Charakteristika lokality:
Území se nachází při hranicích s Polskem a leží mezi obcemi Bílý Potok, Oldřichov v Hájích a Josefův Důl. Navržená oblast leží ve středové části CHKO Jizerské hory a zaujímá zhruba 1/3 její rozlohy. Celkově je území přibližně 20 km dlouhé a 10 km široké.
Neživá příroda:
Základem geologické stavby Jizerských hor je krkonošsko-jizerské krystalinikum. Centrální část oblasti je tvořena středně zrnitou biotickou žulou a granodiority. Hora Smrk je budována ortorulami a rulami a na několika místech vystupují na povrch třetihorní čedičové horniny (Bukovec). Jizerské hory jsou prvním vyšším celistvým útvarem na čele Krkonošsko-jesenické soustavy. Navržená ptačí oblast zahrnuje náhorní plošinu, severní svahy Jizerských hor strmě spadající do údolí říčky Smědé a část jižních svahů nad údolím Kamenice. Vrcholová plošina je členěna poměrně mělkými údolími a vystupují z ní oblé hřbety, má ráz ploché vrchoviny. Pohořím probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. V Jizerských horách převažují kambizemní podzoly, často zrašelinělé.
Kvalita a význam:
Cílovými druhy této oblasti jsou tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a sýc rousný (Aegolius funereus) a byl zde zaznamenán výskyt dalších 14 druhů přílohy I. Odlesněním vrcholové partie Jizerských hor se vytvořily vhodné podmínky pro tetřívka obecného, jehož populace začátkem devadesátých let minulého století vzrostla. V současné době již nově založené smrkové kultury na celé náhorní plošině rychle odrůstají, hromadná tokaniště tetřívků postupně zarůstají hustými smrkovými mlazinami a tok se přesouvá na přehledné komunikace a průseky. Zde však ptáky ruší turisté a lesnický provoz. Tetřívek nemá možnost ustoupit ani na tradiční biotopy, neboť řada historických tokanišť na rašeliništích je po celou sezónu hojně navštěvována turisty. K tomu přistupuje i značné rušení sběrem lesních plodů. Na odlesněných pláních vrcholové části ptačí oblasti dochází k periodickým gradacím populací hraboše mokřadního (Microtus agrestis), které vytvářejí potravní nabídku pro dravce a sovy. Postupně se zahušťuje populace sýce rousného, která zaznamenala nárůst v posledních deseti letech díky podpoře hnízdních možností vyvěšováním budek. S úbytkem lesů po imisní kalamitě došlo k výraznému úbytku jiných ptačích druhů. Kritický je stav zvláště u lesních kurů - tetřev hlušec (Tetrao urogallus) patří v současnosti k prakticky vyhynulým druhům, kriticky ohrožený je i jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Slabé jsou ve vyšších polohách rovněž populace některých lesních druhů pěvců, zejména sýkory uhelníčka (Parus ater) a parukářky (Parus cristatus). Velmi vzácným obyvatelem Jizerských hor je rovněž kos horský (Turdus torquatus), jehož hnízdění nebylo v novější době potvrzeno. Naopak byl zaznamenán nárůst početností u druhů otevřených biotopů. Dominantním ptačím druhem holin se stala linduška luční (Anthus pratensis), rovněž došlo k rozšíření a postupnému zvyšování stavů čečetky zimní (Carduelis flammea) nebo bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra). Stále častěji se zde objevuje v hnízdní době moták pilich (Circus cyaneus) 1-2 páry. Na rašelinných loukách, které jsou tradičními tokaništi tetřívků, ojediněle hnízdí bekasiny otavní (Gallinago gallinago) - 10-20 párů. Na polské straně v oblasti Rašeliniště Jizery bylo opakovaně zaznamenáno hnízdění jeřába popelavého (Grus grus). Vzhledem ke shodnému charakteru biotopů na obou stranách řeky Jizery je možné hnízdění i na území ČR. Severní část navrženého území, zahrnující NPR Jizerskohorské bučiny s ochranným pásmem, má odlišný charakter. Jde o nejrozsáhlejší komplex horských smíšených lesů s převahou buku v sudetských pohořích. Ve starých bukových porostech vzácně hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) - 1-2 páry, lejsek malý (Ficedula parva) - 10-20 párů a včelojed lesní (Pernis apivorus) - 1-3 páry. K pravidelně hnízdícím druhům patří holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius) - 30-40 párů, žluna šedá (Picus canus) - 10-20 párů, v posledních letech i kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) - 1-5 párů atd. V roce 2002 vyhnízdil poprvé v nové době v této oblasti sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Skalní masivy na prudkých severních svazích využívá ke hnízdění výr velký (Bubo bubo) -2-3 páry.
Omezení:
Péče:
Opětné zalesňování a odrůstání vysázených kultur smrků bude do budoucna spojeno s ubýváním potenciálních tokanišť a snižováním potravní nabídky tetřívků. Významným faktorem pro tetřívka je rovněž rušení zimní lyžařskou turistikou, cykloturistikou, pěší turistikou, hromadnými sportovními akcemi, lesním provozem (doprava), sběrem lesních plodů a myslivci.
