukvětá nebo žebrovice různolistá. Rokle a stěny vlhkých skal jsou porostlé vzácným a významným rojovníkem bahenním i celou řadou mechů a játrovek, mezi mechorosty najdeme množství zajímavých druhů, například dřípovičník zpeřený, chudozubník Brownův nebo křepenku bledou. Ornitologická jedinečnost navržené ptačí oblasti Labské pískovce je dána zejména velkou lesnatostí, která spolu s velkým množstvím skalních útvarů vytváří unikátní krajinu s celou škálou biotopů: od vlhkých nížinných přes suché a teplé náhorní plošiny až k vlhkým horským na dně hlubokých roklí, zachovalé vodní toky, rybníky, mokřady a také pestrá zemědělská krajina. To umožňuje výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů v těsném sousedství. Důležitý vliv má koridor nezamrzající řeky Labe, který slouží jako významná migrační trasa a také jako zimoviště či odpočinkové místo pro tažné druhy. Fauna Českosaského Švýcarska měla původně téměř výhradně lesní charakter. Díky působení člověka vznikly zcela nové krajinné prvky (rybníky, louky, pole, sídliště), které zpestřily původní lesní faunu o druhy vázané na otevřenou krajinu a o druhy synantropní. Dnešní podoba navržené ptačí oblasti Labské pískovce je tedy mozaikou různou měrou ovlivněných stanovišť, od přirozených až po zcela podmíněné činností člověka.
