Třeboňsko

populace čápa černého (Ciconia nigra); datla černého (Dryocopus martius); husy velké (Anser anser); kopřivky obecné (Anas strepera); kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum); kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax); ledňáčka říčního (Alcedo atthis); lelka lesního (Caprimulgus europaeus); lžičáka pestrého (Anas clypeata); motáka pochopa (Circus aeruginosus); orla mořského (Haliaeetus albicilla); rybák obecný (Sterna hirundo); skřivana lesního (Lullula arborea); slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula); strakapouda prostředního (Dendrocopos medius); sýce rousného (Aegolius funereus); včelojeda lesního (Pernis apivorus); volavky bílé (Egretta alba); žluny šedé (Picus canus) a jejich biotopy

Charakteristika lokality: Území se nachází v jižních Čechách, při hranicích s Rakouskem a leží mezi obcemi Suchdol nad Lužnicí, Třeboň, Lomnice nad Lužnicí, Kardašova Řečice a Lásenice. Navrhovaná oblast zaujímá dvě třetiny CHKO Třeboňsko a měří 40 km na délku a 22 km v nejširším místě.

Neživá příroda: Podstatná část CHKO Třeboňsko je tvořena geomorfologickým celkem Třeboňská pánev, v západní části především plochým akumulačním pásmem podcelku Lomnická pánev a ve východní části vyvýšeninami Kardašořečické pahorkatiny. Podloží je budováno metamorfity předprvohorního stáří a granitoidy prvohorního stáří. Tektonicky vzniklá pánev je vyplněna sedimenty druhohorního až třetihorního stáří (pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky), jejichž mocnost je místy až 300 m. Z kvartérních usazenin jsou plošně nejrozsáhlejší fluviální štěrky a písky v říčních nivách Lužnice a Nežárka. Třeboňská rašeliniště se vyvíjela od konce posledního glaciálu na místech s málo propustným podložím. Třeboňská pánev je území s nejrozsáhlejším souvislým výskytem semihydromorfních a hydromorfních půd v Čechách. Oblast je velmi různorodá, významně jsou zde zastoupeny soustavy středověkých rybníků, vodní toky, různé typy lesních porostů, rašeliniště a zemědělská půda. Přirozenou osou území je řeka Lužnice.

Kvalita a význam: Na Třeboňsku byl zaznamenán výskyt téměř 280 druhů ptáků, z nichž nejméně 182 druhů hnízdí. Množství ptáků zdržujících se na hladinách rybníků v době migrací, především v podzimním období, dosahuje v některých letech více než 20 000 exemplářů. Ptačí oblast byla vymezena s ohledem na ochranu 16 druhů přílohy I a tří druhů podle článku 4.2. Na větších rybnících hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus), pro menší a zarostlé rybníky je typická potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Počátkem osmdesátých let minulého století na Třeboňsku vznikla hnízdní kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), jejíž současná velikost je kolem 60 párů. Kdysi běžný bukač velký (Botaurus stellaris) i bukáček malý (Ixobrychus minutus) dnes hnízdí jen výjimečně, zatímco kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), hnízdící v kolonii na Bošileckém rybníku, splňuje kritérium pro navržení ptačí oblasti. Z volavek je běžná volavka popelavá (Ardea cinerea), hnízdící nejméně ve dvou koloniích. Volavka červená (Ardea purpurea) již téměř vymizela, zato početnost zatím nehnízdící volavky bílé (Egretta alba) narůstá, takže v pozdním létě a na podzim lze pozorovat desítky exemplářů. Hnízdění čápa bílého (Ciconia ciconia) je výhradně spojeno s lidskými sídly. V lesních komplexech hnízdí na několika lokalitách čáp černý (Ciconia nigra). V oblasti hnízdí asi 200 párů husy velké (Anser anser). V létě se husy shromažďují na rybnících Velký Tisý a Horusický v celkovém počtu do 10 000 exemplářů. V podzimních a zimních měsících se objevují stohlavá hejna severských hus polních (Anser fabalis) a v menším počtu husy běločelé (Anser albifrons). Kromě husy velké splňují kritéria pro navržení ptačí oblasti podle článku 4.2 směrnice ES o ptácích také kopřivka obecná (Anas strepera) a lžičák pestrý (Anas clypeata). Z hnízdících kachen patří mezi nejvýznamnější hohol severní (Bucephala clangula) a zrzohlávka rudozobá (Netta rufina). Z dravců jsou kvalifikujícími se druhy orel mořský (Haliaeetus albicilla), jehož hnízdní i zimující populace patří k nejvýznamnějším v rámci celé střední Evropy, včelojed lesní (Pernis apivorus) a moták pochop (Circus aeruginosus). Z dalších druhů přílohy I v oblasti hnízdí luňák hnědý (Milvus migrans) a luňák červený (Milvus milvus), oba v jednotlivých párech. O početnosti populace chřástala kropenatého (Porzana porzana) sice není dostatek údajů, předpokládá se však, že po zavedení potřebných opatření, může tento druh přílohy I splnit kritérium pro navržení ptačí oblasti. Vzácným obyvatelem rybničních litorálních porostů je chřástal malý (Porzana parva), v loukách v oblasti v některých letech volá až deset samců chřástala polního (Crex crex). Třeboňsko je migrační zastávkou desítek druhů bahňáků, se kterými se setkáme ve větším množství především na dnech vypuštěných rybníků. Pouze několik druhů v oblasti hnízdí: mizející břehouš černoocasý (Limosa limosa) a vodouš rudonohý (Tringa totanus), silně ubývající čejka chocholatá (Vanellus vanellus) a bekasina otavní (Gallinago gallinago), uspokojivé populace vodouše kropenatého (Tringa ochropus) a sluky lesní (Scolapax rusticola). Přestože Třeboňsko stále patří mezi jihočeská centra rozšíření racka chechtavého (Larus ridibundus), stavy i počet kolonií se v posledních letech výrazně snížily. Rozlehlé lesní komplexy s diverzifikovanými porosty a s dostatkem dutin jsou významnými hnízdišti kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Pro řídké borové porosty na písčitých a rašelinných půdách a pro velké lesní paseky je typický lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Ledňáček říční (Alcedo atthis) nachází v ptačí oblasti Třeboňsko dostatek hnízdních příležitost díky husté síti vodních ploch a umělých i přirozených vodních toků. Atraktivní je zejména přirozený tok řeky Lužnice s množstvím obnažených břehových stěn. Ve starších jehličnatých i smíšených lesích je běžný datel černý (Dryocopus martius), ve zbytcích lužních lesů, na hrázích, ve starých alejích podél cest, v zámeckých a městských parcích strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a žluna šedá (Picus canus).

Omezení: zodpovědný orgán - Správa ochrany přírody - Správa CHKO Třeboňsko tradiční lidské činnosti v oblasti: rybářství lesnictví zemědělství myslivost turistika a rekreace

Péče: Intenzita rybníkářského hospodaření – vysoké obsádky kaprů, přísun živin: eutrofie až hypertrofie, nízká průhlednost vody, rozkolísaný kyslíkový režim s nebezpečím kyslíkových deficitů, kolísání pH, masový výskyt vodního květu sinic s rizikem pro rybí obsádky, rychlý úbytek ponořené i plovoucí vegetace, ústup litorálních porostů, úbytek většího zooplanktonu, bentosu, vodních měkkýšů a dalších živočichů, kteří tvoří důležitou součást ekosystému a mimo jiné i potravní základnu pro vodní ptáky (nedostatek potravní nabídky a hnízdních možností pro vodní ptáky). Změny výšky hladiny v době hnízdění: zaplavení hnízd v litorálních porostech a na ostrůvcích, nebo naopak jejich zpřístupnění pro predátory, tj. kuny, lišky a prasata divoká. Masové vypouštění uměle odchovaných kachen: vliv na vegetaci rybníků a na stav bezobratlých a obojživelníků, potravní konkurence divoce žijících druhů vodních ptáků. Lov vodních ptáků: rušení pohnízdních shromaždišť s dopadem na chování ptáků v době hnízdění – větší plachost a větší úniková vzdálenost, tedy větší vliv přítomnosti zemědělců, turistů apod.