Charakteristika lokality:
Území se nachází ve východních Čechách, v hraniční oblasti s Německem a rozkládá se mezi obcemi Žacléř, Janské Lázně, Vrchlabí, Jablonec nad Jizerou a Harrachov. Zaujímá celou plochu NP Krkonoše a část ochranného pásma. Území je rozsáhlé, na délku měří 41 km a v nejširším místě 18 km.
Neživá příroda:
Hercynské pohoří krkonošsko-jesenické subprovincie. Geologicky patří Krkonoše společně s Jizerskými horami do jediného celku, zvaného krkonošsko-jizerské krystalinikum, kde převažují krystalické břidlice (svory, fylity, kvarcity) starohorního až prvohorního stáří, do kterých v karbonu pronikl mohutný žulový pluton tvořící převážnou část hraničního hřbetu. Reliéf Krkonoš má charakter členité hornatiny, typem jsou řazeny mezi tzv. středohory. Nejvyšším vrcholem pohoří je na česko-polské hranici ležící Sněžka (1602 m n. m.). Významná je přítomnost čtyř vegetačních stupňů – submontánního až alpínského. V nejvyšších polohách (podél a nad horní hranicí lesa, tj. zhruba 1300-1600 m n. m.) se nachází řada vysokohorských a subarktických prvků a jevů, jako jsou alpínská hranice lesa, subarktická rašeliniště, ledovcové kary, skalní výchozy a mozaika mrazem modelovaných reliéfů, sněhové a zemní laviny.
Kvalita a význam:
Při mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1991-94 bylo na české straně Krkonoš zjištěno celkem 155 druhů ptáků, mezi nimi 135 druhů prokazatelně nebo pravděpodobně hnízdících (bez druhů uniklých ze zajetí) a dalších 9 druhů s hnízděním možným. Celé pohoří je důležité především jako hnízdiště řady vzácných a ohrožených ptáků. Ze 155 zjištěných druhů je 62 uvedeno mezi zvláště chráněnými v ČR (8 druhů kriticky a 33 silně ohrožených), 32 je jmenováno v příloze I směrnice ES o ochraně volně žijících ptáků a 72 patří k zájmovým druhům evropské ochrany přírody (SPEC). V klečových porostech na subarktických rašeliništích a podmáčených subalpínských loukách hnízdí od roku 1978 jediná populace slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica) v České republice. Skalní srázy a kamenitá pole ledovcových karů a nejvyšších vrcholů obývá izolovaná populace pěvušky podhorní (Prunella collaris), která je jedinou stabilní populací tohoto druhu u nás. Rovněž nepočetná, ale největší v ČR, je populace lindušky horské (Anthus spinoletta), druhu obývajícího ledovcové kary, suťová pole, subalpínské a alpínské louky. Velice vzácným obyvatelem krkonošské tundry je kulík hnědý (Charadrius morinellus), jehož populace dosahovala v 19. století zřejmě několik desítek párů, ale v polovině 20. století vyhynula. Další hnízdění bylo prokázáno až v roce 1999 a opakovaně i v roce 2002. Do Krkonoš se po zhruba 30 letech navrátil i sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a od roku 1992 tu pravidelně hnízdí 1-2 páry. Obhospodařované louky a pastviny ve středních a vyšších polohách i dlouhodobě nekosené vlhké horské louky a pásy nitrofilní vegetace pod horskými boudami jsou stanovišti chřástala polního (Crex crex), jehož početnost v Krkonošském národním parku byla v 80. letech minulého století odhadnuta na rozhraní kategorií 1-5 a 6-25 párů, od 90. let 20. století však začala nápadně narůstat až na 137 volajících samců v roce 2002. Běžným krkonošským druhem je tetřívek obecný (Tetrao tetrix), vyskytující se v polohách 900-1500 m n. m. na lučních enklávách a imisních holinách uprostřed smrkových lesů, v ledovcových karech a na subalpínských loukách s roztroušenými porosty kleče. Pozitivně reagoval na odumírání lesních porostů a vznik rozsáhlých imisních holin, zarůstajících pionýrskými dřevinami (jeřáb ptačí, vrby). Podobně s rostoucím poškozením lesů a se souběžným prosvětlováním porostu a rozvojem bohatého bylinného patra na imisních holinách stoupla na úkor lesních druhů rovněž početnost dalších druhů otevřených ploch, např. lindušky lesní (Anthus trivialis) nebo bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra). Vzácným lesním druhem je čáp černý (Ciconia nigra), hnízdící v Krkonoších od roku 1952, především ve smíšených lesích se staršími buky nebo skalními výchozy, často v blízkosti vodních toků. Poměrně početný je sýc rousný (Aegolius funereus), jehož stanovištěm jsou různověké i stejnověké smíšené a jehličnaté porosty s mýtinami a holinami nebo sousedící s lučními enklávami, ojediněle rovněž imisní holiny jen s jednotlivými suchými stromy. Nezbytná je přítomnost přirozených nebo umělých dutin. V době jarního a podzimního tahu protahuje přes Krkonoše řada druhů ve vysoké početnosti, žádná důležitá tahová zastávka se však v uvedené oblasti nenalézá. Během uplynulých zhruba 100 let bylo v Krkonoších zjištěno kolem 250 hnízdících a migrujících druhů.
Omezení:
Péče:
Ohrožení: Intenzivní cestovní ruch (každoročně 6-8 milionů návštěvníků, 6000 trvale obydlených nebo rekreačních objektů, asi 360 lanovek a vleků a zhruba stejný počet sjezdových tratí, přes 700 km turistických cest): rušení především druhů volných ploch na hnízdištích.Ekonomické využívání Krkonoš: četné požadavky na výstavbu nových lanovek, vleků a sjezdovek, obvykle spojené s nároky na odlesnění.
