Podyjí
- ISOP Portál
- Územní ochrana
- Chráněná území
- Karta území
populace pěnice vlašské (Sylvia nisoria); strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) a jejich biotopy
Toto území spravuje
Charakteristika lokality: Území se nachází na jihu Moravy při hranicích s Rakouskem a je ohraničeno obcemi Vranov nad Dyjí, Lukov, Znojmo a Hnanice. Navrhovaná ptačí oblast zahrnuje Národní park Podyjí a přilehlé okolí mimo národní park. Území má rozlohu 19 km na délku a 2-9 km na šířku.
Neživá příroda: Geologický podklad tvoří přeměněné horniny krystalinika – proterozoické ruly, fylity, ve střední části krystalické vápence a na východě zčásti hlubinné žulové vyvřeliny. U Šatova jsou tektonicky zakleslé neogenní uloženiny. Území tvoří převážně okrsek Vranovské pahorkatiny jako menší části podcelku Bítovská pahorkatina. Tato pahorkatina je prořezána hlubokými zaklesnutými meandry řeky Dyje. Velké výškové rozdíly, strmá údolí řeky. Převážně jsou zde hnědé půdy, v údolích nivní půdy, na skalách rankery a surové nevyvinuté půdy.
Kvalita a význam: Na území národního parku bylo do roku 1994 zjištěno 161 druhů ptáků. Přestože v oblasti převládají lesy, prioritními druhy z hlediska přílohy I jsou dva druhy otevřené krajiny, která se nachází hlavně v jihovýchodní části oblasti. Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) obývá hlavně ovocné sady, zahrady a aleje, stanovištěm pěnice vlašské (Sylvia nisoria) jsou křoviny rozptýlené na výslunných travnatých plochách. Specifickým stanovištěm jsou vřesoviště střídaná extenzivními sady a vinicemi. Na tento biotop je vázána většina místní populace strnada lučního (Miliaria calandra) či ťuhýka obecného (Lanius collurio) - 25-35 párů. Prostředí na styku vřesovišť a sušších lesů vyhovuje skřivanu lesnímu (Lullula arborea) - 4-8 párů. Ve světlých lesních porostech hnízdí malá populace lelka lesního (Caprimulgus europaeus) 3-6 párů, vhodné dutiny zde může obsadit stále vzácnější dudek chocholatý (Upupa epops). V lesních komplexech hnízdí několik párů čápa černého (Ciconia nigra) –3-6 párů a včelojeda lesního (Pernis apivorus) – 4-8 párů. Typickým druhem dubohabřin je lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) – 150-200 párů. Věkově strukturované lesní porosty různého typu lákají datla černého (Dryocopus martius), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) či žlunu šedou (Picus canus).
Omezení: zodpovědný orgán - Správa Národního parku Podyjí tradiční lidské činnosti v oblasti: lesnictví turistika a rekreace zemědělství
Péče: Protože se ptačí oblast bude nacházet na území národního parku, jsou ohrožující faktory, které by měly negativní vliv na předměty ochrany či na integritu ptačí oblasti, téměř minimalizovány. To se týká především druhů, které osidlují lesní komplexy kolem Dyje, kde má již dnes řada míst zcela přirozený charakter – zde se žádné zásahy neprovádějí a přístup veřejnosti je většinou vyloučen. Jinde však probíhají intenzivní snahy o změnu dochovaných biotopů např. nahrazováním nepůvodních dřevin (modřín, akát, místy smrk či borovice), redukcí keřů, řízenou pastvou ovcí a koz apod. Odtud mohou vyplynout některé ohrožující faktory: kácení stromů s hnízdy a hnízdními dutinami neuvážené odstraňování křovin a náletů v rámci péče o nelesní plochy apod. Další ohrožení přichází ze strany návštěvníků území: přímé pronásledování ptáků, vybírání mláďat výra velkého a dravců nedodržování návštěvního řádu a rušení ptáků
Předměty ochrany
a jejich biotopy
Druhy
Překryv s chráněným územím
Aktuální správní řízení