Malý Smrk

Flóra:  Přírodní rezervace Malý Smrk představuje floristicky velmi bohatá lesní společenstva. Dominantními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a smrk ztepilý (Picea abies). V nejvýše položených místech rezervace se nacházejí rozvolněné kyselé smíšené bučiny s dobře vyvinutým podrostem, ve kterém je dominantní brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), v jihovýchodní části se také významně uplatňuje jedle bělokorá (Abies alba). Níže položená jádrová území patří spíše ke karpatským květnatým bučinám s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Cenná společenstva se nacházejí především na prameništích a na suťových březích potoků.Z vzácných a ohrožených taxonů, jež se na masívu Smrku vyskytují, je nutno zmínit především oměj tuhý moravský (Aconitum firnum subsp. moravicum). Jedná se o karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Vzácně je doprovázen mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), roztroušeně se ve vysokobylinných nivách a smrčinách vyskytuje kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), místy na světlinách a kolem lesních cest roste hořec tolitový (Gentiana asclepiadea). Z dalších vzácnějších druhů zde roste např. udatna lesní (Aruncus vulgaris), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).Z mechorostů patří k významnějším terestricky rostoucím druhům klenice načervenalá (Bryoerythrophyllum recurvirostrum), krondlovka drobná (Fissidens pusillus), plonitka horská (Oligotrichum hercynicum) či bělovec úhledný (Pseudotaxiphyllum elegans). Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují i zástupci ohrožených a kriticky ohrožených mechorostů, např. kriticky ohrožená játrovka pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia), z ohrožených pak trsenka hladká (Jungermannia leiantha), stěkovec široký (Riccardia latifrons) a stěkovec prstnatý (Riccardia palmata). Nejvýznamnějším nálezem je kriticky ohrožený tzv. „Naturový druh“ mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Vysoká druhová diverzita byla zjištěna i na kamenech, suťových balvanech či skalách, zvláště v ostřikové zóně potoka či v potoce samotném. K nejvýznamnějším epilithickým druhům v tomto území patří kriticky ohroženy mech křivoštět skalní (Campylostelium saxicola), různolístek nestejnokřídlý (Heterocladium heteropterum), šurpek odchylný (Orthotrichum anomalum) či vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre). Významnou složkou fytocenóz území jsou epifytická společenstva vytvořená zejména na kůře vzrostlých klenů. Jsou významná svou druhovou rozmanitostí i výskytem zajímavých druhů mechorostů. Játrovky zastupují např. rožeňka dutolistá (Lejeunea cavifolia), kovanec plochý (Frullania dilatata), podhořanka plocholistá (Porella platyphylla), kroknice vidličnatá (Metzgeria furcata) a struhatka zploštělá (Radula complanata). Z mechů byla na mnoha místech nalezena ohrožená prstenatka plazivá (Platygyrium repens) a jednou také ohrožený druh šurpek tupolistý (Orthotrichum obtusifolium), zajímavý je také výskyt nehojného kadeřavce Bruchova (Ulota bruchii), hedvábitce žlutého (Homalothecium lutescens) a prostozubky niťovité (Pterigynandrum filiforme).PR Malý Smrk je také zajímavou mykologickou lokalitou s řadou vzácných, zejména saprofytických a parazitických dřevních druhů hub, vázaných svou existencí především na porosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Byl zde zjištěn výskyt řady vzácných a zajímavých druhů, jako jsou např. korálovec bukový (Hericium clathroides), ostnateček křehký (Dentipelis fragilis), pórnovitka různopórá (Schizopora paradoxa), svraštělka javorová (Rhytisma acerium), šafránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a muchomůrka porfýrová (Amanita porphyria).

Fauna: Staré lesní porosty odlehlého horského masívu Smrku poskytují vhodné životní podmínky druhům náročným na klid. V chráněném území byl proveden zoologický průzkum hydrobiologický, entomologický se zaměřením na motýly (Lepidoptera) a průzkum ornitologický. Doposud zde bylo zjištěno 351 druhů motýlů z 29 čeledí, lze však předpokládat, že celkový počet bude vyšší. Významné jsou především druhy vázané na přírodě blízké bučiny a smíšené lesy. K typickým zástupcům horských bučin patří např. martináček bukový (Aglia tau), lišejníkovec žlutokrajný (Eilema depressa), štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda), píďalky kropenatec vrbový (Plagodis pulveraria), kropenatec žíhaný (Plagodis dolabraria), různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri), píďalka zakouřená (Lampropteryx suffumata) a píďalka lípová (Chloroclysta siterata), můra pestroskvrnka ozdobná (Polymixis gemmea), v květnatých bučinách pak vzácná píďalka žlutohlavá (Ecliptopera capitata) a píďalka síťkovaná (Eustroma reticulata), jejichž housenky žijí na netýkavkách. Druhy svým vývojem vázané na jedli a smrk reprezentují např. bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina ), různorožec jedlový (Deileptenia ribeata), tmavoskvrnáč jedlový (Puengeleria capreolaria), běloskvrnka smrková (Panthea coenobita) a vzácná píďalka jedlová (Thera  stragulata).  K dalším zajímavým druhům zde patří např. píďalka vlochyňová (Xanthorhoe incursata), šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica), dřevobarvec brusnicový (Lithomoia solidaginis) a vzácná šedavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena). Z ornitologického hlediska jsou hlavním předmětem ochrany populace vzácných a ohrožených druhů ptáků, celkem zde bylo zaznamenáno přes 60 druhů. Doposud na území rezervace přežívá tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a hnízdí jeřábek lesní (Bonasa bonasia), oba patří k prioritním druhům. Oblast Smrku je prozatím jedinou lokalitou v CHKO Beskydy, kde se nově podařilo prokázat výskyt tetřeva a u jeřábka zde byla zjištěna nejvyšší početnost v celé CHKO. Z dalších významných druhů ptáků zde nacházejí vhodné hnízdní možnosti např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius), kos horský (Turdus torquatus), linduška horská (Anthus spinoletta), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čáp černý (Ciconia nigra) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Z drobných savců  byla zaznamenána např. silně ohrožená myšivka horská (Sicista betulina). Oblast Smrku je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida (Lynx lynx) a přitahuje také další velké šelmy, několikrát zde byl zjištěn pobyt medvěda hnědého (Ursus arctos) i vlka (Canis lupus). Z běžné lovné zvěře se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus).

Neživá příroda: Území je součástí vnějšího flyšového pásma západních Karpat, spadá do centrální části slezské jednotky. Dominantním prvkem geologické stavby jsou několikametrové polohy godulského souvrství (senon-turon). Zastoupen je hlavně střední oddíl godulských vrstev s hrubě rytmickým flyšem. V reliéfu se uplatňují mocné lavice dominantní horniny - glaukonitického pískovce. Kromě křídových sedimentárních hornin se zde setkáváme s různě mocnými pokryvy kvartérních nezpevněných sedimentů, které jsou výsledkem zvětrávacích a transportních procesů v pleistocénu a holocénu. Jedná se především o deluviální pokryvy svahů, geliflukční proudy a haldy, sesuvná území a podobně. Půdními typy jsou kryptopodzoly a podzoly humusoesquioxidové. Na prudkých svazích a kamenitých stanovištích převažuje půda štěrkovitá až kamenitá, na bočních hřbetech s mírnějším sklonem se vyskytují půdy hluboké, hlinitopísčité, místy štěrkovité, kypré. V místě výskytu pramenišť se nachází horský glej.