Charakteristika lokality:
Navržená ptačí oblast se nachází v jižních Čechách, při státních hranicích s Rakouskem a Německem. Leží mezi obcemi Železná Rudy, Nýrsko, Hartmanice, Nicov, Nové Hutě, Borová Lada a Strážný. Pokrývá celý Národní park Šumava a část CHKO Šumava. V nejdelším místě oblast měří cca 61 km v nejširším 22 km.
Neživá příroda:
Rozsáhlá plochá hornatina na jihu a jihozápadě Čech, při hranicích s Německem a Rakouskem. Nejvyšším vrcholem české strany je Plechý (1 378 m n. m.). Celé pohoří je protaženo ve směru severozápad – jihovýchod v délce 120 km, na jihovýchodě přechází v Novohradské hory a Novohradské podhůří, na severozápadě je Všerubskou vrchovinou odděleno od Českého lesa. Směrem do vnitrozemí je Šumava lemována nižšími a více členitými hřbety Šumavského podhůří. Geologické složení je relativně jednotvárné, převládají silně přeměněné krystalické horniny, jako je ortorula, rula, svor, granulit a migmatit. Tyto horniny místy pronikly žuly a granodiority. Zarovnané povrchy překrývají mocné vrstvy zvětralin s četnými tvary periglaciálního a výjimečně i glaciálního původu. Vrcholným „dílem“ ledovců je několik šumavských jezer (na české straně Černé, Čertovo, Laka, Prášilské a Plešné). Charakteristickým reliéfem Šumavy je střídání rozsáhlých hřbetů s neméně rozsáhlými pláněmi. V jejich nejnižších částech bývají rašeliniště (slatě) s reliktní ledovcovou květenou.
Kvalita a význam:
Šumava hostí celkem 27 druhů přílohy I, z nichž 9 druhů je předmětem ochrany této ptačí oblasti. Mezi nejvýznamnější druhy oblasti patří lesní kurovití ptáci, zejména tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Jeho populace na Šumavě je dnes jedinou reprodukceschopnou populací v rámci České republiky a představuje zhruba 90 % výskytu v České republice. Velmi významná je i z hlediska ostatních zbytkových populací v rámci středohorských ekosystémů střední Evropy. Typickými stanovišti jsou v současnosti klimatické smrčiny, podmáčené smrčiny a náhorní vrchoviště. Jádro hnízdního výskytu je v oblastech obvykle nad 1000-1100 m, v nižších polohách je hnízdění ojedinělé. Velmi početná šumavská populace jeřábka lesního (Bonasa bonasia) je vedle Alp největší ve střední Evropě. Druh se vyskytuje v zóně klimatických smrčin, ve smíšených horských porostech, ale nejvyšší hustoty dosahuje v členitých územích, kde se prolíná les s bezlesím, často dlouhodobě neobhospodařovaným, v ekotonech na rozhraní smíšených porostů se zarůstajícím bezlesím, často na kontaktu s břehovými porosty kolem menších toků. Zejména je početný v územích s mozaikou porostů olše šedé, lísky a jeřábu (potrava) s jehličnany (úkryt). Velmi významná je zde i populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix), který je vázán hlavně na vrchoviště náhorního a zejména údolního typu, rašelinné březiny, sukcesní plochy sekundárního bezlesí, částečně využívané jako louky či pastviny, některé ležící ladem a v různém stupni zarůstání pionýrskými dřevinami. Populace tetřívka v navržené ptačí oblasti Šumava společně s populací ve vojenském prostoru Boletice tvoří jádro výskytu druhu v celých jižních a západních Čechách. Především ve smrčinách přirozeného charakteru a částečně i ve smrkových monokulturách ve vyšších polohách (cca nad 900 m) hnízdí v celé oblasti datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Na stejných stanovištích, hlavně v rozvolněných porostech a na jejich okrajích při různých typech bezlesí hnízdí kos horský (Turdus torquatus). Velmi početné jsou populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Obě tyto sovy se vyskytují v celé oblasti a hnízdí jak ve smíšených porostech, tak i ve smrkových monokulturách, pokud zde naleznou vhodné hnízdní dutiny. Zejména zbytky přirozených smíšených porostů jsou místem hnízdního výskytu datla černého (Dryocopus martius). Rozptýleně v celé oblasti, především ve zbytcích starých bučin, hnízdí čáp černý (Ciconia nigra). Velmi významná je v území populace chřástala polního (Crex crex), svým výskytem vázaného na mozaiku antropogenního bezlesí. Pestrá mozaika bezlesých enkláv v různém stadiu sukcese a často ve vazbě na mokřady, vytváří specifické podmínky i pro další druhy významné z hlediska ochrany přírody – pro bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), cvrčilku zelenou (Locustella naevia), ťuhýka obecného (Lanius collurio), ťuhýka šedého (Lanius excubitor), slavíka modráčka (Luscinia svecica) aj. Šumava je také významnou oblastí výskytu některých druhů ptáků, jejichž populace nejsou početné, avšak jedná se o vzácné druhy s nízkými populačními hustotami a nebo o malé izolované populace významné svou reliktností. Mezi takové druhy patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde na dvou lokalitách hnízdí víceméně nepřetržitě nejméně již od 80. let 20. století. Na Šumavě se vyskytuje a hnízdí reintrodukovaná populace puštíka bělavého (Strix uralesnis). Jedná se o jedinou oblast výskytu v Čechách a druhou v rámci celé České republiky. Malá izolovaná populace strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) je významným reliktem oblasti. Ostrůvkovitý hnízdní výskyt je vázaný úzce jen na zbytky smíšených porostů přirozeného charakteru (květnaté a horské acidofilní bučiny pralesovitého charakteru). Lejsek malý (Ficedula parva) je indikátorem smíšených lesů přirozeného charakteru se zastoupením mladých vývojových stadií lesa s převahou buku.
Omezení:
zodpovědný orgán - Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava tradiční lidské činnosti v oblasti: lesnictví myslivost zemědělství turistika a rekreace
Péče:
Stav lesních ekosystémů a jejich postižení vlivem kůrovcové kalamity, zejména stav zóny klimatických smrčin: usychání a rozpad stromového patra porostů často na velkých plochách, vznik holin a fragmentace lesních ekosystémů (tetřev hlušec, datlík tříprstý). Mimo území NP Šumava stále preference smrkových monokultur, velmi pomalé a neefektivní uplatňování principů přírodě bližšímu hospodaření v lesích. Intenzivní a neregulovaná pastva skotu (chřástal polní). Nárůst antropogenního tlaku související s postupnou rekolonizací – rozvoj obcí, výstavba. Doprava: vzrůstající dopravní zatížení horské části Šumavy, zejména tranzity Vimperk - Strážný, Železná Ruda - Klatovy a Železná Ruda - Hartmanice (narušení celistvosti území, přímé ohrožení druhů). Turistické zatížení některých citlivých lokalit (Poledník, Plechý, Boubín, Povydří), přímé rušení (např. Nové Hutě), hraniční přechody (pod Plechým, Gsenget), vodácké zatížení horní Vltavy ve Vltavském luhu (týká se zejména tetřevovitých ptáků, lokálně může jít i o kritický faktor). Přímé rušení související se sportovním rybolovem na pravém břehu Lipenské nádrže (tokaniště tetřívků).
