Kvalita a význam:
Na území národního parku bylo do roku 1994 zjištěno 161 druhů ptáků. Přestože v oblasti převládají lesy, prioritními druhy z hlediska přílohy I jsou dva druhy otevřené krajiny, která se nachází hlavně v jihovýchodní části oblasti. Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) obývá hlavně ovocné sady, zahrady a aleje, stanovištěm pěnice vlašské (Sylvia nisoria) jsou křoviny rozptýlené na výslunných travnatých plochách. Specifickým stanovištěm jsou vřesoviště střídaná extenzivními sady a vinicemi. Na tento biotop je vázána většina místní populace strnada lučního (Miliaria calandra) či ťuhýka obecného (Lanius collurio) - 25-35 párů. Prostředí na styku vřesovišť a sušších lesů vyhovuje skřivanu lesnímu (Lullula arborea) - 4-8 párů. Ve světlých lesních porostech hnízdí malá populace lelka lesního (Caprimulgus europaeus) 3-6 párů, vhodné dutiny zde může obsadit stále vzácnější dudek chocholatý (Upupa epops). V lesních komplexech hnízdí několik párů čápa černého (Ciconia nigra) –3-6 párů a včelojeda lesního (Pernis apivorus) – 4-8 párů. Typickým druhem dubohabřin je lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) – 150-200 párů. Věkově strukturované lesní porosty různého typu lákají datla černého (Dryocopus martius), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) či žlunu šedou (Picus canus).
Charakteristika lokality:
Původní vegetace, kterou na většině rozlohy navrhované ptačí oblasti tvořily lesy, se zachovala na značném území. Najdeme tu acidofilní i teplomilné doubravy, dubohabřiny, submontánní bučiny i suťové lesy či olšiny. Na části plošiny byly lesy vykáceny a přeměněny na ornou půdu, louky a pastviny, z nichž část získala vlivem vypalování a extenzívní pastvy podobu zapojených vřesovišť. Pro skalnaté svahy údolí je typický výskyt ostrůvků primárního bezlesí (skalní výchozy a balvanité suti). Tok řeky Dyje je lemován říčními rákosinami, lokálně i fragmenty vrbových křovin. Lužní porosty byly v minulosti ve značné části přeměněny na kosené aluviální louky.
